Soupeřův útočník střílí, gólman klesá do pokleku, ale to jen proto, aby puk mířící do horního rohu branky lapil pro ochozy efektním semaforem. A Biegl výtečně zasahuje proti prudké ráně.
Tak nějak to vypadalo ještě před dvěma lety na vrchlabském stadionu, kde jméno Biegl zářilo díky někdejšímu výbornému extraligovému harcovníku Radovanovi, který tu končil bohatou profesionální kariéru.
Po dvou letech se to opakuje. Jmenovka Biegl na svítivě modrém dresu zase září, pod ní se vyjímá také číslo 52. Jen přilba a výstroj jsou v jiném zabarvení. Není to však velkým návratem. Jde o pokračování rodinné tradice: brankářské žezlo po slavném strýci Radovanovi převzal jeho synovec Zdeněk.
"S tímhle jménem to zezačátku nebylo úplně jednoduchý. Táta tu totiž trénuje áčko, takže si lidi říkali, že jde o protekci," přiznává počáteční těžkosti Zdeněk Biegl.
Na ledě si však nejsou podobní. Radovan Biegl platil za bouřliváka, uměl se pořádně rozčilit. "Já to v sobě dusím," usmívá se naopak Zdeněk. Přesto je strýc jeho celoživotním hokejovým vzorem. "Jako malej si na mě hrál," prásknul na synovce 42letý Radovan.
"Dělal jsem to jen při zápasech na suchu za barákem," přiznává synovec. Moudra, kterak na hokejový vrchol, ale nikdy nesbíral. Prý platí za samorosta. "Ale zdá se, že vyrostl dobře. Jede si po svém a v rámci možností si vede velice dobře," chválí synovce strýc a pokračuje vtipkováním: "Znám jeho posun. Vždycky hned vím od bráchy o tom, jestli jeho výkon byl dobrý, nebo jestli nechytil rýmu."
"Chytáme každý jinak. Já jdu hodně do rozkleků. A strejda, ten pořád stojí," porovnává Zdeněk. Odlišně se odvíjely také jejich hokejové kariéry. Strýc Radovan si zahrál finále extraligy s Třincem a Pardubicemi a na Slovensku vybojoval titul. Po letech slávy šel pro radost chytat druhou ligu.
"Jsem na něj pyšný. Jako malý jsem to všechno sledoval. Udržet se dvacet let není nic jednoduchého," ocenil strejdu synovec.
Ten se už léta pohybuje v krajském přeboru. Postupně vystřídal Nové Město nad Metují, Opočno, Hronov a Vrchlabí. S oběma posledními kluby vyhrál krajský přebor. "Jeho posun znám, nikde není psáno, že se také nemůže posunout na vyšší úroveň," říká Radovan Biegl.
"Přál bych si to. V kraji si vás nikdo nevšimne," míní Zdeněk. Co však mají společné, je číslo 52. "Má to delší rodinnou historii," vysvětluje Zdeněk Biegl.
"Pro mě je čest, že to číslo má pokračování se stejnou jmenovkou na zádech. Je to hezký. Třeba to bude tradice," říká strýc. Brzy by se mohli potkat ve 2. lize, o niž momentálně Vrchlabí bojuje. "Rodinný souboj? Už mě to taky napadlo a bylo by to docela fajn. Navíc v derby s Trutnovem," pokyvuje Zdeněk.
"To by bylo zajímavé pro vás novináře a fanoušky. Já však k němu nedojedu a ani Zdeněk mě snad mlátit nepojede," směje se závěrem Radovan. Dojde příští rok na souboj dvou Bieglů?
