Když Sekáč předloni podepsal smlouvu v Montrealu, bylo to překvapení. Jenže talentovaný útočník v zámoří prorazil a stihl ve slavném klubu nasbírat 50 startů.
Pak však začalo putování: ještě před koncem základní části ho Canadiens vytrejdovali do Anaheimu. Kalifornský celek se Sekáče zbavil v průběhu tohoto ročníku, na 23letého forvarda čekala výzva: příležitost v silném Chicagu.
Ta však zůstala nevyužita a nyní čeká Sekáče možná poslední šance v NHL, protože mu po sezoně končí smlouva. Prosadit se zkusí v Arizoně.
Jak vnímáte ty své časté přesuny?
Je to náročné a na psychice mi to nepřidá. Málokdo má tolik přestupů v tak krátké době. Podepíše se to na člověku i fyzicky. Nevymlouvám se, ale v NHL to není sranda a člověk se s tím musí poprat, když se chce v lize udržet. Takže jediné, co teď můžu udělat, je to překousnout.
Jaké to je po hokejové stránce neustále měnit kluby?
Je složitější sehrát se, každý tým má navíc jiný systém a také jiné nároky. Ale s tím nic nenadělám, musím se snažit.
Nemáte obavy o svou budoucnost v NHL?
Já nad tím nepřemýšlel a ani nechci, protože to člověku moc nepomůže. Takže se spíš soustředím na každý jednotlivý zápas a jdu do toho ze dne na den. Uvidíme, jestli mi v létě nabídnou kontrakt.
Potřeboval byste k lepším výkonům víc prostoru na ledě?
Ne, to ne. Mám dostatek minut, abych něco ukázal, ale spíš se trošku trápím, všechno jde trošku proti mě, věci nevychází podle mých představ. Nechci se na to vymlouvat, je to hokej a stát se může cokoli. Samozřejmě to se mnou teď nevypadá úplně nejlíp, ale člověk musí zůstat pozitivní, i když je to náročné.
Trápil vás zraněný kotník. Neomezuje vás tohle zranění?
Ne, teď už je to vyléčené, ale docela jsem s tím měl problémy. Před zraněním jsem hrál skoro každý zápas kolem patnácti minut a chodil i na přesilovky. Když jsem byl mimo, tak se tým rozjel, změnily se lajny a já už se nedostal zpátky do rytmu. To mě rozhodilo, v tu chvíli se těžko něco dělá.
Už se to zlepšilo?
Jelikož jsem už podruhé změnil tým, tak kolikrát moc nespím a nejím. Výměny jsou ubíjející, to nikomu nepřeju, je to prostě 24 hodin peklo. Třeba předešlou noc jsem spal jenom tři hodiny a pak se to na člověku podepíše. Třeba do Chicaga jsem přišel s chřipkou, teď jsem měl to samé, jelikož mám těma nervama oslabenou imunitu. Ale myslím, že i tak se z toho snad dostávám.
Mrzí vás, že jste se neudržel v Anaheimu a Chicagu, což jsou týmy s velkými ambicemi?
Vždyť já ani nebyl draftovanej a nikdy nevypadal na to, že bych se dostal do NHL. Nakonec se mi to povedlo a pevně věřím, že se do elitních týmů zase vrátím. Třeba zrovna v Arizoně se vybuduje dobrá generace a pomůže mi to. Jasně, nezastírám, že mě mrzí, že jsem se neudržel v takových top týmech, ale jsem v krásném městě, je tu výborné zázemí a kluci taky. Je tu sousta mladých hráčů, kteří mají velikou šanci zlepšovat se.
Navíc máte v týmu tři české parťáky: útočníka Martina Hanzala, obránce Zbyňka Michálka a brankáře Marka Langhamera.
Jo, to je příjemné. Já už mě tři Čechoslováky v Chicagu, byla tam super parta. Tady je to taky bomba, jsem za to rád.
