Hokejový šampionát pozorně sleduje, na zápasy ale nechodí. „V O2 areně jsem na hokeji nebyla ani jednou, přednost mají tréninky a učení,“ vysvětluje studentka Fakulty architektury ČVUT v Praze.
„Jakmile ale hrají Finové nebo Češi, usedám v pražském podnájmu k televizi,“ dodává třiadvacetiletá dcera finského otce a české matky, která při pražském halovém mistrovství Evropy skončila v běhu na 3 000 metrů desátá.
Nikoli náhodou zmiňuje Finy na prvním místě, při čtvrtečním vzájemném čtvrtfinálovém duelu bude fandit jim. „Mám to tak odmalička. Zřejmě proto, že taťka je náruživým fanouškem Finů a já v tom vyrůstala. Mamka se sice při gólech českého týmu raduje, ale zdaleka ne tak nahlas.“
Jak táta oslavoval zlato
Tátovo fanouškovství se neomezuje pouze na hokej. „Týká se to všech sportů, v každém si někoho najde. V atletice tak miluje oštěpaře Terra Pitkämäkiho, který je navíc naším vzdáleným příbuzným. Taťka je prostě sportovní nadšenec,“ pokyvuje hlavou.
Rodiče žijí ve Žďáru nad Sázavou a v době hokejových šampionátů otec atletky každé vítězství oslavuje. „A když Finsko v roce 2011 získalo zlaté medaile, šlo o oslavy opravdu bouřlivé. Byla to neděle, mě v úterý čekaly ústní maturitní zkoušky, ale musela jsem taťku vozit autem po městě, on mával velkou finskou vlajkou a halasil na celý Žďár. Myslím, že od té doby je tam docela známou postavou,“ usmívá se.
Oblíbené hráče v současném finském týmu atletka zatím nemá. „Ale měla jsem, byli to Teemu Selänne a Saku Koivu,“ zmiňuje finské legendy. „Jenže oba už jsou v hokejovém důchodu, teď si teprve vybírám. Není to lehké, hokejisté se v národním týmu pořád střídají. Ale ti dva, ti budou žít věčně,“ říká s uznáním.
Oblíbeného hráče má také v českém týmu. Mohl by to být někdo jiný než Jaromír Jágr? „Nemohl,“ směje se.
U televize s atletickými náušnicemi
Když reprezentuje českou atletiku, bere si náušnice - jednou s českou, druhou s finskou vlaječkou. „Nasadím si je i dneska u televize. K tomu si ale vezmu mikinu, na které je velká finská vlajka,“ plánuje.
Když počátkem března při halovém mistrovství Evropy představovali finalistky běhu na 3 000 metrů, jmenovali Kristiinu Mäki jako první a O2 arena se otřásala v základech. Není jí trošku líto, že večer nezažije podobnou atmosféru přímo na tribuně?
„Jo, tehdy to bylo krásné, až z toho mrazilo. Líto mi to trošku je, ale mám zkouškové období a učení je na prvním místě. A třeba finskému týmu pomůže i moje povzbuzování u televize.“
