Sezona vám začne 7. října, před ní se chystá velká slavnost legend hokejového Colorada, mezi nimiž máte spoustu známých. Jak se na ně těšíte?
Bude tu Peter Forsberg, Joe Sakic a další kamarádi. Potřeboval bych na ně mít víc času, řadu z nich jsem neviděl snad čtrnáct let. Bude to pěkné setkání.
Colorado letos v přípravě moc neoslňuje, výsledky byly nevalné. Není v týmu poplach?
Před sezonou není důležité vyhrávat, ale zformovat tým. Trenér pořád zkouší nové varianty, jak by to mělo vypadat a kdo by měl s kým hrát. Máme spoustu nových mladých hráčů, je potřeba, aby se zapracovali.
Jak silné tedy bude mužstvo Avalanche?
To nepředpovím ani já, ani nikdo jiný. Sezona je dlouhá, bude záležet na zraněních. Už teď máme několik kluků mimo hru, třeba zrovna Davida Kočího.
Když je řeč o zraněních, jak jste na tom s vaším kolenem, které vás chronicky trápí?
Zatím je to dobré, teď nemám žádné potíže. Na sezonu jsem připravený.
V zimě jste ale byl s kolenem na další operaci, musel jste odpískat olympiádu a v sezoně jste odehrál jen šestapadesát zápasů.
To bylo nejmíň od doby, co jsem v NHL. A nakonec jsem byl rád aspoň za tohle číslo. Ta operace můj problém nevyřešila. Šlo tam jen o nějaké vyčištění. Takže uvidím, co mi koleno dovolí v novém ročníku.
Ten by podle některých náznaků mohl být vaším posledním. Na jaře vám vyprší smlouva...
Je to dost možné. Vidím to jako pravděpodobnou variantu. Zdraví je jen jedno a já bych nerad měl v budoucnu nějaké velké problémy. Život nekončí jen hokejem.
Uvědomujete si, že možná prožíváte poslední podzim v Coloradu?
Moc si to tu užívám. V Česku je teď snad osm stupňů a tady dvaatřicet. V tom je ta krása Colorada. Dětem už začala škola, v říjnu budou mít ještě tři týdny prázdnin. Teď pořád trénují hokej, dokonce měly letět na turnaj do Ruska. Z toho ale sešlo, protože to bylo pro některé rodiče finančně náročné.
Jak to vašim šestiletým synům jde s hokejkami? Budou po tátovi?
Oba dělají veliké pokroky. Trénovali i v létě v Čechách, můj táta je viděl po delší době na ledě a byl nadšený.
