Téměř jistě to nebyly jeho poslední bitky v NHL. V noci na dnešek měl hájit proti San José spoluhráče Tuomo Ruutua. A ve čtvrtek by měl vzdorovat Lotyši Ivanansovi z Los Angeles. Spory z minulých zápasů se zkrátka táhnou.
Kdysi běhal do letenských schodů spolu s boxerem Krajem nebo thajboxerem Pavlem "Hakimem" Majerem. Teď se také on živí i pěstmi. Jako útočník ve čtvrté řadě Blackhawks napadá soupeře. A když je třeba, má se poprat.
"Vždycky jsem obdivoval tvrdší hráče jako třeba František Musil. Každý se na bitky dívá jinak. Někdo si říká: Jsou to blázni. Nenapadlo mě, že bych takovou práci mohl dělat. Ale nikdy neříkej nikdy."
Podle toho, jak mluvíte, se nezdá, že byste chodil do bitek a měl rudo před očima. Je to "jen" práce
Jistě. Na farmě jsem hrál obránce a před časem mě napadlo, že když přidám něco víc a budu se prát, můžu se probojovat do NHL dřív a nahoře pracovat na technice. Nevadí mi prát se, ale nevyhledávám to.
Prý jste byl jakýmsi ochráncem spoluhráčů už jako mládežník.
Nikdy jsem neměl rád, když někdo pošťuchoval moje spoluhráče. Vždycky jsem stál za svým týmem. Když se něco stalo, šel jsem to danému hráči vysvětlit. Tenkrát ne bitkou. Nemám rád, když jako v NHL bitkař přijede k bitkařovi, začne ho honit a říkat: Pojď se se mnou prát.
Tak se bitkaři běžně vyzývají?
Většinou mají bitky důvod. Jako ve Phoenixu. Sobotní zápas, vyprodáno, Gratton poslední dva zápasy nehrál a chtěl se ukázat trenérovi. Byl to můj první zápas, znali jsme se z farmy, věděl, že do toho půjdu. Musel jsem si zjednat trochu respekt.
|
Ochránci museli i před soud Bitkaři, nedílná součást NHL. Jedněmi opovrhovaná, druhými milovaná. Zámořské publikum vzrušeně vykřikuje "óóó" při zadunění mantinelu pod nárazy těl. Bitky uvádějí diváky do varu. "Osmdesát procent lidí chodí v Americe jen na ně. Až pak se jde deset procent na stadion nacpat a jen deset procent opravdu zajímá hokej," říkal o zámořských bitkách Libor Ustrnul. "Člověk je živočich, který má rád boj." Předloni se dokonce konal v městečku Prince George čistě bitkařský šampionát. Bitkaři patří k NHL od 70. let. Dave "Tiger" Williams vévodí žebříčku nejtrestanějších hráčů zámořské ligy. Tenhle "tvrdý hoch" nasbíral v 962 zápasech 3966 trestných minut. Soupeře neštval jen šarvátkami, ale též tím, že na oslavu gólu sedl na hokejku a přejel celé hřiště. Davu Schultzovi se zase přezdívalo "The Hammer", tedy kladivo. Křídlo Philadelphie, obávaný bitkař, dosud drží rekord v počtu trestných minut nasbíraných za sezonu: 472. Slavný Wayne Gretzky se odmítl nechat vyměnit z Edmontonu do Los Angeles bez svého strážce Martyho McSorleyho. Kanaďan nebyl jen bijec, ale taky slušný nahrávač, který dokázal Gretzkymu poslat puk před prázdnou branku. Jenže v roce 2000 se dostal před soud poté, co v utkání Vancouveru s Bostonem hokejkou praštil do hlavy jiného slavného bitkaře Brasheara. Čecha Davida Kočího nazývá list Chicago Tribune možným nástupcem slavného Boba Proberta. "Od jeho dob Blackhawks opravdového bitkaře neměli," píše. Probert patřil k nejoblíbenějším a nejtvrdším rváčům, uměl uhodit oběma rukama. V Detroitu chránil kapitánaYzermana. Po skončení kariéry měl problémy se zákonem. Dnes patří k bitkařským postrachům třeba Donald Brashear z Washingtonu nebo George Laraque z Pittsburghu. "Ale horší jsou ti malí jako třeba Gratton z Phoenixu. Pořád vyvolává nějaké konflikty," říká Kočí. |
Jak se na pěstní duely připravujete?
V létě jsem chodil na box. Musím posilovat trochu víc, abych se udržel v bitkách. Občas se kouknu na videa po zápasech. Je dobré vidět, jak se ostatní perou, jakou mají techniku, jak jsou agresivní, nebo jestli spíš čekají na chybu druhého.
Co je pro úspěch v hokejové bitce nejdůležitější?
Stabilita na bruslích. Je vám na nic, když umíte bouchnout, ale hned spadnete. Pak je třeba mít pořád otevřené oči, neschovávat se. V hokeji je to jednodušší než v boxu. Když vás chce soupeř praštit, vidíte to vteřinu dvě dopředu.
A největší potupa?
Když vás trefí na bradu a pak spadnete, motáte se a nemůžete se ani zvednout. Přetažený dres? To ani ne. Někdy se do něj v bitce zamotáte, působí jako síť.
Stránky hockeyfights.com vám napočítaly 89 bitek. Kolik bylo vítězných?
Moc jsem jich neprohrál. Ale nepočítám je.
