„Měli jsme pár zraněných, chyběli Lukáš Havel nebo Honza Wasserbauer,“ vysvětluje Jaroš, jak se v ofenzivní řadě ocitl. „Určitě jsem rád, že jsem dostal příležitost. Zahrál jsem si, chodil jsem často na led. Bylo to v pohodě.“
Takže vám přesun na nezvyklý post nevadil?
Naopak. Jsem rád, když si v útoku zahraju. Je to něco úplně jiného a v kariéře mě to může jen posunout dopředu. Jsou to zkušenosti. A třeba je zase někdy využiju.
Je to velký rozdíl, hrát v obraně a v útoku?
Já se snažím podávat co nejlepší výkon kdekoliv (usmívá se). Jsem rád za každou příležitost, kterou mi trenéři dají. Protože letos nemám nejlepší sezonu. Cítím, že v útoku je to úplně jiný pohyb. Někdy mi nejdou nohy, nemám sílu. Ale snažím se tam být a být dobrý.
Navíc jste mohl dát i branku.
Měl jsem gól dát, ale trefil jsem tyčku (pokrčí rameny). Byla to chyba, kdybych tuhle šanci proměnil a vedli jsme 2:1, tak se zápas mohl odvíjet úplně jinak.
Co k tomu chybělo?
Lukáš Sáblík určitě věděl, že mu do blafáku nepůjdu (usmívá se). Nešly mi nohy, byl jsem na ledě dlouho. Sice jsem jel sám na branku, ale abych řekl pravdu, byl jsem rád, že jsem vůbec zakončil. Bohužel to tam nespadlo.
Další tyčku trefil váš spoluhráč Jakub Čuřík.
To, že jsme v první třetině nedali více gólů, rozhodlo. Měli jsme šance, ale neproměnili je. A navíc jsme dostali gól do kabiny.
Prohrávali jste 1:2, ale stále bylo dost času s tím něco udělat.
Jenže ve druhé a třetí třetině se Jihlava zlepšila. Navíc jsme brzy dostali třetí gól, museli jsme hru otevřít a trochu se tlačit dopředu. A dopadlo to, jak to dopadlo. Jihlava si zkrátka vítězství zasloužila.
