Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

60 let od největší tragédie českého hokeje. Jak zmizelo letadlo s šesti hráči

Československý tým v listopadu 1948 v Paříži, krátce před katastrofou letadla na cestě do Londýna. Zahynou Pokorný (stojí 5. zleva), Šťovík (stojí 3. zprava), Stibor (v podřepu 2. zleva), Troják (v podřepu 3. zprava) a také Jarkovský a Švarc, kteří na snímku nejsou. | foto: REPRO: VELKÉ OKAMŽIKY ČESKÉHO HOKEJE 2

8 2008
Náhoda zapředla bolestivé klubko událostí. "Tenhle výlet už mě stál tolik nervů, že bych se nedivil, kdyby se ještě něco semlelo," žehral trenér Antonín Vodička. Listopadovou výpravu československých hokejistů do Paříže a Velké Británie provázely roku 1948 potíže od počátku. Skončila největší tragédií českého hokeje, smrtí šesti hráčů.

Kvůli potížím s pasy několika z nich se odlet týmu posunul o den. Nepodařilo se však sehnat letenky pro všechny, a tak v Praze zůstali Zdeňkové Jarkovský a Švarc. "Vyložili dva hráče, protože ministr se sekretářem tehdy letěli na zasedání UNESCO," vzpomíná Augustin Bubník, hokejový útočník a člen tehdejší výpravy.

Její větší část nejprve vyhrála v Paříži utkání proti tamnímu týmu profesionálů a chystala se, že neděli prožije ve městě se vším všudy. Čtveřici hráčů Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Ladislav Troják a Karel Stibor totiž chyběla víza pro vstup do Británie a celý tým – i se dvěma pražskými opozdilci – měl podle domluvy letět v pondělí.

"Ale před obědem nás vzbudili a řekli, že máme letenky na neděli. Naložili nás do autobusu, narychlo jsme projeli jen hlavní třídu k Eiffelovce a vzápětí nás odvezli na letiště," líčí Bubník. Výprava se tedy ještě jednou rozdělila: část odletěla do Londýna a v pondělí měla zbývající šestice dorazit speciálem.

V Paříži se ten den skutečně do malého letadla nacpalo šest hokejistů, pilot a radista. "A ještě bagáž, kterou vezli ti dva z Prahy. Letadlo bylo zřejmě přetížené," domnívá se Bubník. Nad kanálem La Manche byla hustá mlha, pilot se výrazně odchýlil od kurzu. Zhruba 70 minut po startu se letadlo ozvalo naposledy.

To však Bubník 8. listopadu 1948 netušil. Osm Čechoslováků čekalo na kamarády marně, a tak nastoupili proti kompletnímu anglickému výběru s nadějí, že zbytek týmu přijede během zápasu. "Ale od druhé třetiny nastoupili v osmi také oni. Nevěděli jsme, co se děje, jestli to udělali z gentlemanství." Zápas skončil výhrou ČSR 5:3.

"Jenže soupeři nám místo gratulace projevili soustrast," líčí Bubník. Čechoslováci se o ztraceném letadle dozvěděli až v kabině. "Seděli jsme jako zmoklé slepice, přemýšleli jsme, co se mohlo stát. V hotelu jsme do rána u krbu čekali, jestli nepřijde nějaká zpráva." Nepřišla. Cesta skončila. "Naložili nás do dakoty a letěli jsme zpátky. Všichni jsme seděli u okének a dívali se dolů, jestli neuvidíme kousek něčeho," říká Bubník.

Tragédie není jasná dodnes. Vypukla hysterie, že nespadli, ale emigrovali. Voda až po čase vydala dvě těla – jedno patřilo pilotovi.

Bubník brzy oslaví osmdesátiny, přitom v letadle mohl sedět on. Před 60 lety chtěl využít toho, že jsou si s Pokorným, který už v Paříži byl, podobní. "Prosil jsem ho a přemlouval, že mu dám svůj pas. Chtěl jsem jít na bleší trh koupit dárky a vidět tanečnice. To je osud."







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze