Tomáš Nouza na tréninku v Českých Budějovicích.

Tomáš Nouza na tréninku v Českých Budějovicích. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Zpátky v Písku. Pokud budu ještě hrát, tak jedině doma, říká Nouza

  • 0
Deset let válel v dresu Mladé Boleslavi, zahrál si v Prostějově či ve Vrchlabí. Byl oblíbený všude, kde působil. Získal si i budějovické fanoušky při tříletém působení v Motoru. Písecký rodák a 38letý hokejový útočník Tomáš Nouza si tehdy se svým spoluhráčem a kamarádem Josefem Strakou hrál v první lize vlastní soutěž a společně pravidelně vládli kanadskému bodování. Teď už Nouza profesionální kariéru ukončil a vrátil se domů.

Když jsme si domlouvali rozhovor, tak jste říkal, že nevíte, kam dřív skočit. Co tedy nyní děláte?
S Honzou Kudrnou trénujeme děti z ročníků 2009 a 2013. Musím říci, že je to fajn. Je jasné, že jsou i dny, kdy mě dokážou totálně vyčerpat, ale trénování mě baví. Celý život jsem dělal hokej a těší mě, že to zase mohu předat dál někomu jinému.

Tomáš Nouza

Máte dvě dcery. Musel jste se učit trochu jinému přístupu k mladým hokejistům, nebo je to stejné?
Samozřejmě že mi pomohlo, když mám doma své děti. Vím, co a jak jim kdy říci. Třeba kdyby šel k dětem hodně mladý trenér, tak to bude mít asi ze začátku obtížné. Rodičovství vám v trénování u dětí určitě dokáže pomoci.

Pamatujete si také ještě na vaše začátky u hokeje? Změnily se za ta léta, kdy jste byl malý kluk?
Přesně už si nevybavuji, jak se trénovalo, když bylo deset let mně. Je pravda, že hokej se strašně posunul a dnes mají děti k dispozici celou řadu věcí. Mají pomůcky, které za nás nebyly. My jsme hlavně hodně běhali a hráli hry.

Pamatuji si, jak po domácím zápase Českých Budějovic s Prostějovem vás dcery se slzami v očích přemlouvaly, ať s nimi jedete domů. Vy jste však s týmem musel nasednout do autobusu a odjet na Moravu. To jsou pro tátu těžké chvíle, že?
To ano. A to byl také přesně ten důvod, proč jsem se rozhodl skončit. Už se mi nechtělo být bez holek. Rostou a nechtěl jsem přijít o jejich další zážitky z mládí. Teď je vozím do školy i z ní, trávíme spolu víkendy. A to je přesně to, co jsem chtěl.

Tomáš Nouza

(38 let)

Tomáš Nouza v dresu Českých Budějovic

Bývalý útočník s hokejem začínal v rodném Písku. Tam si ho vyhlédla Mladá Boleslav, kde strávil deset let. V červnu 2014 přestoupil do tehdy prvoligových Budějovic. Za Jihočechy odehrál tři sezony, pak zamířil do Prostějova. Poslední sezonu v profesionální kariéře strávil loni ve Vrchlabí. V české extralize odehrál 190 zápasů, v nichž dal 31 branek. V první lize zvládl přes devět stovek duelů s 370 góly.

V jaký moment jste dospěl k rozhodnutí, že s profesionálním hokejem skončíte?
Už když jsem se loni loučil v Prostějově, tak jsem měl v hlavě, že budu končit, a chtěl jsem být doma. Pak mi ale zavolal Václav Baďouček, s kterým se dobře znám. Navrhl mi, ať jdu do Vrchlabí. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a nakonec jsem hrozně rád, že mě zlákal a já si kariéru o ten rok ve Vrchlabí prodloužil. I tak jsem v hlavě měl, že to je můj poslední rok.

