Jeho naděje dlouho žila. Do startu NHL zbývalo pár desítek hodin a 21letý útočník Radek Faksa dál setrvával v týmu Dallas Stars. Řada jeho konkurentů už se musela sbalit a odporoučela se do nižší ligy, on před zlověstným rozkazem unikal. Jenže nakonec v elitním týmu nevydržel. Stejně jako třeba Jakub Nakládal v Calgary. Jak dopadnou další muži na hraně - Zacha, Nosek, Fleischmann či Havlát?
V zámoří vrcholí čas nemilosrdných škrtů. Čas napětí a nervozity. Čas vzteku i zmařených ambicí. Čas bezbřehého nadšení pro pár vyvolených, již se z davu pozvaných hráčů protlačí do sestavy. Jenže vždy je víc těch zhrzených. Mnohem víc.
„Z těch kluků čiší zklamání,“ říká bývalý skvělý bek Jiří Šlégr, jenž v NHL odbruslil 11 sezon. „Neviděl jsem, jak se někdo vzteká, že je to nespravedlnost. Spíš jim bylo smutno. Můžete je chlácholit: Vydrž, oni tě zavolají nazpátek, až se někdo zraní. Ale podíváte se jim do očí a vidíte, jak se jim do nich derou slzy.“
Na farmu musel i Dominátor
Nepříjemnou scénku v minulosti absolvovala též leckterá hvězda. Takový Dominik Hašek si dobře vybavuje, jak v pětadvaceti coby nováček v Chicagu nejistě kráčel do pracovny Mika Keenana, šéfa Blackhawks. V ní už na něj čekal tlumočník.
„Jmenoval se Kučera,“ vzpomíná legendární brankář. „Přeložil mi krátkou Keenanovu řeč: Jsem s tebou spokojený. Ale posílám tě do Indianapolis. Pracuj tam na sobě.“
Hašek v létě 1990 teprve pochytával anglické fráze a rozkoukával se v pořádcích severoamerického profesionálního sportu. Přesto tušil, že se odvelení na farmu nevyhne. Tři jeho sokové měli lepší smlouvy. „A já byl jako Evropan trošičku navíc,“ říká. „Výkonnostně jsem měl aspoň na pozici dvojky. Ale myslím, že Keenan se rozhodl už předem. I když ta zpráva byla nepříjemná, přijal jsem ji celkem v klidu.“
Nejlepší gólman několika světových šampionátů nepropadl sebelítosti a z mužstva Indianapolis Ice v již zaniklé IHL posléze doputoval až do Síně slávy.
Dost drsně se o přesunu do rezervy v Michiganu onehdy dozvěděl obránce Petr Buzek. „Myslíš si, že máš na NHL? Tak tady máš letenku a mazej na farmu!“ pravil přísný trenér Ken Hitchcock v Dallasu, kde Buzka v přípravném táboře Stars odřízli třikrát.
„Byla to krutá rána. Ale oni si nás tak testovali,“ tvrdí. „Když vás pošlou na farmu a vy fňukáte, asi nebudete ten pravý. Naopak se dá počítat s tím, kdo zabere a maká.“
Šedesát frajerů na dva fleky
Hokejista, jenž nemá jisté místo v sestavě, přiletí na soustředění, kde během tří týdnů potřebuje předvést, co všechno dovede. „Kluci dělají, co můžou. Jeden se zkouší prosadit tvrdostí, další chce nasázet góly. Každý se snaží ukázat svoje přednosti,“ říká Hašek.
Hokejisty žene mocná motivace. Každý smrtelník v kempu prahne po přepychovém bytí. Po slavném dresu, pohodlném cestování a štědrém platu. Při dvoucestném kontraktu, který podepisují všichni zelenáči, vydělají farmě sotva desetinu toho, co mezi šlechtou v National Hockey League. Proto se o každou volnou pozici strhává zuřivá bitva.
„Šedesát frajerů se pere o dva nebo tři fleky,“ vystihl Jiří Hrdina, někdejší útočník. Sám se v Calgary ani v Pittsburghu na přelomu 80. a 90. let neocitl v ohrožení. „Měl jsem ve smlouvě ustanovení, podle kterého mě nesměli poslat dolů.“
Teď Hrdina v roli scouta dallaských Stars na dálku pozoroval Faksův boj o přežití. „Každé ráno mám v mailu report, kdo šel pryč a kdo zůstává. Mám radost, že se Faksík drží nahoře,“ těšilo ho. „Přes léto makal, vypadá dobře. V mančaftu máme dost Švédů a Finů. Aspoň jeden Čech by nám tam slušel.“
Jenže potom Faksa od trenéra Ruffa uslyšel: „V AHL dostaneš větší prostor. A když budeš dál dřít...“
Bažant Šlégr, čerstvě draftovaný branec Vancouveru, v říjnu 1990 pláchl z farmy v Hamiltonu. „Byl jsem tam na dva mače a v obou se to strašně servalo. Třeba šestnáct bitek za třetinu! Nehodlal jsem to podstupovat a odletěl domů. Vedení jsem moc nepotěšil.“
V Litvínově pak zazářil 43 body (10+33) ve 39 utkáních a za Bedřichem Ščerbanem skončil druhý v hlasování o Zlatou hokejku. „Chtěl jsem všem hrozně moc dokázat, že na tu NHL mám,“ tvrdí.
A stejně jako Hašek či Buzek se svých velkých chvil mezi hokejovou honorací dočkal později.
Propustili Nedvěda? Ostuda!
Časy se mění a American Hockey League už pro Čechy není postrachem. Nepřipomíná džungli. Funguje jako průprava pro NHL. Třeba David Pastrňák loni v tréninkovém táboře Bostonu před škrty neunikl. V „béčku“ v Providence však záhy přesvědčil, že mu zámořský styl nečiní potíže, vysloužil si povýšení do hlavního týmu Bruins a usídlil se v něm.
Přesto není ani pro kouče zrovna milou povinností oznamovat hráči, že musí pryč. Ač Mika Babcocka provází pověst drsňáka, on sám přiznává: „Je to fakt těžké. Tomu procesu víc rozumím díky našim dětem, které se taky pokoušejí udržet ve svých týmech.“
I proto jej trápilo, když minulý týden musel propustit zkušené forvardy Setoguchiho a Glencrosse. Ti dva nastoupili do kempu Toronto Maple Leafs na zkoušku. Bez kontraktu. Neprosadili se. Najednou čelí hrozbě odchodu do penze.
„Mám srdce!“ citoval Babcocka list Toronto Sun. „Lidsky mě tíží, že jsou ti chlapi bez práce a jejich rodina bez příjmu. Ale musíte pochopit i pracovní hledisko. Děláme v oboru, který vyžaduje vítězství.“
I Hašek litoval veterány, kteří se vedle něj pokoušeli o poslední angažmá. A též břitký komentátor Don Cherry na Twitteru oprášil vzpomínky na své trenérské časy: „Každému jsem řez v kádru oznamoval osobně, pár lidí se mi v kanclu rozbrečelo. Třeba Dereku Sandersonovi jsem musel říct, že je vyřízený. Bylo to kruté.“
New York Rangers se podobně rozžehnali s Petrem Nedvědem, byť se v jejich kempu v září 2008 předvedl náramně. Jen 18 startů mu chybělo do tisícovky utkání v NHL. „Zasloužil si příležitost, kouč Renney mu ji upřel. Je to ostuda,“ psal deník NY Post.
Nedvěd si kariéru prodloužil v Liberci. Jiným už se šance nenaskytne. Martin Havlát si vydupe kontrakt na Floridě, nebo s hokejem sekne. Pro něj by (zá)řez od bossů Panthers znamenal úplný konec.