"Dva dny po mém konci se mi ozvali. Neměl jsem moc času na rozmyšlenou, tak jsem se rozhodl, že to zkusím," vypráví člen zlaté generace přelomu století.
Jak teď vypadá váš pracovní den?
Od klubu dostanu rozpis na měsíc dopředu. Bydlím v Tampě, spoustu zápasů můžu sledovat tam. Ale to cestování je dost náročné. Hokej, to byla spíš fyzická zátěž, tady je to víc psychické. Jsem třeba pět dní v kuse na zimáku.
Je těžké přepnout se z pozice hráče na skauta?
Ano. Kolikrát se na to ještě dívám jako hráč a neuvědomím si, že v zápase už nemůžu nic ovlivnit. Když vidím, že to někdo vypustí, třeba kluk, kterého skautuju, pak z toho mám špatný pocit a chodím domů naštvanej. Je to pro mě takové zkouškové období, abych se ujistil, jestli to chci v budoucnu dělat.
Netáhne vás to pořád dolů na led? Nechybějí vám ty vypjaté chvíle v zápase, dění v kabině?
Chybí nechybí, já jsem se takhle rozhodl a myšlenky na to, že bych mohl ještě hrát, už vůbec nemám. Určitě by to ještě šlo, ale už v sobě nemám ten správný chtíč. Teď jsem maximálně spokojený, pořád mám možnost u hokeje zůstat.
Jak se zpětně díváte na konec kariéry? V Columbusu jste vyhrál bodování, v létě vám přesto nenabídli smlouvu.
Taková je realita. NHL bere víc a víc mladších hráčů. Pro veterány je to pořád těžší. Už nadešel náš čas. Pokud by mi někdo v mládí řekl, že budu hrát skoro do devětatřiceti, tak bych mu nevěřil. Nemám si na co stěžovat, jsem šťastnej. Mrzí mě jediná věc - že jsme v mé první sezoně v NHL nevyhráli s Philadelphií Stanley Cup, když jsme byli ve finále. Tehdy jsem byl ještě hodně mladý, abych si uvědomil, jak těžké je dostat se tak daleko.
Začal jste pracovat pro vedení klubu. Dovedete si představit, že byste se v budoucnu posunul třeba do manažerské pozice?
Spíš se začínám přiklánět k tomu, že bych mohl být jako kouč. Chodím trénovat tým svého syna a pokaždé mám dobrý pocit, že můžu těm klukům v něčem pomoct. U těch dětí je krásné, jak nasávají informace a chtějí se zlepšovat. Když si potom v klidu otevřu pivo, nebo si dám červené, mám dobrý pocit, že nepomáhám jen svému klukovi, ale i ostatním dětem.
Reprezentace na olympiádě v Soči vypadla ve čtvrtfinále a neúspěchy se množí. Je to odraz stavu českého hokeje po odchodu hráčů vaší generace?
Bohužel, teď jsou v Česku taková hluchá léta. Kluby z NHL od nás pořád berou nějaké talenty, ale jejich počet spíš klesá.
Co se musí stát, aby se český hokej zvedl?
To je jednoduchá věc. Dnešní hokej je jen o tvrdé práci. Hráči musí mít motivaci, aby ji podstoupili. A ta myslím nové generaci trochu schází. Pokud hokejista sám od sebe opravdu nechce, nikdo s tím nic nenadělá.
