Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obránce Holík chtěl s hokejem skončit, nakonec si ve Zlíně splnil sen

Aleš Holík v dresu Zlína | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

26 2015
Před letošní sezonou přemýšlel o tom, jestli neskončit s aktivní kariérou. Obránce Aleš Holík, který v červnu oslaví 37. narozeniny, postrádal motivaci. „Hokej mě přestal bavit. Psychika byla taková, že už mě to moc nenaplňovalo,“ přibližuje své pocity.

Jenže poté se rozhodl, že si ještě jednu sezonu přidá. „Řekl jsem si, že chci se Šumperkem stoprocentně do play-off,“ prozradil.

Jeho plán sice nevyšel, draci do vyřazovací části první ligy těsně nepronikli, Holík však litovat nemusel. Nejprve si, poprvé v kariéře, atmosféru play-off vyzkoušel v dresu Třebíče, poté dokonce naskočil do extraligového čtvrtfinále mezi Zlínem a Kometou Brno. „To mě dost nakoplo. Takže ještě jednu sezonu určitě přidám,“ má jasno.

Jaké vzpomínky si na první play-off odnesete?
V Třebíči to bylo výborné, dokud nás nerozpustili. Série s Havířovem byla skvělá, vyhráli jsme 4:0. Tam jsme to zvládli perfektně. A s Českými Budějovicemi jsme taky měli dobře nakročeno (po úvodních dvou zápasech na jihu Čech byl stav 1:1), bohužel nás potom odvolali. Kluci sice dál bojovali, ale už to nezvládli. A ve Zlíně to byl splněný sen. Úžasná série na sedm zápasů. Bohužel, se špatným koncem pro nás.

Během prvoligového play-off jste sám mluvil o tom, že Třebíč je pro vás prioritou. Věřil jste, že by se Zlín mohl ozvat?
V žádném případě. Věděl jsem sice, že by taková situace mohla nastat, ale dával jsem tomu úplně mizivé procento.

Nakonec pozvánka vyšla. Jenže jste tím - podobně jako Matěj Pekr (Olomouc) a Jan Zdráhal (Pardubice) - přišel o zbytek nadějně rozehrané série proti Motoru. Jak moc jste litoval?
Mrzelo mě to hodně, ale na druhou stranu - extraliga je prostě extraliga. Byla to pro mě obrovská šance. Zahrál jsem si strašně moc a jsem za to rád. Ale je mi to líto vůči Třebíči, protože tam panovala úžasná hokejová atmosféra. A věřím, že společně bychom Budějovice potrápili daleko víc.

Sledoval jste semifinálovou sérii i dál? Nebo na to už nebyl čas?
Sledoval, jak se jen dalo. Veškeré sestřihy, zprávy, volal jsem si i s klukama, například s Kubou Čuříkem. Takže jsem věděl, co se děje. Že kluci byli skleslí. Ale ti, co nastoupili místo nás, to zvládli hodně slušně. A zápasy doma odehráli velice dobře.

Zlín si z Třebíče stáhl i brankáře Luboše Horčičku, který však nakonec nechytal ani minutu. Bavili jste se o tom?
Ano. Ale takové bylo rozhodnutí Zlína. S tím nenadělá nic ani on ani já. Bral to tak, jak to je. A připravoval se poctivě na každém tréninku, kdyby se jeden z dvojice Kašík - Štůrala zranil. Čekal, jestli naskočí. Taková situace ale nenastala.

Vy jste v pěti čtvrtfinálových zápasech nasbíral tři body, včetně prvního gólu v extraligovém play-off. Takže z osobního pohledu spokojenost?
Samozřejmě, že to potěší. Ale důležitější by byl postup celého mužstva, což se bohužel nepovedlo. Takže tohle to trošku kazí. Mohli jsme si prodloužit sezonu a užít si krásné semifinále proti Třinci. Jsem rád, ale - asi je to klišé - vyměnil bych to za úspěch mužstva.

Za Brno nastoupil Roman Erat, se kterým jste předtím hrál v Třebíči. Jaké to bylo?
Hodně zajímavé. Na rozbruslení jsme na sebe jenom mrkli. Samozřejmě, byli jsme soupeři, takže jsme si nic nedarovali. Jak on mně, tak já jemu. Ještě tam byl Vlasta Bilčík, který byl v pondělí na střídačce. S ním jsme si akorát pogratulovali. Jsem rád, že jsem proti němu mohl hrát. Alespoň takhle.

Už tušíte, co bude příští rok? Vrátíte se do Šumperka, nebo plánujete zůstat výš?
Samozřejmě, že bych rád hrál extraligu. To bych asi lhal, kdybych řekl, že ne. Ale patřím Šumperku a teď je asi brzy něco takového řešit. Je pár dní po sezoně. Já si teď hlavně odpočinu, budu se věnovat rodině. A pokud by taková nabídka přišla, byl bych šťastný a uvažoval bych o ní. Záleželo by na Šumperku, jak by s tím naložili. Ale určitě bych se tomu nebránil.

Byl jste v 36 letech extraligový nováček. Není to paradox?
Určitě je. Já jsem už říkal, že někdy v pětadvaceti jsem si myslel, že kdybych hrál do třiatřiceti, tak by to byl zázrak. Dřív to tak nebývalo, hokejisti končili dřív. Teď je trend jiný. Myslím si, že pokud hráč stačí, baví ho to a má mužstvu co dát, tak je škoda končit.

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze