Po letech strávených převážně v zahraničních soutěžích nabral směr Česká republika, kde si ho vyhlédlo vedení mistrů z Pardubic.
Slovenský šikula byl vnímán jako nástupce českého snajpra či spasitele Petra Sýkory. Prostě se měl stát novým střelcem klubu v pošampiónské éře, tuhle nálepku však i on sám razantně odmítá. S počáteční kritikou fanoušků a médií se vypořádal po svém, góly. Jimi našel nejlepší odpověď na to, proč ho Eaton do svých služeb v létě přijímal.
Pobyt v Česku má pro něj však další rozměr. Po letech tu konečně znovu slavil tradiční česko-slovenské Vánoce. "Bylo to speciální i kvůli dcerce, která vyrůstá," usmíval se třicetiletý útočník. Navíc tu našel i střeleckou pohodu zminulých let.
Tak jak jste tedy trávil letošní Vánoce? Asi jste si oddechl, protože po letech máte ty pravé podle zažitých zvyklostí, že? Konečně jsme si je s manželkou i dětmi užili v Pardubicích.
Promítlo se do nich i něco z obyčejů udržovaných ve Spojených státech či z evropských koutů, kde jste působil?
To ani ne, měli jsme klasicky zelnou polévku a kapra s bramborovým salátem. Takže nic speciálního. (úsměv)
Jste velký tradicionalista? Dodržujete i půst?
Já ani tak ne, ale jde i o děti.Na Vánoce se hrozně těšily. Malý sice nemá ještě ani čtyři měsíce, ale máme tříletou dcerku a ta už je pojímá trochu jinak. Chodili jsme se s ní dívat, jestli už třeba nepřišel Ježíšek.
To jsou pro vás ale příjemné starosti, že?
Je to oddech od hokeje, je navíc super být alespoň na chvíli společně s rodinou.
Bylo pro vás obtížné hrát si poprvé na Ježíška?
(úsměv) Vůbec ne, člověk pro děti udělá všechno, o tom to je.
V klubu jste měli mezi zápasy jen krátkou čtyřdenní pauzu. Stihl jste mezitím zajít na svůj oblíbený steak?
Samozřejmě, zastavili jsme se na něj smanželkou do restaurace. Ale na nic speciálního nijak nedošlo, v podstatě jsem jen odpočíval a věnoval se rodině.
Cukroví se vás také týkalo?
Zákaz od trenérů jsme neměli, ale každý sportovec ví, jak to funguje. Na nějaké přejídání není vůbec čas, protože se hned hrají další zápasy.
Přijde vám vhod raději vánoční pauza, nebo sled utkání?
Jsem raději, pokud můžu v kuse hrát. Reprezentační přestávky tolik nemusím. Třeba v Německu byla pauza jen v listopadu a jinak se pořád hrálo, to mi víc vyhovovalo. Výpadky a trénování v době čekání jsem si neoblíbil, to radši zápasy.
Takže vás dohromady s reprezentačním volnem čtrnáctidenní přerušení soutěže vykolejilo?
To se říct nedá, vážně je to pro každého hráče jiné, ale teď jsme potrénovali to, co jsme chtěli, a půjdeme zase dál.
V posledních zápasech jste měl famózní formu. Přicházejí i góly, které po vás klub chtěl už od začátku sezony, když jste měl nahradit Petra Sýkoru...
O formě těžko hovořit. Sýkoru je složité nahradit, ke všemu jsme dva různí hráči. Něco jiného je, pokud je hráč třeba za dvě sezony už zdomácnělý. Chlapík, který teprve přichází, simusí pozici vybudovat, aby hrál přesilovky a dostával čas na ledě. Nechci to porovnávat. Začátek byl dobrý, potom se to trochu zastavilo, trápili jsme se. Teď se snažím držet svou laťku, nepřemýšlím nad tím tolik a snažím se hrát svůj hokej. Možná protomi to teď tolik jde.
Posledních patnáct zápasů jste vlastně pokaždé bodoval. Lichotí vám svým způsobem, že vás se Sýkorou srovnávají?
Poučil jsem se. Je to dobré, body potěší každého hráče, zvedne to sebevědomí a doufám, že mužstvu budu pomáhat i nadále.
Co se týče kanadského bodování, nejvydařenější sezonu jste prožil před dvěma lety v Německu. Může se to opakovat?
To už jen těžko, byl to rok, který byl vrcholem mé kariéry. Vycházelo mi všechno. Ale čím jsem starší, tím méně pozoruji osobní statistiky. Poslední tři nebo čtyři roky jsem byl v klubech, kde jsme bojovali vůbec o to, abychom si zahráli play-off. Letos bych byl rád, kdybych si ho mohl zahrát konečně i já. To je nejdůležitější.
Ale stejně, jako junior jste dosáhl vynikajících 115 bodů, to si určitě pamatujete.
