Roy Musgrove chránil zrak drátěným krytem během působení v britských Wembley Lions ve druhé polovině 30. let. S maskou chytal ve stejné době také Charles Fasel za švýcarskýHC Davos a Franklin Farrell s ní nastupoval na olympiádě v Lake Placid v roce 1932, kde pomohl Američanům vybojovat stříbrné medaile.
Z historie MS: to bylo poprvé, když...
Dnešní díl: když brankáři začali nosit masky (na snímku Seth Martin). |
V NHL tehdy nastoupil Clint Benedict zMontreal Maroons k několika zápasům s koženým krytem, jímž chránil zlomený nos. "Kdyby mi nebránil při výhledu, používal bych ho napořád," řekl po letech.
I proto vešlo do dějin až datum 1. listopadu 1959, kdy Jacques Plante utrpěl při zápase NHL po zásahu pukem zranění v obličeji a po ošetření se na led vrátil s maskou.
Zprvu sklidil posměch. Nosit v té době cokoli na hlavě bylo považováno za projev slabošství.
Gólman Montreal Canadiens experimentoval se sklolaminátovým krytem už v tréninku. Ale pravidelně začal masku používat od onoho utkání v newyorské Madison Square Garden. Navždy tím změnil tvář hokeje.
Brankáři reprezentace Vladimír Nadrchal a Josef Mikoláš se s maskami seznámili poprvé během zájezdu do Kanady v roce 1960. "Měli jsme jen určitou představu z obrázků, ale naživo jsme v tom nikoho chytat neviděli, ani kontakty jsme žádné neměli," upřesňuje Nadrchal.
Potom přišel rok 1961 a s ním mistrovství světa v Ženevě, kde se jako první představil v masce kanadský gólman Seth Martin.
"Po návratu ji zkoušel v Brně podomácku vyrábět jeden známý, Karel Sůra se jmenoval. Vyvíjeli jsme ji a vylepšovali," pokračuje Nadrchal. Maska musela přesně sedět, aby byla funkční. Jenže už odlitek obličeje byl problém. Včelí vosk se neosvědčil, sáhli po sádře. Jenže nikoho nenapadlo natřít obličej olejem. Sádru pak odtrhávali i s obočím. Masku zhotovili ze sklolaminátu, z něhož se vyráběly lodě. Do míst pro nos a ústa zalili drátky. Ty se po zásahu pukem vyštipovaly a zarývaly do kůže.
"Ale už jsme se nezastavili," dodává legendární gólman brněnské Rudé hvězdy, který v ročníku 1961–1962 jako první u nás začal masku používat pravidelně. "Zrovna v té předchozí sezoně jsem utrpěl dost tržných ran v obličeji. Jakmile jsem si masku nasadil, už jsem ji nesundal."
Maska zastavila dorážky a lehčí střely, proti tvrdé střele však neochránila. Ale gólman aspoň nemusel tak často na šití. Nadrchalův reprezentační kolega Josef Mikoláš do ran neváhal nastavit hlavu. Měl několikrát zlomenou čelist, přišel o horní přední zuby. Kryt vyrobený z plexiskla si vezl už na zmíněný šampionát do Švýcarska.
Po masce nesáhl, ačkoli před turnajem utrpěl trojnásobnou zlomeninu jařmového oblouku a na mistrovství světa jel na zapřenou.
Oúrazu věděli jen vítkovičtí spoluhráči Kasper a Vlach. Obličej si Mikoláš začal chránit až na sklonku kariéry. V Ženevě měl formu. Naši porazili Sověty, s Kanadou remizovali 1:1. Získali stříbrné medaile a k tomu titul mistrů Evropy.
V prvních maskách brankáři mnohdy připomínali postavy z hororů, jako by byli bez tváře. Ještě v roce 1972 na mistrovství světa v Praze chytali Švéd Larsson a Švýcar Molina sice v přilbě, zato s nechráněným obličejem, byť druhý měl přes bradu tehdy módní náhubek.
Ale už brzy se masky staly pro brankáře samozřejmou nutností. Dokonce jsou dnes místem, na němž se gólmani různými výtvory snaží vyjádřit svou osobnost.
