Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trpké poznání hokejových juniorů: jejich „stříbrný vítr“ byl výjimka

Americký hokejista Christian Dvorak (druhý zleva) skóruje do opuštěné branky, ze které vyjel gólman Vítek Vaněček (zcela vlevo). Filip Hronek na brankové čáře už gólu nezabránil. | foto: AP

4 2016
Sám trenér o čtvrtfinále řekl: „Ostuda.“ Češi opět na MS do 20 let tuto fázi nepřešli a debakl od USA ukázal, kde se mládežnický hokej reálně nachází.

Jen šestnáct měsíců časového rozdílu dělí dva turnaje ve Finsku – a dva úplně jiné výsledky.

Duben 2014: hokejová reprezentace do 18 let dobyla v Lappeenrantě senzační stříbro a získala si renomé mimořádně talentovaných hochů, již budou pomáhat měnit výsledky i image juniorských „nároďáků“.

Leden 2016: tým opět s Pastrňákem, Zachou, Zbořilem, Mašínem, Špačkem či Vaněčkem v Helsinkách dostává americkou lekci a končí na turnaji do 20 let ve čtvrtfinále, tak daleko od medailí.

A zdá se, že aktuální výsledek mnohem lépe reflektuje to, jak si vedou čeští teenageři na bruslích.

Fotogalerie

Čtvrtfinále skutečně bylo od mužstva bídné, plné chyb, nezodpovědnosti a nedodržování taktiky, ale jinak spíš než „ostuda“ na turnaj sedí pojem „vystřízlivění“.

Tohle je stávající česká hokejová (ne)síla, a jak přesně říká kouč Jakub Petr, nešvary se vztahují nejen na juniory, ale i na dospělou reprezentaci. Pokud si věci mimořádně sednou (čili hvězdy mají formu, semknutý tým dře a má i potřebné štěstí), mohou Češi hrát o medaile; to nakonec platí zpětně třeba i pro poslední olympiádu v Soči. Jenže pokud se tak nestane – jako v Rusku u Jágra a spol., tak nyní v Helsinkách u juniorů – patří země hokejově do druhého sledu. Nehrozí jí sestupy, ale úspěchy jsou daleko.

Současný krach je vlastně přesným příkladem, zvlášť ve srovnání se „stříbrným větrem“ předloňska. Tehdy Češi ve skupině porazili Finy po nájezdech (nyní jim podlehli o gól), ve čtvrtfinále zdolali o branku Rusko (letos s ním prohráli na penalty), ve finále nestačili na USA 2:5 (nyní to dopadlo 0:7).

Proč se tedy nedávno detaily přikláněly na stranu velmi podobného kádru, zatímco tentokrát tomu bylo naopak?

Na „osmnáctkách“ byl momentálně zraněný Jakub Vrána nejlepším střelcem turnaje, teď osobnosti strádaly. David Pastrňák, již stabilní hráč NHL, nasbíral za čtyři duely bilanci 1+3 – nic špatného, zvlášť když se rozehrává po zranění, ale také o level méně než finské hvězdičky Puljujarvi (5+10) a Aho (4+8) či Američan Matthews (7+4), jenž hattrickem sestřelil Česko ve čtvrtfinále.

Vzývaný talent Zacha končí bodově bídně (0+1), limitován zdravotním stavem. Bek Zbořil dostal v prvním duelu úplně zbytečný trest do konce utkání. Kapitán Mašín je v týmu druhý nejhorší v bilanci +/-. A statistiky mužstva: druhá nejhorší úspěšnost střelby, druhé nejhorší oslabení, třetí nejhorší přesilovky...

Při optimálním vývoji se mohou zrovna čtyři výše vyjmenovaní mladíci zabydlet v NHL, hrát i za seniorskou reprezentaci. Ale tohle je česká vada: nepozvednou-li celek individuality, úspěch je daleko. Průměrná síla kádru USA, Kanady, Švédů či Finů je vyšší, Česku chybí šíře, výběr. Ve Finsku 2014 vše šlapalo, nyní spíš naopak – a páté místo je naprosto odpovídající. Ani průšvih, ani zázrak, lepší odstín šedi.

Prozření může i pomoci. Minimálně k větší dřině, neboť bez ní se současný stav těžko změní.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze