Píše se rok 2005 a Česko slaví 11. titul v historii. Jak se slavilo dřív?
Po válce: do nočního klubu
Parta kolem Zábrodského a Roziňáka získala historické první zlato, ale vášnivé oslavy se v roce 1947 nekonaly.
Prezident Edvard Beneš na tribuně stařičké Štvanice sledoval nevydařený zápas se Švédy. "Asi jsme ho pěkně naštvali, že nás pak nepozval ani na Hrad," vzpomíná útočník Stanislav Konopásek.
Nadšení diváci nosili hráče na ramenou a Praha byla na nohou. Jenže ve srovnání s dneškem byly oslavy umírněné. "Na šampaňské nebylo. Akorát jsme vypili jedno pivo a šli hladoví na recepci do Obecního domu. A tam? Jídlo žádné, ostatní výpravy nám všechno zbaštily."
Hráči se pak rozdělili na partičky a rozutekli se po městě. Konopáska a spol. jste mohli potkat v nočním klubu Monika u Václavského náměstí.
Normalizace: k Husákovi
Zlatá Vídeň, rok 1977. Ivan Hlinka, Dzurilla a spol. čekali, jak dopadne poslední zápas turnaje. Ke zlatu pomohla nečekaná ztráta Sovětského svazu. "Bylo to hodně zvláštní, šli jsme pro zlato v civilu," vzpomíná obránce František Kaberle starší.
Předseda vlády Lubomír Štrougal, vášnivý sportovní fanoušek, okamžitě poslal do Rakouska blahopřejný telegram a hráči se vydali na ambasádu.
Druhý den, 9. května, tam byli hlavní atrakcí státního svátku. "Trenér Gut mezi námi chodil a upozorňoval: Hoši, prosím vás, ve čtyři letíme do Prahy. Ať tam nikdo nevylejzá po čtyřech."
Šampiony pozval po příletu prezident Husák na Hrad, útočník Martinec mu podal číši, kterou Československo dostalo za vítězství, a komunistický boss se polil šampaňským.
"Bodyguardi ho začali pucovat a Vláďa Martinec mu pohár dával zase. Ne, ne, chlapci, to už stačí, bránil se Husák. Ne, to musíte, nakázal mu Martinec. Podruhé už se nepolil," říká Kaberle.
Před revolucí: přišel Štrougal
A znovu Gustáv Husák v akci. Zlatou partu kolem Lály a Králíka pozval v roce 1985 prezident na státní recepci. Rozdávaly se metály, povyšovalo se. "Kluci ze strany jako Králík nebo Rusnák dostali Řád práce, my nestraníci Řád za zásluhy o výstavbu.
Mého tchána to hodně naštvalo, protože ve stavebnictví dělal celý život a řád neměl. Husák nám potřásl pravicí, ale přes ty svoje čočky nás těžko mohl poznat," směje se dnes útočník Pavel Richter.
Když Československo vyhrálo, přišel do kabiny poděkovat premiér Štrougal a šéf sportu Himl, bouchalo šampaňské. Oslava už se vzdáleně blížila té nedělní, jen s tím rozdílem, že hráči nekřepčili po vrcholném finále, ale po posledním zápase finálové skupiny.
"My slavně porazili Kanadu a po nás ještě hráli Rusáci s Američany, takže jsme měli čas se pěkně zpumprlíkovat.
Zeptejte se Vládi Růžičky, jestli si pamatuje, jak si došel pro medaili. Ale v té únavě stačilo pár piv, dva panáčky a už jsme ji měli jako z praku," vzpomíná Richter.
