Bez angažmá ale dlouho nezůstal. Už když se rýsoval návrat do Finska, kde v minulosti úspěšně působil, ozval se švýcarský Fribourg s Romanem Červenkou v sestavě. „V tu chvíli nebylo co řešit. Taková šance. Roman v tom hrál velkou roli,“ přiznává s odstupem měsíce účastník Světového poháru, který s klubem podepsal smlouvu do konce sezony.
V létě jste si vybíral z řady nabídek. Proč to v Rusku nakonec dopadlo takovým způsobem?
To se sám nikdy nedozvím. Odehrál jsem tam dvanáct utkání, z toho tři až čtyři zápasy můžu říct, že jsem byl v dobrém rozpoložení a v nějakém standardu. Po Světovém poháru to už šlo hodně rychle z kopce. V podstatě hned jak jsem se vrátil, tak mi bylo řečeno, že trenér nechápe, proč jsem ještě vůbec přijel zpět a že tam pro mě není místo. Jen jsem koukal. Někomu se asi zalíbíte, někomu ne. Takový je hokejový život.
Jak jste to vnímal?
Když ten tým za vás zaplatí takové peníze, aby si vás přivedl z Liberce, a pak to takhle dopadne, tak si říkáte proč...? Prvních pár tréninků jsem nastupoval s Michalem Řepíkem, všechno vypadalo v pohodě. Ten se pak ale zranil a tu důvěru trenéra jsme si nezískal. Bylo mi řečeno, že jsem šancí dostal dost. Vzal jsem to jako profesionál, dál makal naplno a čekal.
V čem jste podle vás trenérovi nevyhovoval?
Ani pořádně nevím. (odmlčí se) Já mu nerozuměl. Neumím rusky. Se mnou se moc nekomunikovalo. Ruský hokej je hodně specifický a speciálně v Čeljabinsku je to dost postavený na defenzivě. Chtěl jsem tam jít, bylo to moje rozhodnutí a bohužel se to nepovedlo. Zapšklý ale nejsem.
V Čeljabinsku jste byl jediným hráčem, který se zúčastnil Světového poháru. Není o to ten jejich přístup ještě víc zarážející?
Asi je. Na druhou stranu ani já jsem se tam necítil komfortně. Navíc když necítíte důvěru kouče, tak se to projevuje na ledě. Byly chvíle, kdy jsem se snažil kousnout. Někdy jsem to ale chtěl vzdát ještě daleko dřív. Je to zkušenost. Teď už bych se rozhodoval jinak.
Kdyby se po sezoně znovu ozval tým KHL, odmítl byste?
Všichni víme, o čem KHL je. Je to o těch penězích, které jsou tam pěkné. Když už tam člověk žije, tak zjistí, že nejsou všechno. Žije se jenom jednou a je potřeba si ho užívat i mimo hokej.
Probíral jste celou situaci s Romanem Červenkou, který s Ruskem má velké zkušenosti?
Červus je v Omsku velký pojem a dál si ho tam váží. Ve SKA to už měl těžší, taky tam nehrál tolik, kolik by si třeba zasloužil. Tohle je prostě Rusko. Hrál jsem na mistrovství na Světovém poháru, už jsem si udělal nějaké jméno, měli o mě velký zájem, a pak tohle. To zarazí. Já to nemám nikomu za zlé. O tomhle je KHL. Někdo se tam chytne, někdo ne.
Spojení Michala a Sparty je logické
Váš kamarád Michal Řepík konec v Rusku vyřešil odchodem do Sparty, vy jste o návratu do Čech neuvažoval?
S lidmi z Liberce mám skvělý vztah. S trenérem Filipem Pešánem jsme neustále v kontaktu. Když jsem odcházel, tak jsem řekl, že bych se vrátil jedině do Liberce. Vždycky s nimi budu jednat jako s prvními. Cítil jsem se tam neskutečně. Mám to tam rád. Na druhou stranu v tom momentě by nebylo správné se tam vrátit, hlavně vůči těm mladým klukům, co tam teď jsou. Podívejte se na Dominika Lakatoše, dostal prostor a hraje neskutečně. Můj návrat by mu v tomhle mohl ublížit, protože by neměl tolik času na ledě. Uvidíme, co bude po sezoně. To může být situace zase úplně jiná.
Překvapilo vás, že Michal Řepík skončil ve Spartě a ne v Liberci?
Vůbec ne. Michal žije s rodinou v Praze. Je to odchovanec Sparty. Nemůžu mluvit za něj. Ze zdravotního hlediska to bylo určitě rozumné, co udělal. On potřebuje hlavně kvalitní rehabilitaci a dojíždění do Liberce by mu nemuselo prospět. Nebylo by jednoduché to skloubit. Chápu ho, je to logické. Lidi si na to udělali svůj názor, ale já to znám z té druhé strany a rozumím mu.
Jak osobně se zatím ve Švýcarsku cítíte?
Přišel jsem, abych týmu pomohl do play-off a zatím jsme daleko za ním, takže z tohoto hlediska spokojený být určitě nemůžu, protože zřejmě tu práci nedělám dobře. Body sice mám, ale ke spokojenosti je daleko.
Jaký na vás udělala dojem švýcarská liga?
Naprosto to splnilo moje očekávání. Hodně se bruslí, není to svázané defenzivní taktikou, padá spousta gólů. Z osobního hlediska si to jenom užívám, jen ty výsledky.
Jakou roli sehrála při podpisu s Fribourgem přítomnost Romana Červenky?
Roman mi říkal už na Světovém poháru, jak to ve Švýcarsku vypadá, jak tým funguje. Když to v Rusku nedopadlo a Fribourg o mě projevil zájem, tak jsem neváhal. Roman v mém příchodu hrál velkou roli. Není lehké se dostat do Švýcarska a já jsem spokojený, že tady můžu být.
Když se na to podíváte zpět, neříkáte si, že je dobře, jak to nakonec dopadlo?
Celou dobu jsem si tam říkal, že se to děje z nějakého důvodu. Ani jsem nedoufal, že bych dostal nabídku ze Švýcarska. Bylo tam nějaké naťukávání z Finska, už jsem byl rozhodnutý, že tam půjdu. Najednou se mi ozval agent o tomhle a to kompletně změnilo můj pohled na situaci. Jako cizinec není lehké se do Švýcarska dostat. Tak jsem po té šanci skočil. Když se na to dívám zpětně, tak v tom Čeljabinsk hrál velkou roli. Vykoupil mě z Liberce, abych se dostal sem.