Anaheim letos nemá monopol na překvapení.
Minnesota a Tampa Bay také pořádně zacloumaly pořádkem v NHL.
To však nijak nesnižuje to, čeho dosáhl Anaheim. Nejde o to, že porazil v prvním kole obhájce Stanley Cupu a ve druhém druhý nejlepší tým základní části. Jde o to, jak toho dosáhl.
Detroit se svojí hvězdnou sestavou stále věřil, že má vše pod kontrolou. Prohrál
oba domácí zápasy. Ale vždyť minulý rok také špatně nakročil do play-off a jak se s Dominikem Haškem na čele dokázal vyškrábat až k titulu !
Pak prohrál třetí zápas. Série pořád není u konce, dušovali se hráči Red Wings. Pak Steve Rucchin v prodloužení rozhodl čtvrtý zápas a už nebylo v co věřit. Slavný tým s ostudou skončil.
Dallas ve druhém kole v žádném případě Anaheim nepodcenil. Hrál opatrně, s respektem, což Mighty Ducks jen posílilo sebevědomí. Až na jeden byly všechny zápasy vyrovnané.
"Kačeři" vyhráli dvakrát v prodloužení a dvakrát díky rozhodující brance v posledních dvou minutách třetí třetiny. Taková dávka zklamání, vzteku a beznaděje zamávala i s tak pyšným týmem jako je Dallas.
Základem je brankář
Anaheim by nikdy nikam nedošel nebýt vynikajícího Jeana Sebastiana Giguera. Je to známá věc. Rozchytaný gólman, kterého nerozhází nešťastný gól je v play-off k nezaplacení.
Mighty Ducks všechny zápasy vyhráli rozdílem jedné branky, čtyřikrát v prodloužení. Brankář je v takových chvílích strůjcem osudu. Už nezáleží jen na atletických schopnostech a kvalitním tréninku. Klíčem je rozvaha. Giguere zatím předvedl vyspělost veterána, nesesypal se po hloupém gólu, udržel chladnou hlavu ve chvíli, kdy jediná jeho chyba mohla znamenat konec zápasu.
A to před touto sezonou neodehrál v play-off jediný zápas.
Jak se skládal tým
Anaheim má rozpočet 44 miliónů, což není málo. Noví hráči jako Petr Sýkora, Adam Oates nebo Sandis Ozolinš zvedli náklady o šest miliónů, které se ale do týmové kasy již vrátily ze vstupného v prvních pěti domácích zápasech.
Na hráčích se letos nešetřilo a to je dobře. Minulé léto se do funkce generálního manažera dostal Bryan Murray, dřívější trenér klubu. Uvolnil zatuchlé poměry. Zrušil například podivné pravidlo, že členové vedení spolu nemohou hovořit jinde než v zavřených kancelářích.
Murray vsadil na pestrý kolektiv se stejným cílem. Veteráni jako Oates nebo Steve Thomas nikdy nevyhráli Stanley Cup a hokejový čas se jim krátí. Kmenoví hráči jako Paul Kariya, Steve Rucchin a celá řada dalších prožili chmurné období, kdy v klubu nebyly peníze a ve vedení seděli byznysmani, kteří hokeji vlastně moc nerozuměli. Mladíčci jako Stanislav Čistov nebo Samuel Pahlsson se chtěli jen prosadit.
Dohromady složili tým, který má najednou směr a stejný cíl. Mighty Ducks odehráli velmi dobrou základní část a především ve druhé polovině patřili k nejlepším týmům. Na přelomu ledna a února přišlo jejich deset následujících výher rozdílem jediné branky. Zřejmě v těchto vypjatých zápasech si hráči zvykali na atmosféru play-off.
Blíží se "souboj snů"
Anaheim je oním pohádkovým příběhem, stejným jakým byla loni Carolina, anebo v roce 1996 Florida. Kalifornie se znovu učí hokejová pravidla, tak jako se to učili fanoušci v Severní Karolíně nebo v Miami.
Pravda, Mighty Ducks měli v některých chvílích štěstí. Při rozhodující brance v 6. utkání série proti Dallasu se střela Mikea Leclerca odrazila přímo na hůl volného Sandise Ozolinše.
Zároveň ale Mighty Ducks hráli účinný hokej a připravili si spoustu šancí. Hráli poctivě. Jejich úspěch proti Detroitu a Dallasu během jednoho měsíce nebyl dílem několika náhodně odražených puků. "Kačeři" mají tři velmi kvalitní útoky, podceňovanou obranu a špičkového brankáře, který umí hrát v "transu".
Jejich dalším soupeřem bude Minnesota Wild, která zažívá podobnou spanilou jízdu. Oba týmy se střetnou ve finále Západní konference a jeho vítěz bude následně bojovat už o samotný Stanley Cup. Uvidíme, čí sen se nakonec ukáže skutečnější.
Minnesota a Tampa Bay také pořádně zacloumaly pořádkem v NHL.
