| SYNOVÉ SLAVNÝCH |
"Trenéři dávají od známých jmen ruce pryč," tvrdí Bokroš senior. "Nechtějí, aby někdo řekl, že mají v týmu protekční dítě. Hlavně v začátcích, kdy kluci ještě nic neumějí."
I proto, ale především kvůli práci, nechal staršího syna Lukáše napospas. "Bohužel, přiznávám si to. Když jsem mu mohl pomoct, neudělal jsem to. Řekl jsem, ať se prosadí sám," vykládá Bokroš.
Pětadvacetiletý útočník, jehož zlínský trenér kvůli rozsáhlé marodce vyzkoušel i v extralize, se na vrcholovou úroveň zatím nedostal. A zřejmě se mu to už ani nepodaří.
"Kvůli svému povolání jsem neměl čas. Kluk se protloukal a nikdo mu nedal šanci. A roky utekly. Jak hokejista nenastartuje kariéru do dvaceti, má velký problém," říká Bokroš, který nechce udělat stejnou chybu u mladšího potomka.
Přivedl ho z Trenčína, aby měl dostatek příležitostí radit a usměrňovat. Věděl, že je na to nejvyšší čas.
"Musí na sobě tvrdě pracovat. Oči trenérů-tátů jsou nejpřísnější. Budu mít určitě co poradit, protože kluk je pořád ve vývoji. Ať už fyzickém a mentálním, tak i herním."
Tomáš se v letě zapojil do přípravy zlínského áčka, nastupoval i v zápasech a řada fanoušků už byla na mladého beka zvědavá v extralize. Jenže všechno je jinak.
"V áčku už pomalu končím, protože začíná příprava juniorky," hlásí Tomáš Bokroš, který v prvním týmu zaskakoval za zraněné hráče.
Otec Ernest má jasnou představu. "Chtěl bych, aby odehrál v juniorce co nejvíc zápasů a pak šel zkusit první ligu do Prostějova. Aby se nastartoval i mezi seniory."
Jaké jsou Tomášovy přednosti?
"Měří metr devadesát a váží osmdesát. Díky tomu má dobré předpoklady k agresivnímu a nebojácnému stylu. Pokud bude dobře bruslit a zvládat technické záležitosti jako je střelba, přihrávka a rozehrávka, mohl by se uplatnit," soudí Bokroš. "Na tom ale musí zapracovat, to přiznávám."
Tomáš hrál ještě v žácích v útoku, ale už tehdy zjistil, že se mu tam nelíbí. "Vepředu mě to moc nebavilo, spíš mě to táhlo do obrany," řekl. "I kvůli tomu, že táta byl také bek. Teď mi může poradit."
A otec přidává ještě jednu výhodu. "Když dnes mluvím s kterýmkoli trenérem, každý chce minimálně jednoho obránce. Pokud kluk dosáhne určité úrovně, má solidní šanci prosadit se. O beky je zkrátka zájem."
Řeči o protekci? Mohou přijít.
"Protekce je u mě tehdy, pokud bych Tomáše za každou cenu držel v áčku. Třeba na úkor lepších hráčů. To já neudělám!" zdůrazňuje kouč, jenž svého času nedával přednost ani svému staršímu potomkovi.
"Táta mě v kabině a na ledě jako syna nevnímá. Jsem pro něj obyčejný hráč," tvrdí osmnáctiletý odchovanec Trenčína. "Stejně záleží jenom na mně."
"Každý, kdo má syna, pochopí, proč jsem si ho vzal k sobě do Zlína. Hokejisti to mají v začátcích fakt těžší. Dejte nám dva roky čas, pak se uvidí, jestli dokážeme odstranit nedostatky a jestli Tomáš na extraligu má," dodává otec Ernest.
