Před čtvrtfinálovým soubojem jste říkal, že mužstvo má na zlato. Proč to nevyšlo?
Šance tady byla. Možná jsem byl trochu zaslepený tím, že jsme v naší skupině neměli Švédy, Finy nebo Rusáky a neměli jsme ten opravdový test. Třeba bychom museli něco změnit. Možná jsem si myslel, že jsme lepší tým než doopravdy. Naše skupina byla slabší, protože všechny týmy jedou domů.
Jste spokojený sám se sebou? Jak jste tady hrál?
Vůbec ne. Je to hrozné zklamání, přijel jsem vyhrát. Mohl jsem hrát daleko lépe, nedělám ze sebe žádnou hvězdu. Vytknul bych si spoustu věcí, ale na druhé straně je to kolektivní sport.
Bylo to vaše poslední mistrovství světa?
Uvidíme. Doufám, že budeme s Washingtonem postupovat. Ale člověk nikdy neví.
Měl byste chuť znovu přijet?
Záleží také na trenérech. Musel bych v sezoně hrát dobře, nechci jezdit za zásluhy. Na jménu nezáleží, rozhoduje forma.
A co další olympiáda, která je za čtyři roky?
Důležité bude, jak mi to půjde. Jestli si to zasloužím, pozvánku rád přijmu. Ale když nebudu mít výkony, nepojedu.
Zápas byl hodně podobný tomu olympijskému. Honilo se vám to hlavou?
Při utkání člověka napadá spousta věcí. V Salt Lake City jsme měli velkou převahu, teď to bylo vyrovnané. Rusové dali první gól, nemuseli se do ničeho tlačit. Hráli dobře, do ničeho nás nepustili. A tentokrát jsem je nepřehrávali.
Také jste nevyužili přesilovku pět na tři, při ní jste nastřelil navíc horní tyčku.
Měli jsme i další přesilovky, ale prostě jsme je nevyužili. Nedostali jsme se při nich ani do velkých šancí.
Když jste si uvědomil, že už to asi nepůjde?
Právě když jsme hráli ty přesilovky. Nešlo to, oni hráli dobře a nedalo se s tím nic dělat.
I když jste před šampionátem říkal, že chcete být pouze jedním z třiadvaceti hráčů, tým jste vedl jako kapitán. Je zklamání o to větší?
Není to jednoduché hodit za hlavu. Já chci být hráčem, který musí týmu pomoci. Nechci se někde za někoho schovávat. A já musím do výsledku promluvit. Jenže to nevyšlo, to je riziko sportu. Měli jsme navíc trochu smůlu.
Po utkání jste si ani nechtěl dojet pro cenu pro jednoho ze tří nejlepších hráčů týmu...
Neměl jsem chuť, prohráli jsme. A na nějaké individuální ocenění není nálada. A nic to neznamená.
Jste hodně unavený?
Hrozně. Mám toho opravdu dost, musím si odpočinout. Odehrál jsem spoustu zápasů a byly náročné. Na olympiádě, na šampionátu, ve Washingtonu. A hlavně byl velký tlak.
Nemyslíte, že měl kouč Augusta udělat během turnaje něco jinak?
Po boji je každý generál. Není to jednoduché. A co může trenér udělat, když na to hráči nemají? To tam může stát Napoleon a nic nezmůže.