Co vím, tak to snad ještě nikdo nepřekonal, a ani nevím, jestli to ještě někdy nějaký hokejista překoná. (úsměv)
Tenkrát vás mnozí právem mohli považovat budoucí hvězdu světového formátu. Cítil jste to tak?
Nevím, jestli to tak bylo, ale jedno vím určitě. Byla velká chyba odejít do Kanady v šestnácti. Nevyšlo mi to tam tolik jako jinde.
Takže kdybyste se vrátil do těch let, zůstal byste v Evropě třeba o něco déle?
Určitě! Kdybych šel hrát za muže, byl bych nejmladším hokejistou v dospělých na Slovensku, co v nich hrál. Rozhodl jsem se jít jinou cestou a teď toho lituji.
Změnilo vás to pochybení hodně? Dneska je vám 30, změnil se i váš náhled na hokej i život?
Bral jsem všechno jinak. Neměl jsem rodinu, a když je člověk mladý, spoustu věcí vnímá jiným způsobem. Čas běží rychle a teď se snažím věci víc vychutnávat. Chci si ještě s chutí zahrát, aby mě hokej bavil.
Býval jste mimo mantinely drzoun od přírody?
Tak to úplně nebylo, ale neměl jsem žádnou zodpovědnost. Když se mi něco nezdálo, sbalil jsem se a odešel. I proto jsem vystřídal tolik klubů. Jenže teď mám manželku a děti, člověk to vnímá už jinak.
Teď jste v Pardubicích prvním rokem. Chtěl byste tu zakotvit na delší čas?
Chci dohrát sezonu a pak se uvidí, ale v Čechách se nám líbí. Je to tu pohromadě a na zápasy to není daleko. Jinde jsme jezdili k utkáním i dva dny dopředu. Takže tahle změna je super i pro rodinu a celkově je životní styl podobný jako na Slovensku.
Ještě vám pár let zbývá, domů se vrátíte až na závěr kariéry?
To netuším. Líbilo se nám i v Německu. Ještě jsme se s ženou nerozhodli, kde nakonec zakotvíme, může se stát, že tam. Za ty čtyři roky jsme si tam našli spoustu přátel.
Zmínil jste, že si víc život vychutnáváte. Co přesně?
Pro mě je nejdůležitější rodina. Když jsou blízcí v pořádku a slouží zdraví, vše ostatní je až na druhém místě. Kolikrát si toho lidé neváží, a když se něco stane, co by dali za to, aby vrátili čas. Snažím se žít tak, abych to zažít nemusel.
Pojďme zpátky do reality. Říkal jste, že body potěší, ale nadosah je tým měl proti Plzni 58 minut. Dvě chyby vás o ně připravily.
Prakticky se dá říci, že Plzeň měla dvě až tři velké šance. Hráli jsme mnohem lépe než oni, ale stejně nakonec brali dva body a my pouze jeden. Půl zápasu jsme vedli... jenže hned je tu další zápas, kde máme stejnou šanci.
Pomohla jim podle vás zkušenost, kterou mají v Dudovi a Vlasákovi?
Jsou to výborní hráči, ale nechtěl bych to otáčet jen na ně. Při prvním gólu to perfektně dostal před branku, při druhém se kotouč tak nešťastně odrazil od brusle přímo na hokejku. Šťastné góly, ale zase um, že je puk přesně najde.
Váš gól byl také pěkný. Hanuljaka jste zaskočil mezi betony. Věděl jste dopředu, co uděláte?
Viděl jsem, že obránce je při přečíslení více na té druhé straně. Vyloučil jsem přihrávky a chtěl střílet mezi betony. Čekal jsem, jestli se kotouč odrazí, ale vyšlo to napoprvé.
Teď pojedete znovu do Ostravy. Věříte, že znovu zafunguje kouzlo Adama Svobody, který s nimi letos ještě neprohrál?
Má fazónu, chytá dobře. Věřím, že mu k tomu znovu pomůžeme a zabodujeme. Proti Vítkovicím se nám daří a snad to bude pokračovat.
Martin BartekNarozen: 17.7.1980 KLUBY Zámoří: USA USHS - univerzitní soutěž Kings Edgehill ECHL New Orleans Brass, Cincinnati Cyclones, Pensacola Ice Pilots, Richmond Renegades, Louisiana Ice Gators, Kanada QMJHL - juniorské soutěže Rouyn Noranda Huskies, Rimouski Oceanic, Sherbrook Faucons, Moncton Wildcats IHL/AHL Milwaukee Admirals KARIÉRA - s hokejem začínal ve zvolenském hokejovém klubu ještě jako malý kluk - v dorostenecké kategorii tu vytvořil osobní maximum v kanadském bodování, v 50 zápasech nastřílel 74 branek a k nim přidal 41 gólových přihrávek - v sezoně 1998/99 se objevil na juniorském mistrovství světa, v šesti zápasech oblékl dres slovenského národního týmu - v dospělých dosáhl nejvyšší mety 102 bodů v sezoně 2007/08 ve druhé německé lize. |
