Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Během zápasu jsem trpěl v kabině

10 2004
Na neúspěch hokejové reprezentace zapomíná obránce Jaroslav Špaček doma u Rokycan. Před nedělním vrcholem šampionátu vzal rodinu i s ročním synkem na procházku. "Je těžké zapomenout. Národ jsme zklamali. O víkendu jsme měli ještě hrát," říká Špaček. Ještě pořád kulhá, poraněné koleno mu chrání ortéza.

Když dorazil do rokycanské restaurace na rozhovor, místní ho zdravili a všichni se usmívali.

Vypadá to, že vám neúspěch odpustili. Nebo jste se setkal s výčitkami?
Zatím ne. Vědí, že jsem zraněný. Možná proto mě šetří.

Zajímá vás konec mistrovství, koukal jste na zápasy v televizi?
Koukal jsem se na Kanadu se Slováky. Přál jsem jim úspěch, chtěli jsme se s nimi potkat ve finále. Rozhodčí je hodně poškodili.

Po loňském čtvrtém místě na šampionátu jste řekl: Dívat se, jak Slováci přebírají medaile, pro mě byl nejhorší moment v kariéře. Teď to asi nové zážitky přebily, že?
Byla tu skvělá atmosféra. Hráli jsme mistrovství doma, a to já už nikdy nezažiju. Měli jsme fanouškům dát aspoň nějakou medaili. Jsem zklamaný i proto, že jsem nemohl hrát. Trpěl jsem v kabině, u masérů jsem se koukal na zápas v televizi.

Co jste říkal spoluhráčům o přestávce?
Zkoušel jsem je hecovat. Viděl jsem, že jsou rozladění z toho, že nehrajeme dobře. Byla tam divná nálada. Nebylo tam to, co před utkáním s Kanadou. Ta jistota, že uspějeme. Nebyla tam panika, ale trošku ustrašenost, jak přejít čtvrtfinále.

Co se stalo?
Nevím, nestál jsem na střídačce. Ale najednou jsme neměli hráče, který by to vzal na sebe. Neříkám, že bych to byl já. Ale strašně mě mrzelo, že jsem to nemohl nějak ovlivnit.

Kdo to měl udělat?
Nechci jmenovat. Všichni. Nejhorší je, když každý čeká, jeden kouká na druhého... V týmu byly hvězdy i bojovníci. Ale v ten moment to nikdo nedokázal. Přitom jsme měli výbornou partu, mnohem lepší než loni.

Pro domácí tým je mistrovství zakleté už 18 let. Byl ten tlak opravdu tak svazující?
Myslel jsem, že to bude horší. Manažer reperezentace Zbyněk Kusý nás varoval, že Blesk najal čtyři fotografy a že po nás půjdou.

Potvrdilo se to?
Nedali jsme jim moc šanci něco nafotit. Jen po mistrovství.

Ten deník aféru přece jen přinesl: Kusý údajně chodí s modelkou Verešovou, bývalou přítelkyní Jágra.
No to byla síla.

Dotklo se to nějak kabiny nebo Jaromíra Jágra?
Nechci to komentovat, ale bylo to nešťastné.

S novináři jste nechtěl mluvit o zranění. Proč?
Byl jsem obrovsky zklamaný. Věděl jsem, že už nenastoupím.

Doktoři váš start v semifinále nevylučovali. Byla to taktika?
Nevím. Doktoři se snažili, moc jsem jim děkoval. Ale bylo to marné. Řekl jsem klukům, že hrát nebudu. Touha byla velká, ale nechtěl jsem být na ledě poloviční. Jedna moje chyba mohla vše ztratit. A pak bych si to hodně vyčítal.

A kdyby hrálo Česko finále?
První dvě noci jsem nespal. Koleno bolelo, bylo mi mizerně. Přemýšlel jsem, co dál. A smířil jsem se s tím, že by byla hloupost naskočit. Nechtěl jsem hazardovat se svým jménem.

Po střetu s Kanaďanem Morrowem jste zůstal ležet dlouho na ledě. Museli vás odvézt spoluhráči. Bylo to nejhorší zranění v kariéře?
Strašná bolest.
Myslel jsem, že mám utržené koleno. Bylo to šílené.

Utrpěl jste šok?
Dostal jsem i do hlavy, zůstal jsem ležet, pak mě na vozíku dopravili do ošetřovny. Sundali mi brusle a bolest na chvíli odezněla. Chtěl jsem se vrátit na led, jenže pak mi noha začala natékat a věděl jsem, že je zle.

Jak to prožívala rodina? Vaše maminka se svěřila, že vás na hokej dát nikdy nechtěla, zdál se jí ten sport moc tvrdý.
Byla s tátou v hledišti. Hned jsem jim volal, že se nic neděje. Koleno drželo, měl jsem jen natažené vazy. Chtěli na mě čekat, až se vrátím z nemocnice, poslal jsem je domů a dal jim zprávu.

Zákrok Morrowa byl hodně drsný. Omluvil se vám?
Ne, když viděl, jak pajdám v jídelně, otočil se na druhou stranu. Mě to nepřekvapilo.

