Když člověk dře a všechno podřídí svému cíli, musí uspět. Osmnáctiletý útočník si momentálně plní sny. Nejen sportovní, ale třeba i ty o nezávislosti: pokud si Zacha vybojuje místo v NHL, vydělá si ročně 950 tisíc dolarů, k nim může na bonusech získat dalších 850.
Už jste v životě prošel různými zkouškami, ale přece jenom: necítíte teď tlak?
Každý rok jsme si dávali cíle. V šestnácti to bylo zahrát si za áčko Liberce, pak jít do kanadské juniorky a udělat dobrou sezonu, abych byl vysoko draftovaný. Teď je přede mnou další meta, ta nejvyšší. Vím, že to bude velice těžké, ale jdu do správného týmu ve správnou chvíli. Změnil se manažer, podepsali málo útočníků, takže šanci mám. Záleží jenom na mně.
Fanoušci vás vidí v prvním týmu, co říkáte na tu odezvu?
Tohle mi psychicky pomáhá. Hned po draftu jsem letěl do New Jersey a potkal se tam s fanoušky, bylo tam asi 800 lidí. Hodně sleduju Twitter a Facebook a vím, že podporu mám. Ale místo v prvním týmu si budu muset zasloužit před trenéry, manažery a vedením klubu.
Zacha a jeho cesta do NHLRodák z Brna dlouho hrál i tenis, ale nakonec vyhrál hokej. S ním začínal ve Velkém Meziříčí, odmala na jeho kariéru dohlížel otec. Přes Třebíč a Kometu pak Zacha kvůli lepším podmínkám zamířil do Liberce, kde už v 16 letech naskočil do extraligy. Loni se rozhodl odejít do Kanady, kde nastupoval v juniorské OHL za Sarnii. Prošel mládežnickými výběry, je například členem stříbrné osmnáctky z roku 2014. |
Draft, smlouva, která vám může vynést desítky milionů korun, mediální zájem. Tohle asi člověka nabíjí, co?
Cítím se výborně, to je jasný. Každý splněný cíl vás naplní. Zažívám úžasné chvíle, které jsou jenom jednou v životě. Líp jsem se necítil.
Musíte se držet na zemi?
Na tohle jsem měl výbornou výchovu od otce, takže teď mě ty úspěchy spíš motivují, abych makal ještě víc a dokázal fanouškům, co mi věří, že už na NHL mám. Vím, že jsem udělal veliký krok, ale zároveň je NHL pořád daleko.
V přípravě jste byl vždycky precizní, v tomhle ohledu o sobě asi nepochybujete, viďte?
Když jsem byl menší, tak mě v některých momentech musel popohánět táta. Hlavně v pubertě, když mi bylo čtrnáct, patnáct. Teď už mám před sebou reálně vidinu NHL, to je úplně něco jiného.
Existovala by, i kdybyste před rokem neodešel do Kanady?
Těžko říct, ale odchod mi prospěl. Osamostatnil jsem se, předtím jsem byl celý život s tátou. A hlavně jsem se musel naučit anglicky. Hokejově byl nejtěžší přechod na jiný styl, i když mi menší hřiště víc vyhovuje.
Odchodu asi nelitujete, že?
Ne, pomohl mi to ve všech směrech. Díky tomu mě tu znají trenéři, celou sezonu mě sledovali. Myslím, že se mi odchod vyplatil. svoje rozhodnutí bych nezměnil. S jazykovou bariérou bych měl problém zapadnout do týmu, což je moc důležité. Díky znalosti angličtiny můžu dávat rozhovory, což je dobré pro fanoušky.
Před rokem jste anglicky neuměl vůbec?
Rozuměl jsem, protože jsem se odmalička učil. Koukal jsem na filmy s titulkama a tak. Jenže po příchodu jsem byl dva měsíce stejně mimo: kluci v kabině se baví slangem... Za další tři měsíce už to ale bylo úplně v pohodě. Kdybych se teď měl začít učit angličtinu, bylo by to složité.
Jak vám v tomto pomohl vztah s kanadskou přítelkyní?
Samozřejmě mi to pomohlo hodně. Začali jsme spolu chodit a já pořádně neuměl mluvit. Jelikož jsme spolu trávili hodně času, tak jsem šel rychle dopředu. Díky ní jsem naučil nejenom hokejové fráze, ale i věci do života, které bych se v kabině nenaučil.
Jsou oblasti, kde jste i po roce za mořem malinko nesvůj?
Musím se přiznat, že nejvíc mi nesedí jídlo. Sice mi vařila rodina, u které jsem bydlel, nebo přítelkyně, ale pořád to není jako doma. Ale už si pomalu zvykám. Na ledě jsem koukal, jak jsou hráči strašně draví. V Česku jsme si nahrávali do prázdné branky, tady se chce každý ukázat.
Vyprávěl jste, jak chcete jednou všechno vrátit rodičům, kteří do vás kromě času investovali také spoustu peněz. Jste rád i za ně?
Určitě. Máma pracovala, abychom se mohli s tátou věnovat jenom hokeji. Všechno jsme vsadili na jednu kartu a teď jsou doma a sledujou, jak mi to jde. Pozval jsem je na draft, aby se mnou strávili nejkrásnější moment. Byla to pro mě i pro ně obrovská odměna, když jsme se na něm mohli obejmout. Teď mě žene dopředu touha dokázat, že jejich snaha nebyla marná. Chci jim všechno vrátit i v budoucnu, jak finančně, tak i jinak. Třeba že spolu někam společně pojedeme.
Jersey vám dalo nejlepší možnou smlouvu. Je vůbec možné za takové situace neuspět?
Smlouva je perfektní, ale když se jim nebudu líbit na kempu v září, tak mě můžou poslat do juniorky. Vůbec tam nejedu s tím, že je hotovo. Tvrdě se trénuju, abych jim dokázal, že si mě vybrali správně. V NHL nemá jisté nikdo nic. Chtějí vyhrávat a potřebujou hráče, kteří jim to pomůžou zrealizovat. Stejně jako mě mají podepsané další hokejisty, konkurence je obrovská.
Nebyl byste zklamaný, kdybyste musel zpátky do juniorky? Nebyl by to krok zpátky?
Když na to nebudu mít, budu muset zpátky. V Sarnii ale bude výborný tým, který půjde na titul. Jasně, bylo by to smutné, ale nehroutil bych se. Šance by ještě přišla.
