Aby v baráži o extraligu, když se do ní Ústí dostane, mohl nastoupit, musí nasbírat 15 startů v novém klubu. Do konce dlouhodobé části zbývá 8 kol. "Když se nebudu cítit, nebudu trénovat a do zápasu naskočím aspoň na nějakou minutu, abych tu čárku měl."
Třinec ho uvolnil na hostování do konce sezony. Opustil Havířov, v němž ovládl klubovou produktivitu, a šel na druhý konec země.
Přitom před dvěma lety chvatně mizel z extraligového Litvínova i kvůli stesku po rodině. "Dnes toho lituji, zavřel jsem si dveře," řekl o angažmá ve žlutočerném dresu, které se tehdy ztenčilo na šest utkání. "Kromě rodiny hrál roli i eminentní zájem Třince, táhlo mě to za koučem Stavjaňou. Pak jsem se zranil, trenéři se vyměnili, výkonnostně jsem poklesl..."
Dvaatřicetiletý ostravský rodák prošel i Vítkovice, Olomouc, Opavu, Havířov, Zlín, Třinec, Jihlavu. "Nejkrásnější sezonu v extralize jsem odehrál v Havířově," připomněl 32 bodů v ročníku 1999/00.
Když se 190 cm vysoký útočník, centr čtvrté řady mezi Šulcem a Sedlákem, rozhodoval o Ústí, zlákaly ho ambice klubu.
"V Havířově jsem sice byl doma, ale měl jsem pocit, že bych tam trochu umřel. A já chci ještě něco dokázat!" zvolal muž, kterému loni hrál finále první ligy za Jihlavu. Tehdy mu kladenský Jankových přerazil ruku, měl otevřenou zlomeninu.
