Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ani ohlušující řev fanoušků týmu nepomohl

6 2004
Praha - Do rozhodujících nájezdů čtvrtfinále mezi Českem a USA zbývají vteřiny. Celou halou se nese hromový pokřik "Kdo neskáče, není Čech". Skáče skoro každý, hala se v podivně temném okamžiku třese! Při každém nájezdu soupeře pak fanoušci pískají, ukazují palcem dolů. Zato když jede Čech? To je, jako když bouří sopka. Jenže stejně je to nakonec málo.

Když Dopita nepromění rozhodující nájezd, hala se zahalí do ticha. Trvá to přes půl minuty. Ale pak fanoušci skandují "Hoši, děkujem".

Při oznamování nejlepších českých hráčů na turnaji to pak podle nadšeného aplausu skoro vypadá, že Češi získali titul.

Jenže to se už letos nestane. Přestože Čechy táhla za úspěchem nevídaná podpora fanoušků.

Ve středu to bylo poznat po celý zápas. I v těch nejtěžších okamžicích. Třeba v desáté minutě, když na trestné lavici seděli dva Češi.

Vyprodaná aréna naplněná takřka výhradně domácími fanoušky bouřila. Když Jágr zavezl puk přes čtyři beky do útočného pásma, nadšeně aplaudovala. I diváci se zasloužili, že gól tentokrát nepadl.

Nebo když dal gól obránce Škoula. To příznivci pořádali hlučný karneval. Byl to krasosmutnící večer. Zlomení čeští hokejisté se po čtvrtfinále loučili se světovým šampionátem a do šaten je vyprovázel skandovaný potlesk. Prokletí hostitelů postihlo i je.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze