Díky jeho přesné trefě mezi betony gólmana Ritticha se mohla Kometa poprvé v sezoně po nájezdech radovat. Mladou Boleslav předčila 4:3. „Vítězství jsme si zasloužili,“ sdělil 35letý bek, jehož jméno dlouho po nedělním zápase vyvolávali brněnští fanoušci.
Vypadalo to, že se vám při děkovačce ani nechce z ledu.
Přiznám se, že v tuto chvíli mi oslavy přijdou ještě předčasné. Rád oslavuju, až když se vyhraje nějaký velký zápas. Ale minule jsem se doslechl, že diváci byli naštvaní, když jsem na ledě nezůstal. (usměje se) Tak jsem dnes na led vzal i děti, které tam stávají snad každý zápas. Doufám, že jsem jim udělal radost.
Kometa v sezoně nájezdy ani jednou nevyhrála. Věřil jste, že to jako bek změníte?
Když jde bek na nájezdy a nedá to, hodně lidí zakroutí hlavou. Není to jednoduché, zvlášť v situaci, kdy potřebujeme každý bod. Při tréninku si ale zkouší nájezdy každý. Máme šikovné beky, tak jsme zkusili něco jiného. Zeptali se mě, jestli jsem ochotný jít, a zpětně jsem rád, že jsem to rozhodnutí udělal. Byla to hra nervů. A velký dík patří i Martinu Falterovi, klobouk dolů před ním.
Jak byste svůj nájezd popsal?
Slyšel jsem, že Rittich je kvalitní gólman a je hlavně velký. Snažil jsem se ho rozhýbat. Naznačil jsem střelu, on se pohnul a já našel skulinku mezi jeho nohama.
Na jaře 2014 jste v nájezdech rozhodl i semifinále na Spartě. Vzpomněl jste si?
Samozřejmě, ale je úplně jiná sezona. Teď jsem myslel jen na to, že musím dát gól, a to se mi podařilo. Zaplaťpánbůh za dva body.
Úvod duelu byl mátožný, brzy jste prohrávali 0:2. Proč?
Cítili jsme tlak a věděli jsme, že je to zápas o všechno. Každý bod je vzácný a v první třetině to bylo vidět. Hokej se takhle hrát nedá, potřebovali jsme sebevědomí. A dnes se potvrdilo, že jen sebevědomí hráči zvládají velké zápasy. Druhá třetina už byla jasně v naší režii a třetí jsme hráli tak, jak nám síly stačily.
