V těchto dnech jste trénoval na ledě s A-týmem prvoligového Motoru, který vede Václav Prospal. Jeho styl může připomínat i vašeho kouče v Columbusu Johna Tortorellu. Uchytil by se trenér Budějovic se svými metodami v NHL?
Tréninky jako takové si jsou hodně podobné, ale samozřejmě nemůžeme srovnávat NHL a první ligu. Za mořem jsou hráči jinde, a tréninky tak mají větší tempo než v Budějovicích. Co jezdím z Ameriky na léto domů, tak se vždycky připravuji s Tomášem Cibulkou a on teď právě pomáhá i Motoru. Takže chodím s Budějovicemi na led a občas dělám s nimi i některé věci v posilovně. Baví mě na tom hlavně to, že jsem v kolektivu a nemusím cvičit sám.
Dá hráči z NHL něco trénink stavěný pro prvoligové hokejisty?
Hlavně začátek přípravy ano. Hodně jsme bruslili, o což mi nejvíce šlo. Teď už kluci začínají dělat systémové věci, do kterých se jim nechci moc míchat, takže tam spíš jezdím jen za obránci a podobně. Přínos je i v tom, že vidím hru zase z trochu jiného pohledu. A bruslení jsme měli fakt hodně, na tom si pan Prospal zakládá, takže je to pro mě parádní příležitost. On vlastně tréninky od Tortorelly trochu odkoukal (Tortorella vedl Prospala v NHL), třeba je tady v Budějovicích srovnatelné s našimi tréninky to, že jedna půlka šla na led, druhá do posilovny.
V minulé sezoně jste měl vyvrtnutý kotník a také těžší otřes mozku po ráně pukem do hlavy. Kvůli tomu jste dlouho nehrál, teď už je to na ledě lepší?
Po té ráně do hlavy jsem se asi dva měsíce motal, točila se mi hlava, takže to nebylo úplně ono. Teď už trénuju naplno, hlava se mi netočí.
Pamatujete si, co se tehdy stalo?
Úplně přesně. Nebyl jsem v bezvědomí. Bylo to po buly, šel jsem clonit před bránu a tam jsem dostal zepředu krosček. Spadl jsem na zem, ležel jsem zády k našemu hráči a věděl, že bude určitě střílet. Snažil jsem se přikrčit, ale Seth Jones vystřelil a trefil mě na kraj helmy. Měl jsem jeden ze svalů na krku pohmožděný a ten mi dlouho tlačil na ucho. Trochu jsem to ucítil, ještě když jsem šel poprvé s Motorem na led.
Také vinou zraněného kotníku jste toho v minulé sezoně moc neodehrál. V 54 utkáních jste dal čtyři góly a čtyři nahrávky a nakonec se váš čas na ledě snížil na pět minut za zápas. Musíte asi věřit, že nadcházející ročník bude v Columbusu daleko lepší.
Ono už to asi horší být ani nemůže. A když ano, tak bych musel hledat jiná řešení. Není zábavné hrát jen pět šest minut za zápas. Takže teď dělám všechno, co můžu, aby to bylo lepší, byl jsem na ledě déle a byl víc vidět. Když se to nepovede, budu muset něco hodně změnit. Musím a chci však věřit tomu, že už bude lépe.
Počítáte s tím, že dostanete místo ve čtvrté formaci?
Vím, co tam máme za hráče, kdo přišel nový a podobně. Nemá cenu si malovat, že tam přijedu a budu hrát v první lajně. Budu bojovat o místo, protože je tam čtrnáct útočníků a z toho je složení prvních třech lajn celkem jasné. O čtvrtého centra se budu prát, ale i čtvrtá formace může být na ledě nějakých jedenáct třináct minut za zápas. Stejně jako jsem hrál v první sezoně v NHL. Ale to bychom museli všichni ve formaci hrát dobře, což jsme minulou sezonu nehráli, proto jsme byli na ledě tak málo.
Jaký příchod do Columbusu vás v létě nejvíce zaujal?
Spíš potrápil, než zaujal (směje se). Přišel k nám útočník Riley Nash z Bostonu, který by měl být novým centrem, a vypadá to, že by mohl hrát ve druhé, nebo ve třetí lajně. Tím pádem se všechno posouvá. Já budu makat, abych dostal čtvrtého centra, případně nějaké křídlo. Dál k nám přestoupil mladý kluk Anthony Duclair, který bude hodně bojovat o jakýsi restart kariéry.
Srovnání vašich dvou prvních sezon v NHL je tedy jasné. Daleko lépe vyšla ta první.
Byly to naprosto dvě rozdílné sezony. V první jsem byl jako nováček ve čtvrté lajně, ale hrál jsem s klukama, co měli třeba šest set zápasů v NHL. A ti mi ze začátku hrozně pomohli. Věděl jsem, že když nevím co s pukem, tak jsem jim to dal a oni si poradili, já si mezitím hledal jiné a lepší místo. Jenže v druhé sezoně stála hra lajny trochu více na mně, což jsem moc nezvládl. Panikařil jsem a bál jsem se hrát. Jsem zase o rok zkušenější, tak doufám, že mi teď tohle půjde lépe.
Spíš šlo o hlavu než o problémy například s fyzičkou?
O fyzičce to bylo možná po prvním zranění kotníku, protože když jsem se vrátil na led, tak to nebylo úplně ono. Jinak vždycky jsem v testech býval mezi prvními deseti hráči týmu, takže v tomhle bych problém nehledal. Bylo to o hlavě.
Jak jste to řešil? Šel jste si například pro radu ke zkušenějším spoluhráčům?
To ne. V sezoně je hrozně těžké si takové věci uvědomovat, protože zápasy letí rychle po sobě. Po sezoně jsem se sám nad tím v klidu zamyslel a došlo mi, které věci jsem měl řešit jinak. Možná jsem objevil způsob, jakým se zlepšit.
A prozradíte ho?
Je jasné, že nějaké věci na vaši adresu musíte jedním uchem pustit dovnitř a druhým zase hned ven. Nedělat si ze všeho starosti. Například já musím být na ledě drzejší. Něco v zápase zkusíte udělat, sice to nevyjde, kouč vás u videa seřve, ale vy tomu musíte věřit a zkusit to udělat zase. Obecně si musím víc s pukem věřit, umět zariskovat, nechat plynout hru a nebát se hrát.
Hokejista nemůže řešit, co pokazil v první třetině, když se hraje už ta druhá.
To se mi přesně občas stávalo. Ve druhé třetině jsem přemýšlel o tom, jestli budu hrát další zápas, a to není úplně ideální. V prvním roce v Columbusu jsem chodil na každé střídání s tím, že jsem měl v hlavě jen to střídání. I proto mi to šlo. K tomu bych se chtěl vrátit a dělat si méně starostí s hokejem.
Kdy odlétáte do zámoří?
Pátého září. Třináctého začínají fyzické testy v přípravném kempu. Byl jsem se podívat na poslední utkání Motoru a uvědomil si, jak se zase hrozně těším, až nám začnou zápasy.
