Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Benýšek: Komfort v NHL mě štval

9 2003
Pardubice - Sotva se vrátil do Evropy, dostal reprezentační pozvánku. "Překvapilo mě to," říká hokejový obránce Ladislav Benýšek. V národním týmu se chvíli hledal, ale pak odehrál solidní turnaj. Mistr světa z roku 2000 vypráví o NHL, o harcování na farmě, novém angažmá ve Finsku a možném návratu na univerzitu.

Překvapilo vás pozvání na Česká pojišťovna Cup, hned první akci po vašem návratu ze zámoří?
Pozvánka mě překvapila, i když ve skrytu duše jsem doufal. Říkal jsem si: Čím dřív, tím líp. Tři roky od poslední nominace je dlouhá doba, moc jsem se těšil. Mě se tyhle turnaje líbí, člověk si tu odpočine od stereotypu, který přijde, když se celá sezona hraje v jednom kuse.

Jaké jsou vaše dojmy z návratu do reprezentace?
Ještě je brzy hodnotit. Speciálně já, když jsem si někde něco chválil, vyvinulo se to pak všechno úplně jinak. Takže odpovím, že to jde.

Turnaj jste odehrál většinou ve dvojici s Michalem Sýkorou, na začátku se ale u vás kolegové v obraně střídali. Nevadilo vám to?
Dneska už to tak je, že se u vás točí spoluhráči. Dřív byly dané pětky, které se nemění celou sezonu, ale dnes je to spíš o systému, který musí každý znát a pak by mělo být teoreticky jedno kdo tam naskočí. Přesně tak to chodí v Americe, já jsem na to zvyklý.

Je pro vás obtížný návrat na evropská kluziště, k evropskému stylu hokeje?
Dnes už je to stejné, půlka hřišť v Evropě je užší, přístup trenérů se neliší. Evropský a zámořský hokej se hodně sblížil.

V utkání s Ruskem jste si zahrál i s hokejkou zahnutou na druhou stranu, když vám ji za vaší zlomenou půjčil Petr Sýkora. Jak vám bylo? 
Obránce má přednost, kolem branky potřebujete hokejku víc. Tam už šlo jen o to vypichovat, zametat. Jen jsem doufal, že nedostanu puk na hůl a nebudu ho muset vyvážet. To by byl pěkný trapas. (smích)

Nerozumět ani slovo? To je občas výhoda

Jak se vám líbí ve vašem novém působišti, ve Finsku?
Helsinky jsou pěkné, klid, čistý vzduch. Všude cyklostezky, v zimě tam asi budou jezdit na běžkách. Do toho bych se taky rád pustil, ale nevím, jestli bude čas.

Nebude vám vadit dlouhá finská zima?
Ne, toho se nebojím. Já vždycky hrával někde na severu, kde byla velká zima. Asi nejtvrdší vůbec byla můj první rok v Minnesotě.

Finština je dost obtížná řeč. Pustíte se do ní?
Uvidíme, asi si vystačím jen s nějakými frázemi. Když sedím v kabině a něco se vykládá, člověk z toho nechytí ani slovíčko. V jiných jazycích občas něco pochytíte, slova jsou si podobná. Ale tohle je tak odlišné, že nepochopíte vůbec nic. Takže je to vlastně dobré, protože člověk může úplně vypnout. (smích)

Nechtěl jsem přicházet jako farmář

Vraťme se ještě k vašemu rozhodnutí odejít ze zámoří zpět do Evropy. Proč jste se vlastně nedohodl na nové smlouvě?
Amerika byla na prvním místě, ale jednání se táhla a já jsem nechtěl čekat. I když jsem měl dobrou sezonu, říkal jsem si, že bude lepší hned poposkočit znovu. A že když začnu dřív, bude šance dostat se do nároďáku spíš, než abych někde vyčkával, co bude v září, a pak bych až mohl někam přijít a rozkoukávat se. Radši jsem oželel odpočinek a pustil se rovnou do nové sezony.

Smlouva s Minnesotou nebyla v dohlednu?
Nevycítil jsem zájem podle svých představ. Já jsem chtěl smlouvu na dva roky, už ne rok od roku jako dosud. A tu mi nedali, takže nebylo o čem uvažovat.

Hrálo roli i to, že je mistrovství světa v Praze a v Evropě můžete být pro reprezentační trenéry víc na očích?
To ani ne. Abych řekl pravdu, šel jsem do Evropy hlavně z toho důvodu, že za rok bude v NHL stávka. Říkal jsem si, že kdybych byl většinu sezony na farmě, bůh ví, co pak bude ten další rok. Tak jsem se radši dohodl na dva roky v Evropě a pak bych se tam třeba mohl vrátit. Teď jsem hrál půl sezony na farmě, ale pořád jsem se ještě vracel se zkušenostmi z NHL. Za rok bych už přicházel jako farmář.

Spousta špičkových hokejistů odchází do ruské superligy. Nepřemýšlel jste o tom taky?
O Rusku jsem uvažoval, ale nechtěl jsem zažít rok nějakého přemáhání. Jde mi i o rodinné zázemí, i přes menší výdělek ve Finsku budeme víc v klidu.

