V patnácti podepsal víceletou a vícemilionovou reklamní smlouvu s Reebokem. V šestnácti si četl článek o sobě v New York Times. Srovnávají ho se Sidneym Crosbym, a dokonce s Waynem Gretzkým. V lednu jej časopis The Hockey News vyhlásil pátým nejvlivnějším mužem hokejové říše.
Koncem června ho Edmonton draftoval do NHL jako jedničku.
Vysvobodil jej sice ze šílené nervozity, která jím na dražbě talentů zmítala, jenže od té chvíle si takřka nevydechl a stále si připadá jako ve snu. Uzavřel profesionální kontrakt s Oilers, poznává zákulisí klubu, žasne nad zájmem fanoušků i médií: „Je to neskutečné!“
Reportéři mu přišívají vzletné přezdívky. Pro kdysi věhlasný a v poslední době břídilský tým má být spasitelem. Je to další kanadské hokejové zlaté dítě. Slušně vychované, pracovité. Neprovázejí ho průšvihy. Byť není pořádný a nejí zeleninu, nezávislý pozorovatel seznamující se s jeho příběhem má nutkání hledat nad jeho hlavou svatozář.
Co ten retard provádí?
Hangár na opuštěné základně kanadského vojenského letectva v Torontu. Zde sídlí soukromá sportovní škola PEAC, do níž chodil McDavid od sedmé do deváté třídy (za roční poplatek přesahující 30 tisíc dolarů - asi 750 tisíc korun).
Ve dvanácti si ho při tréninku vzal stranou jeden instruktor a ptal se: „Co ten retard v rohu vyvádí?“
McDavid odjakživa mezi mantinely září. Dle líčení spoluhráčů, učitelů i koučů se však nikdy nepovyšuje nad ostatní. Nejčastěji o něm říkají: obyčejný kluk, fajn týpek.
McDavidovi se drsná hláška vůbec nelíbila, pročež se o ní zmínil jinému zaměstnanci PEAC. „Prostě se chtěl zastat slabšího, vždycky mu záleželo na ostatních,“ pravil Neil Doctorow, zakladatel zařízení, který scénku vylíčil pro The Hockey News. A dodal, že poté prostořekého instruktora propustil.
Čím je výjimečný McDavidVe dvou letech jezdil na kolečkových bruslích doma v suterénu, ve čtyřech už hrál hokej. Rodiče lhali, že je mu pět, aby směl nastoupit. V šesti bojoval proti devítiletým. Rodiče ho museli přihlásit do týmu v sousedním městě, kde ho vzali. V patnácti směl hrát v juniorské OHL, kde působí i dvacetiletí muži. Číslo 97 nosí podle roku narození, stejně jako má 87 Crosby, jeho idol. The Hockey News ho v lednu vyhlásily pátým nejvlivnějším mužem hokejové říše za Bettmanem (šéf NHL), Crosbym (kapitán Pittsburghu), Fehrem (boss NHLPA) a Jacobsem (majitel Boston Bruins). |
Kdo by skládal McDavidův životopis z dostupných zdrojů, těžko by vypátral nějakou zvlášť poutavou historku. Nějaký průšvih. Nějakou lotrovinu, jež by božského chlapce z města Richmond Hill v provincii Ontario polidšťovala.
Jenže McDavid připomíná premianta, pana Dokonalého, hanlivě vyjádřeno šprta. Jeho pověst je takřka neposkvrněná. Každý ho velebí.
Hraje fér. Dobře se učil. Mluví uvědoměle. Sbírka jeho největších škraloupů působí jaksi chabě. Považte: „V mém hotelovém pokoji bývá pořádný binec,“ přiznává. „Moje oblečení se válí... vlastně všude.“
To bychom měli: Je nepořádník! Co dál? Bob Catalde, hlava rodiny, u níž bydlel během svého angažmá v Erie Otters v juniorské OHL, o něm novinářům prozradil, že mladík odmítal jíst zeleninu.
„Občas jsem mu ji musel zabalit do něčeho jiného, aby ji pozřel,“ pravil Catalde s úsměvem. Ha, tak ani McDavidova opěvovaná oddanost hokeji a stravovací kázeň není stoprocentní!
Co jeho vystupování na ledě? V listopadu se divoce a úplně zbytečně pustil do Brysona Cianfroneho z Mississaugy. Zlomil si ruku a málem se připravil o start na juniorském šampionátu. Vidíte to...
A máme tu další vroubek, tentokrát ve vztahu k veřejnosti: David Mazzone šéfuje bezpečnostní službě v klubu Otters už 17 let.
Spatřil-li, že na McDavida před vchodem čeká po utkání příliš početný dav fanoušků, vyvedl ho z arény garáží. Díky Mazzonemu se celebrita vyhnula improvizované podpisové akci v mrazivém večeru. Odporné, že? No, dobrá. Dost bylo toporné snahy shodit ikonu z hokejového oltáře.
Výčet McDavidových „slabin“ měl pouze doložit, jak kladným hrdinou je, proč ho odborníci chválí a fanoušci bezmezně uctívají.
Mariův úsměv, Connorův vztek
Nad minulou sezonou NHL se vznášelo podezření. Zdálo se, že některé týmy, zvlášť Buffalo Sabres, se ze všech sil snaží nasbírat co nejvíc porážek a skončit v lize poslední. Poslední místo totiž zaručovalo největší naději na první pozici v draftu. A tudíž na získání kouzelníka McDavida. Jakkoliv lze tu taktiku odsoudit jako nesportovní, není nepochopitelná. Vždyť McDavida znalci vyhlašují za generační talent.
„V jeho hře nenacházím jedinou slabinu,“ řekl Ron Francis, legendární útočník a nyní šéf Carolina Hurricanes magazínu THN. „Je to hráč, který dokáže změnit osud klubu,“ připojil se Mark Recchi, další bývalý skvělý forvard.
McDavid může napodobit Crosbyho, jehož příchod před 10 lety započal přerod Pittsburghu z party žabařů v kandidáty na Stanley Cup. Scouti žasnou nad jeho předvídavostí, instinkty, lehkostí v zakončení.
Třinecký brankář Miroslav Svoboda teď na kempu v Edmontonu sledoval McDavida zblízka. „Na tréninku jsem si celou dobu říkal: Aha, myslel jsem, že je lepší,“ líčil deníku Sport. „Pak začne zápas a on dá pět gólů! Jakoby nic.“
I proto McDavid v Kanadě způsobil největší povyk od Gretzkého, Lemieuxe, Lindrose a Crosbyho. McDavid vyniká hlavně ojedinělou kombinací šikovnosti a rychlosti. Zatímco většina hráčů po převzetí puku zpomalí, on dokáže přidat.
Ač ještě potřebuje nabrat svaly, fyzické prověrky ukazují, že v něm dřímá nadpřirozená síla. Prospívají mu letní galeje, které podstupuje pod vedením přísného kondičního trenéra Garyho Robertse, někdejšího kanonýra.
Uchovává si pokoru. Poslouchá rady svého agenta Bobbyho Orra. Ano, toho úžasného létajícího beka ze 70. let. Před ostatní ho odmalička žene neskutečné puntičkářství.
Jako kluk si doma na příjezdové cestě či v garáži postavil překážkovou dráhu z hokejek a plechovek od barvy, na níž cvičil práci s holí. „Neskutečně mě to bavilo. Časem z toho vzniklo pravidlo. Dokud jsem si nesplnil povinnosti, nesměl jsem ven za kámoši,“ tvrdí.
V deseti seděl v šatně na turnaji v Quebeku, když se na chodbě zjevil Mario Lemieux. Ostatní hoši se nadšeně fotili se superstar a Connorův otec Brian, kouč týmu, přišel pro synka, ať si taky pořídí snímek.
„Musím se připravovat na zápas,“ odpálkoval ho Connor.
„To je v pohodě, pojď.“
„Nepůjdu.“
„Pojď!“
„Nepůjdu.“
Výsledek? Táta odvlekl potomka, aby s Lemieuxem zapózoval. Takže na obrázku je smějící se Mario a brutálně nakvašený Connor.
Průvod s pohárem je blízko
Stačilo, aby McDavid před tréninkem trefil prázdnou branku, a z hlediště se ozval nadšený rachot. V červenci v Edmontonu zavládla hokejová horečka. Na první sraz klubových nadějí dorazily do haly tři tisíce příznivců. Konečně se dočkali.
Konečně je tady: Ten vyvolený. McSpasitel. Circus McDavid. Po letech strádání věří ve šťastný obrat. Oilers vyhráli v dubnové loterii, jež určuje pořadí v draftu, a samo sebou sáhli po McDavidovi. Na soupisce jim bliká řada hvězdiček (Hall, Eberle, Jakupov, Nugent-Hopkins), jenže v mužstvu to neladí a obvykle trčí u dna tabulky. Hlavně obranu má děravou.
Kanadský junior Connor McDavid se raduje z gólu proti Dánsku.
Connor McDavid se tlačí před německou branku.
Connor McDavid (vlevo) slaví jednu ze svých dvou tref v utkání proti Německu.
A ač právě v defenzivě mu McDavid nepomůže, žádají se od něj zázraky. Vítězný průvod centrem Edmontonu je pro Connormaniaky jen otázkou času. Ono to nepůjde tak rychle. Přišel nový kouč i manažer, mění se sestava.
Každopádně to bude pro McDavida tuze těžká šichta. Sociologové varují před drtivým tlakem, který teenagera může zavalit.
Pokud je však na úlohu mesiáše někdo připravený, je to vzorňák McDavid. A nebylo by od věci vzít si k srdci vzkaz od Crosbyho, předchůdce v roli národního miláčka.
„Užij si to, strašně rychle to utíká,“ řekl Crosby pro CTV News Atlantic. „Nemůžu uvěřit, že jsem v té pozici byl před 10 lety. Člověk se pořád soustředí, aby nezklamal a prosadil se v NHL, že zapomíná žít v současnosti. Čeká se toho od něj hodně, ale věřím, že to zvládne.“