Když jste před lety v NHL zranil Emersona z Atlanty, zajímal jste se o jeho stav. Měl jste tehdy výčitky?
Hrát hokej je riziko. Dlouho jsem to měl v hlavě. Vlastně jsem mu ukončil kariéru. Trefil jsem ho ramenem. A neudělal jsem to schválně. Myslím, že Morrow ano. Puk byl před námi, mohl hrát. Vždyť měli přesilovku.

Byl jste na něj naštvaný?
Hlavně na sebe.

Udělal jste chybu? Po zranění Emersona jste řekl: Tak zkušený a nekoukal na cestu...
Když mám puk, připravím se na to. Teď jsem to nestihl. Bojoval jsem o puk. A když jsem se otočil, tak jsem ji dostal. Nejhorší bylo, že jsem měl na noze váhu, trefil mě přímo do kolene. Měl jsem si dávat pozor. Trenér Lener už před zápasem říkal, že po nás půjdou.

Jste teď doma s rodinou. Přemýšlíte o porážce, se zraněným kolenem nemůžete nic dělat. Dokážete být na ně příjemný?
Snažím se domů hokej netahat. Manželka na mě určitě vidí, že bych teď rád vypadl z domova třeba na golf, abych se trochu uklidnil. Tak si jdu zahrát se synkem.

To máte pak najednou jiné starosti, ne?
Sice se vedle něj moc nevyspím, ale vždycky se na něj těším. Je vidět, jaké dělá pokroky. Jsem rád, že můžu být s ním. Nechci, abych o to přišel.

Bude hrát hokej?
Zkusím ho dát na hokej, ale chci, aby hrál i golf. Myslím, že kdybych se mu věnoval odmala, byl bych v něm asi dobrej.

Takže ke druhým narozeninám dostane hokejky nebo golfové hole?
Asi oboje. (smích)

Plánujete další děti?
Určitě. Chci, aby malý nebyl sám. Prospěje to nám i jemu. Bude si mít s kým hrát. S bráchou jsme si taky vystačili.
Kdysi jsem chtěl tři děti, ale myslím, že dvě postačí.

Proč?
V Americe mají hráči i čtyři děti. Ale nikdo mi je nepůjčil na hlídání. Mně stačilo poprvé hlídat jedno (smích).

Opravdu?
Byl to blázinec. Malej dlouho nechodil, teď místo toho běhá. Máme yorkshira, ale to vodítko bych potřeboval spíš na něj. Moc neposlouchá, ale to je dobře, nebyl jsem jiný. A navíc: byl jsem při porodu. Byl to zážitek. Ženským to nezávidím. I proto jsem z těch tří slevil na dvě.

Rodičům jste nechal postavit v Hrádku u Rokycan dům. Čím uděláte radost manželce a synovi?
Tím, že jsem doma. To vidím i na malým. Dávám jim všechno, co můžu. Ale polovinu doby strávím na cestách. Manželku někdy potěším kytkou. Malýmu jsem vozil hračky, ale má jich už tolik...

A sobě? Kromě golfu...
Chtěl bych postavit v Česku dům, už máme parcelu. Bydlíme v Rokycanech v bytovce. A malej roste. Chci mít pro něj bazén, zahradu, aby mohl vyběhnout, zakopat si s míčem.

Znamená to, že se chcete po šesti letech vrátit zpět z NHL?
To neříkám. Teď mi skončila smlouva s Columbusem. Rád bych byl v zámoří tak dlouho, dokud to půjde, a ukončil tam kariéru. Ale v NHL bude možná stávka.

Kam půjdete?
Mám nabídku ze Švédska, ale manželka by tam se mnou nejela. Chci zůstat doma. Takže bych rád hrál za Plzeň.

Někdo z dalších reprezentantů také?
Doufám, že Martin Straka a Milan Kraft. Snad s klubem ještě něco dokážeme.

Bylo mistrovství světa neslavným koncem zlaté naganské generace?
Bude hodně těžké se zase sejít.

Ještě jedna možnost je: Světový pohár.
Záleží, kdo bude dělat nároďák.

Máte nějaké přání?
Bude to zřejmě jeden z dvojice Růžička, nebo Hlinka. Asi by to neměli dělat dohromady.

Světový pohár zřejmě vynechá Jágr i Straka. Co vy?
Když mě pozvou a budu v pořádku, tak určitě přijedu. Za reprezentaci jsem vždycky hrál rád. To platí i o dalším mistrovství světa.

Špačkova vážná zranění a reprezentace
■ 1997: V přípravném zápase mu puk zlomil prst na noze, přišel o šampionát. "Že jsem na ten rentgen chodil! Noha mě ani moc nebolela," řekl tehdy Špaček.
■ 1998: Přesně rok poté si v přátelském zápase s Finskem pochroumal kotník a na mistrovství znovu nejel. "Letos tu bolest trochu tiší zlato z Nagana."
■ 2004: Při osmifinálovém zápase mu poranil koleno Kanaďan Morrow, Špaček přišel o čtvrtfinále, v němž český tým vypadl. "Věděl jsem, že je zle, že už si na turnaji nezahraju. Ten zápas jsem protrpěl v kabině u televize. Snažil jsem se kluky povzbudit, ale tu divnou náladu v kabině jsem nezměnil."



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze