S hráči jste v kontaktu denně. Už jim došlo, jak zpackali sezonu?
To se těžko posuzuje. Až tak hluboko jim do hlav nevidím. Nejsou to děti, na kterých to je poznat. Jsou to zkušení borci a určitě to každý prožíval po svém. Možná někdo víc, možná někdo méně. Někdo má větší vítkovické srdce, někdo je větší žoldák.
Promítl se neúspěch do nálady na trénincích?
Zklamání je cítit. Kdybych tu byl tři roky, tak jsem taky hodně skeptický, ale pro mě jako pro trenéra je to nová výzva. Je to prostor na poznání hráčů v mezní situaci. Když se vyhrává, tak jsme všichni zadobře, a když se stane průšvih, tak se dají poznat hráči charakterově, jak se k té věci postaví, čeho jsou schopni dál.
Jak budete hledat motivaci pro dvanáct zápasů ve skupině o udržení?
Kluci do toho určitě nepůjdou na krev. Tady je na místě úvaha, zda by nebylo lepší, kdyby o sestup hrály dva poslední kluby a další dva by se připojily do předkola play-off. Určitě by to bylo atraktivnější. Pro nás soutěž prakticky skončila. Náskok na Ústí je dostačující, takže to spíš vidím na další poznávání některých hráčů a pomalé budování kádru pro příští sezonu.
Takže ve Vítkovicích zůstáváte?
Vypadá to, že se dohodneme na další spolupráci ve Vítkovicích, takže pro mě je to období, kdy už začíná příprava na další sezonu. Můžu poznat další hráče. Nechtěl bych odejít po dvou měsících. Raději bych pro klub dosáhl nějakého úspěchu a loučil se za lepší situace.
Dáte tedy teď šanci mladíkům z juniorky?
Nejdříve je necháme hrát juniorské zápasy play-off, pomůžeme i Sareze a pak po nich sáhneme.
Nemáte obavy, že budete hrát před prázdnými tribunami?
Co jsme si zasloužili, to budeme mít. Ale pokud má někdo rád hokej a nedívá se jen na úspěch, tak si cestu na zimák najde.
Nezapochyboval jste ani na okamžik, že kdybyste po odchodu ze Zlína počkal s novým angažmá do začátku příští sezony, udělal byste lépe? Ušetřil byste si spoustu nervů.
Určitě ne. Po úspěšných letech, co mám za sebou, přišel jeden neúspěšný rok. Každá série přece jednou začíná a jednou končí. Ta sezona je pro mě strašně moc poučná. Hodně mě to posunulo jako trenéra. Člověk tím musí projít, protože to se nedá vyčíst z knížek.
Co je teď nejdůležitější?
Problém vidím v tom, že deseti lidem končí smlouvy a po takových dvou nezdarech se těžko motivují někteří hráči, aby se otřepali a znovu zamakali pro další úspěch. A nejdůležitější je to, že teď začalo play-off pro vítkovický management, aby postavil kádr, který bude konkurenceschopný. Vítkovice vsadily na útok a měly hráče, kteří měli chrlit jeden dva góly na zápas. Ale co se týká venkovních zápasů, skončil vítkovický útok na posledním čtrnáctém místě! A co se týká celé soutěže, byl třináctý. To mluví za vše a je třeba se nad tím zamyslet. Chce to mužstvo vyladit a poskládat citlivě, na všech postech výkonnostně i charakterově. Mít méně žoldáků a víc hráčů s vítkovickým srdcem.
Je to paradox. Po příchodu jste žehral na obranu. Nakonec vás zradil útok.
To já vidím jako největší problém. Doma jsme za celou sezonu v průměru dostávali přibližně dvě branky a tři jsme dávali. A venku jsme dostávali průměrně tři a půl gólu a dávali jsme jednu a tři čtvrtě branky. Vítkovice vyhrály venku za celou sezonu šestkrát! Ta čísla jsem si nevymyslel. Jak se říká: Co je psáno, to je dáno. Jako trenér se od toho budu odrážet a budu vycházet z toho, že když nedostaneme žádný gól, bude stačit dát jeden, co jsme dávali. Budu zastáncem toho, abychom nehráli nahoru dolů, spíš budu vyžadovat poctivý dobrý hokej. Diváci sice chtějí vidět atraktivní hokej, ale v konečném důsledku, když budete vyhrávat s jakýmkoliv hokejem, budou spokojení.
Když jsme u statistik, nezaráží vás, že třeba lídr Burger vyhořel v ukazateli +/-, kde byl nejhorší z celého mužstva?
Já nechci hodnotit jednotlivce. Kdybych tu byl celou sezonu, mohl bych myslím oprávněně hodnotit. Ale samozřejmě si vedu o každém hráči individuální statistiku. Pro příklad když vyhrajeme 3:2 a dotyčný hráč prohrál své miniutkání 0:2, tak to vidím a můžu na něj tlačit. Nechci ukazovat na jednotlivce, ale dá se narážet na celý útok. To není jen Burger, to je Hubáček, Šimíček, Krenželok. Vyjmenuju vám osm devět lidí, z kterých kdyby každý z nich šel nad patnáct gólů, tak je to o něčem jiném. Takhle má jen Ujčík devatenáct gólů, Burger patnáct a pak to jsou všechno střelci deseti gólů.
Rovněž zarážející je, že když byla marodka plná a za Vítkovice nastupovali hráči prvoligových Sarezy a Havířova, body přibývaly. Když se marodka vyprázdnila, body vám začaly utíkat.
To je pro mě jedno velké poučení. Neudělal bych to jinak, jak psal pan Augusta, abych hrál dál s klukama z první ligy, že jsem měl nechat na tribuně Barinku, Hubáčka, Krenželoka. To by neudělal žádný trenér. Jsou to hráči, kteří jsou dobře placení a je jejich povinnost táhnout mančaft. Zkušenost je pro mě v tom, že kluci z nižší soutěže plnili do puntíku všechno, co se jim naordinovalo, kdežto ti druzí do toho dávali svůj projev. Přitom jediný, kdo splnil očekávání statisticky i výkonnostně, je Ujčík. To je málo na sílu kádru. Můj problém byl, že jsem ty kluky neznal. Myslel jsem, že tam Hubáček vletí, dá góly a je to, když to řeknu naivně. Člověk čeká na to, až přijde Barinka, Hubáček, a že když jsme to uhráli bez nich, bude to ještě lepší. Ale najednou ti, co přišli, to chtěli sami strhnout. Ukázalo se, že v hokeji jednotlivec nedokáže nic. To není fráze, že dobrý tým s dobrým velitelem dokáže víc než kupa žoldáků.
