Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Říkali mu, že nebude chodit. Hokejista Nestrašil je však zpět v NHL

Andrej Nestrašil z Caroliny zůstal na ledě po střetu s Nazemem Kadrim z Toronta. | foto: AP

1 2016
Nebyl to hezký pohled, když v únoru nešťastně spadl na mantinel. Záda takový nápor prostě nemohla vydržet a páteř Andreje Nestrašila byla de facto rozdělena na půlky. „Doktoři na mě po prvním vyšetření koukali divně a já dostal strach,“ vzpomíná 25letý útočník hokejové Caroliny.

Teď už má úsměv na tváři, protože je vyléčený. Především díky své povaze a poctivému přístupu, tedy atributům, jež ho vytáhly do NHL.

Nezastavily ho ani dva prasklé obratle, jeden z nich navíc hodně nešťastně. Jít na operaci by znamenalo doživotní omezení pohyblivosti, což by automaticky přineslo konec hokejové kariéry.

Proto následovala neinvazivní léčba, která závisela především na Nestrašilově vytrvalosti a odhodlání. Nejprve měl nařízeno tři měsíce ležet ve speciálním korzetu vyrobeném podle skenu těla, aby perfektně pasoval. Přesto nebyl schopný se o sebe postarat.

Byl závislý na pomoci americké přítelkyně, která pracuje ve vyhlášené nemocnici Duke, jedné z nejlepších ve Státech.

Tam se seznámil s mladým a ambiciózním fyzioterapeutem. Brzy začal dělat strečink, jelikož se mu za dva měsíce nicnedělání ohromně zkrátily svaly. Posiloval střed těla, aby ulevil zádům. A mezitím nosil speciální ortézu, kterou vedl drát, jenž vysílal signály do páteře, aby se v ní tvořilo víc buněk.

„Urychloval se tím růst kosti,“ vysvětluje Nestrašil. „Jelikož jsem se cítil dobře, začal jsem chodit do vyhřívaného bazénu. Ve vodě není na páteř tlak, tělo na ní nesedí, takže se uvolní. Chodil jsem v ní, pak přidával chůzi v podřepu do stran a nakonec si nandal plovací blány a zapojil ruce a mezilopatkové svaly.“

Bez chemie přelstít tělo

V Duke University Hospital po čase využíval i další bazén s běhátkem a jinou specialitou. „Ve zdi byla tryska vytvářející protiproud. Já byl připoutaný na pás, protože jsem nedosáhl na dno, a běžel ve vzduchu.“

Díky rychlým posunům v léčbě byl Nestrašil brzy schopný cvičit v posilovně, byť hodně opatrně a bez závaží. A když už, tak v ose těla, aby nepřetěžoval páteř.

Fotogalerie

Výsledek? Po dvou a půl měsících se mohl hýbat bez omezení, dokonce byl schopný běhat.

Ač z medicínského hlediska vlastně žádná léčba neprobíhala, jen se čekalo, až obratle srostou. „Já byl rád, že do sebe nemusím cpát žádnou chemii.“

Když se Nestrašil po třech měsících vrátil do Česka, sehnala mu otcova manželka homeopatičku z Brna, která mu doporučila přírodní léky na podporu růstu kostí. V Praze chodil na fyzioterapii, jelikož musel přelstít vlastní tělo.

„Je totiž hrozně chytré: když se mi páteř zlomila, svaly se kolem ní zatáhly tak, že byly jako beton. Suplovaly vlastně její roli. Jenže my je museli uvolnit. A to opakovaně, než tělo pochopilo, že je vše O. K.“

Když už si Nestrašil myslel, že má vyhráno, přišel fyzioterapeut s tím, že musí zkontrolovat pánevní dno. Nelíbilo se mu, že kostrč směřuje opačným směrem, než by měla. To bylo způsobené tím, že se na ni uchycují svaly, které ji při ztuhlosti obrátily. „Takže si vzal rukavice, já musel na bok a následovaly dvě minuty nejhorší bolesti v životě. Bylo to fakt nepříjemné. Dvěma prsty musel zevnitř hledat a uvolňovat svaly, takže na ně tlačil doleva, doprava, nahoru, dolů a vy tam ležíte a říkáte si, že umřete.“

Úspěch zajistí hlavně přístup

Jenže výsledek stál za to: přišla obrovská úleva. Být v Americe, tak se téhle pomoci nedočká. „Tam nechtějí na lidi moc sahat, protože se všichni navzájem žalují. Byl bych ochotný tu proceduru podstoupit zase, moc mi pomohla.“

I díky nepříjemné masáži zevnitř mohl Nestrašil víc trénovat. A když se na rentgenu ukázalo, že je vše v pořádku, začal makat naplno: nebál se ani mrtvých tahů se 110 kg.

Od půlky července chodil na Slavii na led. První týden testoval, jestli tělo funguje, pak se připojil k týmu a mezitím pracoval na rehabilitaci. Dnes už ví, že nebude mít žádné následky, a cvičení bere jako prevenci, kterou by měl dělat i zdravý člověk. „Učíte tím vlastně mozek používat vnitřní svaly automaticky, aniž byste na to museli na ledě myslet,“ říká Nestrašil.

Andrej Nestrašil (vpravo) z Caroliny bojuje o puk s Mattem Bartkowskim z Vancouveru.
Andrej Nestrašil (vlevo) z Caroliny bojuje o puk s  Markem Letestuem z Edmontonu.
Andrej Nestrašil z Caroliny najíždí na bránícího  Andreho Burakovského z Washingtonu.

Když se ho zeptáte, proč se tak rychle uzdravil, odpoví: „Záleží na přístupu k životu. Potkal jsem dva typy lidí. První říkali, že zranění páteře je zlé a že už nikdy nebudu chodit. Druzí nechtěli nic dělat a byli jen závislí na prášcích. Přitom tělo se může neuvěřitelně zregenerovat, jen mu musíte pomoct: cvičením a správnou životosprávou.“

Být pozitivní, to je cesta k úspěchu. I proto Nestrašil využíval mentálního kouče, s nímž byl každý den hodinu na Skypu. On sám si v prvních měsících, kdy se nemohl hýbat, udělal kurz, aby jednou mohl také pomáhat.

„Baví mě vědět, co na lidi platí a jak se dostávat z určitých situací. Existuje webová stránka Get Talks, kde mají známí lidé dvacet minut na to něco říct světu. Byl tam člověk, co studuje děti, a vykládal, co v životě rozhoduje o úspěchu. Není to inteligence, ale schopnost vypořádat se s porážkami. Záleží jen na tom, jak rychle se dokážete oklepat, co si z nich vezmete a jak se posunete.“



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze