"Je to moje největší angažmá," tvrdí Fikrt nadšeně. Zatím mu v extralize zapsali statistici jedinou čárku: v ročníku 2001/02 odchytal za mateřský Litvínov pouhopouhých šest minut.
Před rokem přišel do Ústí s vizitkou jednoho z nejlepších gólmanů slovenské extraligy. V Nitře si udělal velké jméno. Jenže v české první lize formu nenašel. V prosinci se proto přesunul do Metallurgu Žlobin.
"Postavili nový klub, od prosince se hrálo na novém stadionu pro tři a půl tisíce diváků. Je nádherný! Ať jsme hráli s kýmkoli, furt bylo vyprodáno, lidi natěšení," vykresluje Fikrt.
"Skončili jsme osmí, splnili jsme úkol vedení. V prvním kole play-off jsme vypadli s Keraminem Minsk."
Fikrt se dostal do pohody, chytal pořád. "V české lize by běloruská špička hrála někde dole. Ale někteří hráči byli i tam vychcánkové, musel jsem být pořád ve střehu," nenudil se.
Klub ho prosil: Zůstaň! Nechtělo se mu. Ale nešlo o sportovní důvody. "Být tam sám, kývl bych. Ale pro rodinu to nebylo ideální. V Bělorusku je ohromná bída," zjistil. "Některé potraviny, co jsou u nás normální, tam ani neznají. Pro špenát jsme jezdili 200 kilometrů. Nešlo nic sehnat.
Libové maso jsme nikde nenašli. Pro ně je libové maso bůček." Když se ozval Liberec, nezaváhal. Zavolal mu bývalý litvínovský brankář Miroslav Kapoun, u Bílých Tygrů jeden z asistentů.
"On mě v Litvínově trénoval odmalička. Zeptal se, zda bych chtěl Liberec zkusit. Řekl jsem ano," přiblížil Fikrt. "Jsem z Liberce unešený. Má fantastické zázemí. Doufám, že se od Hniličky něco naučím."