To však nijak nesnižuje to, čeho dosáhl Anaheim. Nejde o to, že porazil v prvním kole obhájce Stanley Cupu a ve druhém druhý nejlepší tým základní části. Jde o to, jak toho dosáhl.
Detroit se svojí hvězdnou sestavou stále věřil, že má vše pod kontrolou. Prohrál
oba domácí zápasy. Ale vždyť minulý rok také špatně nakročil do play-off a jak se s Dominikem Haškem na čele dokázal vyškrábat až k titulu !
Pak prohrál třetí zápas. Série pořád není u konce, dušovali se hráči Red Wings. Pak Steve Rucchin v prodloužení rozhodl čtvrtý zápas a už nebylo v co věřit. Slavný tým s ostudou skončil.
Dallas ve druhém kole v žádném případě Anaheim nepodcenil. Hrál opatrně, s respektem, což Mighty Ducks jen posílilo sebevědomí. Až na jeden byly všechny zápasy vyrovnané.
"Kačeři" vyhráli dvakrát v prodloužení a dvakrát díky rozhodující brance v posledních dvou minutách třetí třetiny. Taková dávka zklamání, vzteku a beznaděje zamávala i s tak pyšným týmem jako je Dallas.
Základem je brankář
Anaheim by nikdy nikam nedošel nebýt vynikajícího Jeana Sebastiana Giguera. Je to známá věc. Rozchytaný gólman, kterého nerozhází nešťastný gól je v play-off k nezaplacení.
Mighty Ducks všechny zápasy vyhráli rozdílem jedné branky, čtyřikrát v prodloužení. Brankář je v takových chvílích strůjcem osudu. Už nezáleží jen na atletických schopnostech a kvalitním tréninku. Klíčem je rozvaha. Giguere zatím předvedl vyspělost veterána, nesesypal se po hloupém gólu, udržel chladnou hlavu ve chvíli, kdy jediná jeho chyba mohla znamenat konec zápasu.
A to před touto sezonou neodehrál v play-off jediný zápas.
Jak se skládal tým
Anaheim má rozpočet 44 miliónů, což není málo. Noví hráči jako Petr Sýkora, Adam Oates nebo Sandis Ozolinš zvedli náklady o šest miliónů, které se ale do týmové kasy již vrátily ze vstupného v prvních pěti domácích zápasech.
Na hráčích se letos nešetřilo a to je dobře. Minulé léto se do funkce generálního manažera dostal Bryan Murray, dřívější trenér klubu. Uvolnil zatuchlé poměry. Zrušil například podivné pravidlo, že členové vedení spolu nemohou hovořit jinde než v zavřených kancelářích.
Murray vsadil na pestrý kolektiv se stejným cílem. Veteráni jako Oates nebo Steve Thomas nikdy nevyhráli Stanley Cup a hokejový čas se jim krátí. Kmenoví hráči jako Paul Kariya, Steve Rucchin a celá řada dalších prožili chmurné období, kdy v klubu nebyly peníze a ve vedení seděli byznysmani, kteří hokeji vlastně moc nerozuměli. Mladíčci jako Stanislav Čistov nebo Samuel Pahlsson se chtěli jen prosadit.
Dohromady složili tým, který má najednou směr a stejný cíl. Mighty Ducks odehráli velmi dobrou základní část a především ve druhé polovině patřili k nejlepším týmům. Na přelomu ledna a února přišlo jejich deset následujících výher rozdílem jediné branky. Zřejmě v těchto vypjatých zápasech si hráči zvykali na atmosféru play-off.
Blíží se "souboj snů"
Anaheim je oním pohádkovým příběhem, stejným jakým byla loni Carolina, anebo v roce 1996 Florida. Kalifornie se znovu učí hokejová pravidla, tak jako se to učili fanoušci v Severní Karolíně nebo v Miami.
Pravda, Mighty Ducks měli v některých chvílích štěstí. Při rozhodující brance v 6. utkání série proti Dallasu se střela Mikea Leclerca odrazila přímo na hůl volného Sandise Ozolinše.
Zároveň ale Mighty Ducks hráli účinný hokej a připravili si spoustu šancí. Hráli poctivě. Jejich úspěch proti Detroitu a Dallasu během jednoho měsíce nebyl dílem několika náhodně odražených puků. "Kačeři" mají tři velmi kvalitní útoky, podceňovanou obranu a špičkového brankáře, který umí hrát v "transu".
Jejich dalším soupeřem bude Minnesota Wild, která zažívá podobnou spanilou jízdu. Oba týmy se střetnou ve finále Západní konference a jeho vítěz bude následně bojovat už o samotný Stanley Cup. Uvidíme, čí sen se nakonec ukáže skutečnější.
 SLET KAČERŮ. Anaheim postoupil ze druhéhokola po výhře 4:2 na zápasy. Favorizovaní hráči v Dallasu odešli se svěšenými hlavami. |
