Křesťanský svátek ustupuje do pozadí jinému motivu dialogů kolemjdoucích. Hokejovému mistrovství světa. Velikonoce končí, nejprestižnější akce dospívajících hokejistů zato teprve nabírá tempo. Běží od čtvrtka, už ale stihla pobláznit Poprad, Spišskou Novou Ves i přilehlé obce. Mluví o ní všichni a všude.
„Je to atrakce,“ tvrdí starší paní, bývalá učitelka, po cestě autobusem do Levoče. Za čtyři dny přišlo na MS přes 27 tisíc diváků, opakovaně bylo vyprodáno.
„Ještě jsem nezažil tolik diváků na zápase slovenského týmu. Je fantastické hrát doma, navíc před tolika lidmi. Všichni jsme jim vděční,“ děkuje za podporu útočník Adam Liška. Proti Kanadě se na něj a další domácí borce přišlo podívat přes čtyři tisíce diváků.
Zájem boří očekávání organizátorů, důstojnou kulisu má každý mač a většina se chlubí záviděníhodnou návštěvou. „Těší nás, že diváci vyhledávají zápasy nejen slovenské reprezentace, ale i ostatních týmů,“ tvrdí Roman Štamberský, ředitel MS.
Zmíněná cestující z autobusu mezi návštěvníky zatím chyběla. „Zatím jsem se dívala jen v televizi,“ dodává téměř omluvně. Osobní návštěvu ještě plánuje a její muž přikyvuje. I je to táhne na stadion, na který proudí zástupy fanoušků. Podobně jako v případě kostela, věk nerozhoduje.
Fandí všichni. A všem.
„Byli jsme na třech zápasech. Ameriku s vašimi už ale nestihneme, musím do práce,“ říká zhruba čtyřicetiletá matka neposedného syna, kterého potkávám po mši v hotelu u snídaně. Chlubí se fotkami se zámořskými hokejisty, mladí Američané mu dali i odznaky a hokejové kartičky. I proto zarmoucený potomek nerad přijímá verdikt, že už další hokej na živo neuvidí. Ač má i americké občanství, o víkendu fandil proti USA Rusům.
Ti si ostatně na nezájem ze strany publika stěžovat nemohou, i Igor Larionov, trojnásobný vítěz Stanley Cupu, si pochvaluje takřka domácí prostředí.
A čeští hokejisté? Cítí se skoro doma, vždyť na jejich zápasech zbývá v ochozech jen pár volných modrých sedaček. Při pondělním utkání s Američany se halou opakovaně ozývá takřka sborové: „Češi, Češi, Češi“. Hlavně ve chvíli, kdy se Varaďovým svěřencům nedaří, snaží se spišské publikum skleslé mladíky povzbudit.
„Moc jim za to děkujeme. Bylo znát, že nám chtěli pomoct,“ těší obránce Filipa Krále.
Vděčný za podporu je i gólman Jiří Patera, který po čtvrtém gólu v české síti střídá Jakuba Škarka. Fandění zaplněné haly tak zprvu sledoval ze střídačky, poté i z branky. „V bráně je to přeci jen jiné. Nejdřív jsem diváky vnímal hodně, pak jsem se soustředil hlavně na sebe. Čekal jsem, že jich přijde hodně. Dlouho tu šampionát nebyl a mají tu hokej rádi,“ dodává. Jeho tým nakonec mladým Američanům podlehl 2:5.
„Slovensko žije hokejem,“ shodují se i oslovení „východňári“. Nejde o typické fanoušky před stadionem, ale náhodně potkané Slováky. Do jednoho vědí, jakou slávu Spišská Nová Ves a Poprad hostí. Srovnání se světem pro hokejový region vyznívá lichotivě. Na klání největších talentů deseti reprezentací tu průměrně chodí zhruba 2300 diváků.
Slovenský šampionát tak hravě překonává poslední turnaje konané v Evropě a soupeří s loňským mistrovství světa v USA. A mělo by být ještě lépe, hlad po vstupenkách roste. Možná tak půjde o nejnavštěvovanější MS „osmnáctek“ od roku 2010, kdy v Bělorusku přišlo na stadion nedostižných 115 tisíc diváků.
Velikonoce vystřídal další svátek. Hokejový.