Minnesota má za sebou nečekaně povedené play-off, vy jste u toho nebyl...
To mě hodně mrzelo. Chtěl jsem si zahrát ve Stanley Cupu, tam je vidět ještě jednou takové nasazení jako v základní části. A pro hokejistu nemůže být nic lepšího.

Byla výhra v Calder Cupu, play-off AHL, alespoň malou náplastí?
Určitě. Vyhrát soutěž, kde je osmadvacet týmů je těžká věc. Nejvíc jsem se bál toho, že tam budu do půlky června a pak prohrajeme sedmý zápas. Takhle pořád sýčkoval Zbyněk Michálek, pořád říkal: Uvidíte, že budeme ve finále a v sedmém zápase prohrajeme. Pořád jsme si z toho dělali legraci a najednou jsme tam byli. Tak jsem mu před zápasem řekl, že jestli se mu to vyplní, tak uvidí.

Jak jste si užil oslavy?
Skoro žádných jsem se neúčastnil. Já vůbec neplánoval, že budu v zámoří až do půlky června, takže jsem se hned druhý den sbalil a letěli jsme do Prahy.

Místo tréninku kulečník a laser game

Jaký byl pro vás hokej na farmě?
Ta soutěž jde rok od roku nahoru. Dřív tam nechodili Švédové nebo Finové, dnes už ano, protože podmínky jsou tam lepší. Já bych řekl, že to je vůbec nejtěžší soutěž na světě, protože NHL je kvalitnější, ale je tam úplně jiné zázemí. Na farmě jsou malé platy, hráče tam odrbávají, k tomu to úmorné cestování. Může se stát, že hrajete tři utkání ve třech dnech. Jeden den hrajete doma, druhý den venku a den nato zase znovu doma. A navíc vás po zápase budí třeba v pět ráno, aby tým stihnul nejlevnější ranní let.

AHL je naví dost tvrdá soutěž, leckdy není výjimkou třeba pět bitek za zápas. Jak jste se srovnal s tímhle?
Na to si člověk zvykne. Já sám jsem se na farmě bít nechtěl. To jsem se radši mohl prát v NHL, a třeba bych tam teď ještě byl. (smích)

Jak velkým úspěchem je pro vás osobně zisk Calder Cupu?
Vyhrát Stanley Cup, na to najde motivaci každý. Kdežto v Calder Cupu si hráči v prvních kolech říkají, kdo chce víc domů. My měli v tomhle výhodu ve skvělém trenérovi McLeanovi, který nás už od začátku play-off naočkoval pozitivně.

Jak to dělal?
Byl to mladý trenér. Měl zvláštní metody. Když se nedařilo, tak druhý den místo přípravy vzal celé mužstvo na laser game. A když jsme prohráli v play-off důležitý zápas, zrušil trénink a šli jsme hrát kulečník. A druhý den jsme sérii obrátili.

Někteří trenéři razí opačnou cestu. Když se nedaří, nechají tým ještě víc makat...
Tak to dělal třeba Hamilton, kouč našeho finálového soupeře. Ale lepší byl v tomhle McLean, nějak moc trénovat už nemělo cenu, protože sezona byla strašně natažená. Jedno kolo jsme odehráli ve čtrnácti dnech, druhé snad dokonce ve třech týdnech, protože nikdo v Houstonu nepočítal, že se tam bude hrát tak dlouho. Mezitím byl u nás v hale cirkus, tak jsme čekali na poslední zápas, až odjede.

Alespoň máte zajímavé zážitky...
Samozřejmě, já říkám, že farma je blíž k normálnímu životu, než NHL. Tam mě to ze začátku až štvalo, že má každý za zadkem pět lidí a všechno musí být nejlepší. Spí se v nejluxusnějších hotelích, před zápasem nestačí, aby byl výběr třeba ze dvou jídel, tam musí být hned několik kompletních menu se vším všudy. Na to si člověk snadno zvykne. A přesunem na farmu se člověk vrátí zpátky do reality a teď jsem se posunul do ještě opravdovější reality, když jsme jeli s týmem IFK z Moskvy do Helsinek vlakem. Říkal jsem si, že pánbůh moc dobře věděl, co se mnou bude, a připravil mě na to. (smích)

Jak se vám líbilo zázemí v Pardubicích?
Perfektní. Já jsem se na to moc těšil, protože jsem o té modernizaci četl hodně na internetu. Jen je škoda, že toho není víc. U nás jsou většinou rádi, když se natře zábradlí, a to je pak uváděno jako oprava stadionu.

Když jste odcházel z Česka, měl jste za sebou tři semestry na právnické fakultě. Chcete se jednou na univerzitu vrátit?
Jednou si určitě nějakou školu udělám. Ale práva mě už nelákají. V Česku je chyba, že je jen určitý čas na přerušení a pak už se člověk nemůže na školu vrátit. Na právech mám ale stejně za sebou jen základy. Dějiny a takové věci, na samotné právo ani moc nedošlo. Jsem z učitelské rodiny, teď spíš uvažuju o nějakém podobném oboru na filozofické fakultě nebo FTVS. I když nevím, jestli se mi ještě bude chtít metat kozelce a dělat výmyky na hrazdě.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze