1 000 zápasů, převážně za Plzeň. Přesto k ní Hanzlík cítí hořkost

V pátek večer nastoupil na Slavii k extraligovému zápasu číslo 1 000, čímž se zapsal do historie, přesto Jiří Hanzlík není žádnou velkou hvězdou. Možná za to může jeho introvertní povaha, možná fakt, že pochází ze zlaté generace hráčů z první poloviny sedmdesátých let, ve které tolik nevyčníval.

Plzeňský Jiří Hanzlík těsně brání Daniela Rákose z Třince. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

"Tisíc zápasů? Hezké číslo, ale já to neprožívám. Dosáhla by na to spousta jiných hokejistů, kdyby nehráli venku," reaguje Hanzlík.

To je celý on. Tichý, skromný, přemýšlivý.

Jiří Hanzlík dosáhl na metu, kterou před ním pokořilo jen pět jiných hokejistů. Zkušený obránce odehrál v pátek na Slavii svůj tisící zápas v extralize.

V nejvyšší soutěži hraje 22. sezonu. Vzpomínáte na tu první?
Samozřejmě. První zápas byl v Trenčíně a pamatuju, že to cestování bylo úmorné. Jednou jsme jeli dokonce do Popradu. Z tohohle pohledu jsem rád, že už máme vlastní ligu.

Který hokej máte radši: tehdejší, nebo ten dnešní?
Dneska je všechno mnohem rychlejší a fyzicky náročnější, dřív bylo zase plno faulů. Hokej se vyčistil.

Nikdy jste nehrál v zahraničí, proč?
Kolem roku 2000 se mluvilo o tom, že bych měl jít do Finska, ale nic konkrétního se ke mně nedostalo. A taky jsem byl asi pohodlný, nechtělo se mi někam trmácet. Byl jsem spokojený doma a ty nejlepší roky prošvihl. Zpětně mě to samozřejmě trošku mrzí. Mohl jsem poznat něco jiného.

V Plzni jste strávil drtivou většinu kariéry, ale prožil jste tam také období, kdy to tam úplně nefungovalo. Vzpomínáte?
Samozřejmě, tohle bylo nejvíc, co mě v hokeji mrzelo. Nevím, holt nejsem fanouškům tolik sympatický, i když vím, že jsem tehdy také nehrál nejlíp. Asi je zákonité, že když jste někde dlouho, tak se okoukáte. Zpětně vím, že jsem měl odejít z klubu ještě dřív, protože jsem nabídky z Liberce měl.

Tam jste nakonec skončil. Nesl jste si v sobě to zklamání hodně dlouho?
Abych vám pravdu řekl, tak si to nesu dodneška. Byl to asi nejhorší moment v kariéře. Možná je to dané českou povahou, kde si lidé neváží hráčů, kteří jsou v klubu dlouho. Ty reakce jsou spíš opačné. Od té doby si o hokejových fanoušcích nemyslím nic moc pěkného.

Musel vás Martin Straka hodně přemlouvat, abyste se vrátil?
Mě lákala hlavně spolupráce s ním, jelikož ho velice uznávám. Proto jsem se vrátil. Je jasné, že jsem měl v hlavě ten svůj odchod, který neproběhl v nejlepším. Takže přiznávám, že jsem do toho šel s obavami. Ale nakonec si všechno sedlo a vztah s fanoušky je takový neutrální. Hodně mi pomohli spoluhráči. Že jsem ty tři roky odehrál s Martinem a Tomášem Vlasákem. Tahle lajna hraje prostě výborně.

Máte dva tituly, ze kterého máte větší radost, když je ve vás pořád hořkost?
Mám titul z Varů, ale tam jsem nehrál finále kvůli zranění, takže ten pocit z vítězství není takový. Proto si vážím víc plzeňského. Spíš mě ale mrzí, že jsem se pohárů nedočkal dřív, protože teď už mám k tomu takový odstup a tolik to neprožívám. Dřív bych se zbláznil radostí.

Pamatuje ještě federální ligu, ve které před 21 lety debutoval spolu s kamarádem Jaroslavem Špačkem. "Jsme ze stejného města, z Rokycan, narodili jsme se asi deset dnů od sebe. Chodili jsme spolu už do školky a tehdy spolu odehráli za Plzeň dokonce pár zápasů v jedné dvojici," vzpomíná zkušený obránce, jenž drtivou část své kariéry prožil právě na západě Čech.

Má krásné vzpomínky. Například na období kolem roku 2000, kdy pod vedením trenéra Marka Sýkory vznikla v Plzni silná parta. "Bylo to výborné mužstvo, tři čtyři roky jsme hráli opravdu skvěle a musím říct, že jsme tehdy všichni fungovali i lidsky," říká Hanzlík.

V paměti má však i horší zážitky, jejichž pachuť v něm zůstala dodnes. "Bylo to krátce po těch úspěších. Mužstvo se rozpadlo a my začali hrát špatně. Všechna zloba fanoušků se tehdy snesla na mě. Od té doby si o nich nemyslím nic moc pěkného, pořád to mám v sobě. Bylo to takové největší sportovní zklamání v životě."

Hanzlík se přesto po letech do Plzně vrátil, i když s rozporuplnými pocity. Přesvědčil ho Martin Straka, jenž po konci v NHL přišel pozvednout uvadající klub, ve kterém vyrostl.

"Nebýt jeho, asi bych za Plzeň už nehrál. Měl jsem z toho obavy, ale nakonec si všechno sedlo a ten vztah s plzeňskými fanoušky je dnes takový neutrální."

Díky návratu se Hanzlík letos na jaře dočkal historicky prvního titulu Plzně, ze kterého má větší radost než ze svého premiérového, na nějž dosáhl před čtyřmi lety s Karlovými Vary. "Tehdy jsem ve finále nehrál kvůli zranění kolena, takže proto si víc cením toho letošního," vysvětluje.

Mrzí ho, že se poháru nezískal jako mladší, jelikož dnes má odstup a úspěchy tolik neprožívá. A pak je na sebe trošku nazlobený, že nikdy nezkusil angažmá v zahraničí, ačkoli k němu právě kolem 2000 neměl daleko.

"Mluvilo se o nabídce z Finska, ale já byl pohodlný. Nelákalo mě se někam trmácet, zkrátka jsem svoje nejlepší roky prošvihl. Na druhou stranu byla tehdy velká konkurence dostat se do nároďáku, ze kterého se líp odcházelo do zahraničí. A já nedostal žádnou nabídku, která by za to opravdu stála."

Hanzlíkovi bude na začátku února čtyřicet a o lámání dalších extraligových rekordů nepřemýšlí. Ba naopak, po sezoně chce s hokejem nadobro skončit. "Martin Straka si myslí, že budu hrát dál, ale já jsem rozhodnutý na 95 procent. Mám to stejné jako Jarda Špaček: vypnula mi hlava, už se mi nechce trénovat, nutím se do toho, což není dobře. Ale letos to ještě doklepu."

Hokejisté s největším počtem zápasů v extralize
František Ptáček	Hradec Králové	1 095 zápasů
Jan Peterek	Třinec	1 093 zápasů
Petr Leška	Zlín	1037 zápasů
Josef Řezníček	ukončil kariéru	1035 zápasů
Petr Kadlec	Slavia	1019 zápasů
Jiří Hanzlík	Plzeň	1000 zápasů
Marek Melenovský	Zlín	989 zápasů
Radek Bělohlav	ukončil kariéru	978 zápasů
Jiří Burger	Vítkovice	977 zápasů
Radim Tesařík	Zlín	975 zápasů