Když pro něj v týmu brněnských obhájců titulu nezbylo místo, ozvalo se mu celkem sedm zájemců. „Ale nějaké extra super nabídky to nebyly, to se přiznám,“ oznamuje Jozef Kováčik. Upřímnost zdobí slovenského hokejového obránce stejně jako bruslařská elegance a spolehlivost.
Vyřčená slova však nejsou známkou toho, že už by silným celkům neměl co nabídnout. Spíš jsou výsledkem nešťastného načasování - zdrcující ortel o odchodu z Komety si Kováčik vyslechl teprve na konci května. „Začalo se to řešit pozdě, takže hodně týmů už bylo plných. Tlačil mě čas a už jsem nechtěl déle čekat,“ přibližuje 37letý veterán okolnosti svého rozhodování.
Nakonec v sobotu po obědě kývl slovenské Nitře, z níž před šesti lety do Brna přišel. „Byly tam i lepší nabídky, ale bral jsem to tak, že jsem tam v podstatě začínal a Nitra je mi blízká. Navíc to mám kousek domů,“ vysvětluje Kováčik.
A přidává ještě jeden důležitý faktor: „V Brně jsem si zvykl na fantastické diváky a Nitra je v tomhle ohledu na Slovensku top.“
Kováčik se tak znovu zahalí do modrobílého dresu. Jiný jako by mu souzen ani nebyl, stejné barvy vyznávají kromě Nitry také Martin, bratislavský Slovan a brněnská Kometa. Tedy všechny kluby, v nichž na vrcholné úrovni hrál.
Ten číslo jedna je pro Kováčika jasný. „Kometa byla nejvíc a nic lepšího už pro mě nikdy nebude,“ svěřuje se muž, který v hale Rondo odkroutil šest sezon a pověsil si na krk čtyři medaile - jeden bronz, dvě stříbra a letos na jaře konečně také vytoužené zlato. „Ale Nitra je mi hned po Brně nejbližší. Cítil jsem se tam dobře, tedy až na nějaké problémy, které bych už ale nechtěl rozebírat.“
Jozef Kováčik a Tomáš Malec se radují ze zisku Masarykova poháru.
Od návratu domů ofenzivního zadáka neodradily ani trable, v nichž se slovenský hokej zmítá. A zdaleka nejde jen o bídné výsledky reprezentace. Slovenská extraliga po odchodu Slovanu jakožto největšího klubu do ruské KHL trpí a spousta týmů úpí pod finančními problémy.
„Co se týče financí, tak je to nesrovnatelné s Kometou i Českem obecně,“ neskrývá Kováčik. „Ale zase nemusím řešit bydlení a podobné věci, mám to 20 minut jízdy autem domů. Budu mít rodinu nablízku. To všechno jsem bral v úvahu. A i když to finančně nebo sportovně není na takové úrovni jako v Česku, tak na čem se v Nitře dohodnou, to platí.“
A z Kováčika znovu bude opora. Tuhle roli plnil v Brně pět let, až loni trochu ustoupil do pozadí, byť při zlaté jízdě v play-off znovu vynikal.
„Co jsem se bavil, tak zase budu hrát přesilovky, ve kterých jsem poslední rok v Kometě dostával minimum příležitostí, na což jsem nebyl zvyklý. I to byl asi jeden z důvodů, proč už bych v Brně tolik nehrál, a já si chci hokej minimálně ještě sezonu pořádně užít. Škoda že to není v Kometě, mrzí mě to, ale to je život,“ hlásí Kováčik.
„Doufám, že Nitře ještě něco přinesu a minimálně jí pomůžu vychovat nějakého hráče. A ještě lepší by bylo, kdybych jí pomohl k titulu,“ zasní se.
Suchou přípravu absolvoval sám, tento týden tráví na krátké dovolené v Itálii. „Už se těším na led. Jednou jsem s nimi byl, trošku jsem se zahltil a bylo to fajn,“ sděluje Kováčik.
Na nápaditého beka a zároveň zábavného parťáka se rozhodně těší i v Nitře.
