Už brzy však pro útočníka Davida Pastrňáka může přijít mnohem lukrativnější dárek než „jen“ bronzová socha radujícího se hokejisty od sochaře Zdeňka Němečka – a to několikaletá smlouva od Bostonu Bruins na desítky milionů dolarů. NHL je postavena na tvrdém byznysu, a tak podobný kontrakt potvrzuje výjimečné postavení hráče v klubu.
Je s ním zacházeno jinak. Nemusí se klepat o každou minutu na ledě, rozvážou se mu ruce i mysl. A jestliže pomalu končí éra Jaromíra Jágra, 12násobného vítěze Zlaté hokejky a i s úterkem 24násobného účastníka finálové desítky, mohou teď nastat Pastrňákovy časy.
Koneckonců v 21 letech je vůbec nejmladším vítězem v historii!
Dopomohl mu k tomu skvostný ročník v NHL, kde v 81 zápasech včetně play-off nasázel 36 gólů. Často těžil z výjimečných parťáků kolem sebe, Bergerona a Marchanda – tahle dvojice spolu hrála v první lajně Kanady i v září na Světovém poháru v Torontu, jen místo Pastrňáka měla vedle sebe Crosbyho, nejlepšího hráče současnosti. To je další důkaz, v jaké společnosti se „Pasta“ ocitl.
Zároveň úterní vítězství i chystaný stamilionový kontrakt (v korunách) od Bruins je až dojemným vyvrcholením složitého dětství i dospívání. Když byly Pastrňákovi tři roky, odešel od jeho mámy i o pět let staršího bratra Jakuba otec.
Paní Pastrňáková si v Havířově jako samoživitelka brala až tři práce, aby zvládala platit synovu hokejovou kariéru. Přes den prodávala ve vinotéce, večer na benzince, k tomu uklízela. Vzdát to nešlo. David už jako capart měl talent, hrával se staršími a ona pořád slýchala, že to jednou dotáhne daleko.
Dokonce si vzala půjčku, aby to ustála, a tak když syn vydělal v osmnácti první velké peníze, zeptal se mámy: „Co by sis přála?“
Ona odvětila: „Smazat dluh.“
Mámu tak zbavil ještě devíti let splácení.
Už od šestnácti hraje v cizině. V juniorském věku se zdokonaloval ve Švédsku, krátce po dosažení plnoletosti naskočil do NHL a je tak jedním z mála „zázraků“, které český hokej zmítaný krizí má.
Věk ho i v lecčems limituje. Ač v NHL si v této sezoně držel průměr zhruba gól na dva zápasy, v reprezentaci jako snajpr selhal.
Ze 14 zápasů má jedinou branku a zvlášť na květnovém mistrovství světa v Paříži chtěl – nejen on – víc. Ještě není lídrem, dál zůstává radostným a drzým dítětem, které se hokejem především baví. To potvrdil, když přiletěl do Francie navzdory chybějící smlouvě, což kouči Jandačovi zdůvodnil: „Přece na to nebudu koukat z gauče.“ Riskoval, že kvůli případnému zranění může přijít o chystaný štědrý kontrakt.
Zároveň i v pařížské hale Bercy bylo poznat, že rád soupeře ošálí překvapivou kličkou, ale stále po něm nechtějte, aby zodpovědně pádil jako raketa zpět do obrany.
I on přiznává, že velmi často je u trenérů Bostonu na koberečku kvůli špatné defenzivě. Je jasné, že právě na té musí zapracovat.
„Cítil jsem, že strašně moc chce. Je to kluk, co neumí prohrávat, a vždy dokáže v útočné třetině něco vymyslet. Ale ta jeho enormní snaha ho pak svazovala. Sráželo ho to a on puky tahal až moc,“ komentoval to teď Josef Jandač.
Mimochodem on sám ve finálové volbě zapsal Pastrňáka až na třetí místo, před něj dal duo z Philadelphie Voráčka a Gudase. A z pěti hlasujících (trenéři Jandač a Špaček, manažer Hnilička, videokouč Havel a scout Fischer) ze seniorské reprezentace zařadil Pastrňáka na první místo pouze Fischer.
Hnilička zvolil jedničkou útočníka Radima Vrbatu, Špaček Voráčka a Havel gólmana Pavla Francouze.
Z 66 hlasujících Pastrňáka na první místo zařadilo 46 trenérů a novinářů. Na první příčce se objevil i zmíněný Voráček a Vrbata, dále Ondřej Palát a jednou i Jaromír Jágr.
Sám Pastrňák už jednou ve Zlaté hokejce triumfoval – před dvěma lety byl vyhlášen nejlepším juniorem. Teď tutéž cenu dostal Martin Nečas, další velký talent. Půjde ve šlépějích svého předchůdce?