Zavzpomínal jste si tam i na angažmá v Českých Budějovicích? Vy jste se ve Vrchlabí totiž zase v jedné lajně potkal s bývalým spoluhráčem Martinem Heřmanem.
I Martin byl jedním z důvodů, že jsem nakonec ve Vrchlabí byl. Trenér nás dal zase k sobě a naše spolupráce byla opět skvělá. Trochu nám chyběl centr, který je pro nás oba důležitý, ale užívali jsme si to. A dařilo se. Udělali jsme s týmem úspěch, který tam asi dopředu nikdo moc nečekal. Dlouhou dobu jsme dokonce vedli tabulku první ligy. Celá sezona byla kvůli covidu, karanténám a přestávkám nepříjemná a zvláštní, ale i tak jsem si ji neskutečně užil. A díky covidu jsem byl i hodně doma v Písku.

Když vám bylo 21 let, v Písku si vás vyhlédla Mladá Boleslav a nakonec jste tam i přestoupil. V Bruslařském klubu jste zůstal deset let. Dá se tato část kariéry srovnat s těmi ostatními?
Ani moc ne, každá byla jiná. Všechny ale spojuje to, že každou svoji štaci hodnotím pozitivně. Povedlo se nám, že více méně všude, kde jsem byl, jsme uhráli nějaký úspěch. Je jasné, že v Boleslavi jsem hokejově vyrostl, strávil tam největší část své kariéry a zahrál si s výbornými hráči. V Motoru to zase bylo o velké euforii z hokeje a já si to v Budějovicích strašně užíval. S Pepou a Martinem (Josefem Strakou a Martinem Heřmanem, pozn. autora) to byla paráda, sehráli jsme se a byli ještě na vrcholu sil. I v Prostějově se týmu pak dařilo.

Diváky jste bavil hlavně krásnými góly. Utkvěl vám v paměti nějaký speciální?
Asi nedokážu vypíchnout nějaký top gól. Sice je to možná smutné, ale pořád si vzpomínám na jeden faul. A ten mě bude asi doprovázet do konce života. V Boleslavi jsme hráli poslední zápas sezony s Libercem. Oba týmy měly stejně bodů, a kdo by utkání vyhrál, postoupil do extraligy. Šest minut před koncem jsem udělal faul, dostal trest pět minut plus do konce utkání a my v tom oslabení dostali gól. To mě provází asi celou kariéru.

Českobudějovický obránce Filip Novák (vlevo) se snaží zblokovat střelu Tomáše Nouzy z Prostějova.

Zážitků však máte za dlouhé roky jistě spoustu, že?
Určitě, těch bylo strašně moc. Možná bych ale zmínil dva. Ten první byl postup s Boleslaví do extraligy, kdy to od nás nikdo moc nečekal. A pak připomenu první rok v Budějovicích. Když jsme do Motoru s Pepou Strakou přišli, tak se všechno úplně otočilo. Po baráži o první ligu jsme se v další sezoně dostali do baráže o extraligu. Nejenže jsme si sedli v jedné naší lajně ještě s Romanem Vráblíkem a Jakubem Suchánkem, ale celý tým byl skvělý. Byli tam starší kluci i mladíci, ale utvořila se opravdu vynikající parta. Před sezonou bylo skoro až nepředstavitelné, že jsme se dostali tak vysoko. Chyběla jen postupová tečka.

Nejen fanoušci v Písku však stále čekají, že ještě budete ve druhé lize hrát. Co vy na to?
S vedením A-týmu jsme se dohodli, že případný návrat bude záležet na mém zdravotním stavu. Jsem po operaci ramene, které zatím není ještě moc dobré. Nemůžu s ním dělat skoro nic, tedy se ani fyzicky připravovat. Nejsem teď schopný říci, že budu hrát. Ale pokud ano, tak jedině za Písek.


Mistrovství světa v hokeji 2024

Čtvrtfinále MS 2024 proběhne ve čtvrtek 23. května, semifinále v sobotu 25. května. Finálový zápas a utkání o bronz se odehraje v neděli 26. kvetna.