Čím to, že při mistrovství světa cestujete tramvají?
Zrovna mi přijela, číslo 7B.
Copak jste neměl na taxíka?
Někdo říkal, že mi to jede přímo k hotelu. Tak jsem to zkusil. (usmívá se)
Kdy jste naposledy jel tramvají?
Ještě když jsem hrál v Košicích, někdy před třinácti lety.
V Americe nikdy?
Tramvají ne, jednou jsem jel metrem. V New Yorku. To bude nějakých šest sedm let. Ve Washingtonu nikdy.
Z UKRAJINY PŘES POPRAD DO USA
Ve Washingtonu žijete od roku 1990. Hrajete za slovenskou reprezentaci. Ovšem narodil jste se jako občan Sovětského svazu na Ukrajině, že?
Otec byl Slovák a matka Polka. To bylo tak. Po válce Rusi vábili lidi za prací a strašně moc českých a slovenských rodin tam odešlo. Otec tam žil od nějakých šestnácti, poznal mámu, vzali se, přišly děti. Mí dva bratři a pak já. Když mi byly tři roky, vrátili jsme se do Popradu, vyrůstal jsem pod Tatrami, pak jsem hrál za Košice.
Vaše sovětské občanství mělo jednu výhodu, nemusel jste v Československu na vojnu.
Na to vzpomínám. Kdykoli jsme hráli v Jihlavě, trenér Standa Neveselý měl narážky, kdy už si změním občanství na československé. Jenže Košice nemohly potřebovat, abych odešel na dva roky na vojnu... A pak mě draftovali do NHL, přišla revoluce, konec federace. Od roku 1994 mám slovenský pas.
Co Sověti, věděli o vás? Nechtěli vás do reprezentace?
Nějaký novinář mě strašil, že se o mě zajímá Tichonov. Ale osobně jsem o tom s nikým nejednal. A ani se mi to nezdá. Takových Bondrů oni měli sto padesát.
A kdyby přece přišli?
To bych se bál. Ale jak o mně mohli vědět? Měli doma hokejistů dost, co by hledali někoho v Košicích?
Cítíte nějaké pouto k Ukrajině?
Ani moc ne. Vím, mají tu na mistrovství mužstvo, v něm je můj kámoš Chrištič. Ale necítím, že to jsou naši nebo tak. Jsem Slovák. Vlastně jsem na Ukrajině byl naposledy jako desetiletý. Možná se tam někdy pojedeme s bráchou podívat.
S rodinou ovšem nejspíš zůstanete v Americe, že?
Děcka tam vyrůstají. Já bych mohl být na Slovensku klidně, ale musím koukat, co je nejlepší pro ně. A vypadá to, že tam budeme žít.
A které místo považujete za domov?
Poprad. Určitě. Tam jsem prožil největší kus života.
V OBCHODĚ JAKO HOLLYWOODSKÁ HVĚZDA
Se slovenskou reprezentací jste před rokem vyhráli světový titul. Dal jste chvíli před koncem finále rozhodující gól Rusům. Vzpomínáte na ty dny?
Jistě. Ještě pořád mi běhá mráz po zádech, když si synové pustí DVD s naší cestou turnajem. Jsem rád, že jsem byl při tom. A chtěl bych něco takového zažít i s Washingtonem v NHL. To je můj sen.
Prožil jste minulé prázdniny na Slovensku. Muselo to být divoké, ne?
Byl jsem s týmem den v Bratislavě. Pak jsem letěl do Ameriky a vrátil jsem se až na červenec a půlku srpna.
Jak jste odmítal všechna ta pozvání na borovičku?
Zažil jsem toho dost, za těch čtyřiadvacet hodin. Ani jsem nespal. Rád bych zůstal, prožil s klukama další týdny nebo i měsíce oslav. Ale rodina volala.
Vždyť i v létě vás lidi museli stíhat, ne?