Chcete v hokeji prorazit jako bitkař, ale v soukromí byste prý mouše neublížil. Jak to jde dohromady?
Možná proto, že mě vždycky rozčílí, když někdo pošťuchuje moje kamarády. V civilu bych se s nikým nepral. Radši ustoupím, odstrčím i kamarády. Připadám si jako ochránce.
Jaký jste mimo led? Co vás baví?
Normální kluk. Hodně rád poslouchám hudbu, posedím si u počítače a stahuju písničky. Rád zajdu do kina, posedět s klukama.
S kým byste se nechtěl poprat?
Hodně velký respekt bych měl z Laragua, to je strašně silný černoch. A Brashear taky. Ale popral bych se s nimi, kdyby to bylo třeba. Jenže oni bitky moc nevyhledávají.
Slýcháte, že jste jako Evropan mezi bitkaři trochu vetřelec?
Určitě. Kanaďani a Američani nemají moc rádi, když se do nich opře Evropan. Snaží se mu to znechutit. Spousta bitkařů za mnou přijela a pokřikovala: Jsi z Evropy, vrať se domů, radši to tady nezkoušej.
Jak vypadá respekt mezi bitkaři?
Když prohráváte jedna pět a trenér vás pošle, abyste udělal rozruch, snažíte se hrát čistě a neděláte prasárny. Nebo když vyhrajete bitku, nejezdíte po ledě a nezvedáte ruce.
Kdy jste dostal největší nakládačku?
To byla moje první bitka v juniorce na kempu. Byl to průměrný hráč, ale mlátil mě hlava nehlava. Skončil jsem v nemocnici, měl zlomený nos, rozbité čelo. Půl roku jsem se pak bál prát. Byl jsem v juniorce s Derekem Boogaardem, který je teď v Minnesotě. Tak jsem za ním přišel, jestli by mi nepomohl. Občas jsme se tréninkově poprali.
Pobrečí si někdy první český bitkař v NHL?
Ano, ale ne moc. Pobrečel jsem si v Pittsburghu na farmě. Měl jsem výbornou sezonu, počítali se mnou nahoru, ale dva zápasy před koncem ročníku jsem si zranil koleno. Když jsem se dozvěděl, že nebudu šest měsíců moct nic dělat, trochu jsem si pobrečel. Pak jsem se vrátil na led, odehrál deset zápasů a zranil se znovu. To bylo špatné období. Ale vyhrabal jsem se z toho.
Jak byste chtěl být známý: jako dobrý bitkař, nebo jako spolehlivý hráč?
Vizitky bitkaře se už asi nezbavím. Ale chtěl bych být dobrý defenzivní útočník nebo obránce.
|
Svoboda je rváč, který umí dávat i krásné góly Jiný by měl na jeho místě strach. Nikoli znojemský hokejista Jaroslav Svoboda. Píša putoval na trestnou lavici a Svoboda v tu chvíli ještě vypadal jako provokatér, který se umí ovládat. Ovšem jen vypadal. V poslední minutě utkání, za rozhodnutého stavu 3:0 pro Pardubice, si uprostřed hřiště počkal na soupeře Libora Pivka. Nejprve do něj vrazil, pak ho uhodil hlavou, poté mu s rozhodčími na zádech svlékl dres. "Nemá ho cenu uklidňovat. Viděli jste sami. Kdyby na nich rozhodčí neviseli, tak by Pivka pořádně udělal," tvrdil znojemský obránce Pavel Mojžíš. Svoboda sice bitku vyhrál, ale čekal ho další zápas v roli diváka. Navíc několikátý pohovor s koučem Hořavou. "Ale my ho nechceme nějak svazovat. Chceme, aby hrál tvrdě, ale aby nedělal nesmysly. Potřebujeme ho na ledě," vysvětloval Miloslav Hořava. Svoboda se po zápase nechtěl k incidentu vyjadřovat. I včera raději žádal klid: "Nabírám síly." Bude je potřebovat. Nejen k útočení, ale i vyhroceným potyčkám, v nichž po zraněném obránci Radimovi Bičánkovi převzal roli "zlého" muže Znojma. "K Jardovi to patří. Chce vyhrát a nedá nikomu nic zadarmo. Ta rvačka s Pivkem byla ale možná zbytečná," připouští znojemský lídr Jiří Dopita. Právě on pomohl Svobodovi v rozhodování, který klub si má při návratu ze zámoří vybrat. Sparta? Třinec? Někdo jiný? O šestadvacetiletého urostlého útočníka, juniorského mistra světa, který si v dresu Caroliny zahrál i finále NHL, neustal zájem ani v průběhu sezony. Hned od počátku dokazoval proč. Vynikal důrazem, nebál se ostrých soubojů, a přitom předváděl i parádní akce. Postupně uvadal. Když se však blížilo play-off, přišly opět jeho chvíle. A nejen gólové. Nejprve se porval v Plzni. Pak nesměl zápas hrát poté, co v předposledním kole dal rukavicí do obličeje pardubickému obránci Tomáši Linhartovi. Kouč Hořava zuřil, Svoboda dostal pokutu. "Flastry už má dva nebo tři. On už to celkem bere, je to profík," říká Hořava. Jeho spoluhráči účast v předkole play-off zajistili. Svoboda se jim odvděčil ve druhém utkání proti Kladnu vítězným gólem, při němž projel obranou soupeře a blafákem oklamal brankáře. TOMÁŠ VEČEŘA |