Jelo to dál a dál. Lidi se doslova zbláznili do hokeje. Alkoholu moc neholduju, ale ten zájem byl cítit na každém kroku. Šel jsem třeba do supermarketu a tam mě lidi normálně naháněli. Uvědomil jsem si, že hollywoodské hvězdy to mají těžké...
Utekl jste?
Já se snažím každému vyhovět. Autogram pro mě není problém. Jako kluk jsem taky obdivoval hokejisty.
SPOTŘEBA.: 200 HOKEJEK ZA SEZONU
Když jsme se ve Washingtonu viděli naposledy, říkal jste, že spotřebujete za sezonu dvě stě holí. Platí to pořád? A ještě v době grafitových holí hrajete s dřevěnými?
Ano, pořád mám dřevěné. Nezlámu je všechny. Občas mi nevyhovují. Víte, jakmile se nedaří, tak si potřebujete ulevit.
Na něco to shodit...
Tak. Já se zavřu do dílničky a začnu je ořezávat. Dokud se nezastavím.
|
Peter Bondra |
| Narozen: 7. února 1968 v ukrajinském městě Luck, tehdy součásti Sovětského svazu. Míry: výška 183 cm, váha 90 kilogramů. Rodina: Jeho otec byl Slovák, řidič. Zemřel v roce 1982. Maminka je původem Polka. Bondra má dva starší bratry. S manželkou Lubou vychovávají tři děti, Petru, Davida a Nicholase. Vyrostl v Popradu, s Košicemi vyhrál v roce 1988 československou ligu. První zápas v NHL hrál v roce 1990 proti Pittsburghu, v jehož sestavě debutoval Jaromír Jágr. Kariéra: V NHL nastřílel 441 branek, o jednu víc než jeho dětský idol Peter Šťastný. Ve Washingtonu drží řadu klubových rekordů. Právě mu běží čtyřletá smlouva, zaručující 18 milionů dolarů (540 milionů korun). Dvakrát byl nejrychlejším bruslařem NHL. Se slovenskou reprezentací získal loni ve Švédsku zlato na mistrovství světa. Soukromí: Založil charitativní organizaci Scoring for Children. Za každý svůj bod v NHL přispívá stovkou dolarů. Přidali se k němu například i spoluhráči Jágr a Lang. Má psa Huga, rád hraje golf, projíždí se na lodi a rybaří. Věnuje se dětem, jednou kvůli rodinnému výletu na Floridu odřekl opožděnou pozvánku na Utkání hvězd NHL. |
Přerážíte hokejky vzteky?
Ne, to ne. Ale někdy, samozřejmě, s ní praštíte o mantinel, když to vážně nejde. Nejsem žádný nervák. Já vím, že to není v hokejce, že je to v hlavě a v rukách. (smích)
A těch dvě stě za rok, to platí?
Může být. (pokyvuje hlavou) Naposledy mi náš kustod říkal, že jsem jich použil sedmnáct... dozen.
Myslíte tuctů? Sedmnáct krát dvanáct, tedy přes dvě stě. Na minulém mistrovství jste však hrál s cizími hokejkami, ne?
Pár svých jsem zlámal. A ty ostatní byly moc pružné. Mám raději tvrdé. Tak jsem si půjčil jednu od spoluhráče Nagye, kterému říkáme Maďar. Hned jsem s ní dal ve skupině Rusům dva góly. A potom Kanadě zase dva.
Pořád tou stejnou?
Ano. Označil jsem si ji písmenem M, jako Maďar. Potom jsem tu hokejku od Maďara nešťastně zlomil a on už mi další nechtěl dát. Ale sebral jsem mu ji skoro násilím. V semifinále proti Švédům jsem ji ve druhém střídání zlomil a bylo mi jasné, že další nedostanu. A tak jsem začal hrát se svou.
A s tou jste dal ten vítězný gól ve finále Rusům?
Jo jo, to jsou story s mými hokejkami.
VEPŘOVÁ OD MAMA JAGR
Jak často se v sezoně vídáte s Jaromírem Jágrem a jeho klanem?
S Jardou se potkáváme každý den na zimáku. Taky s celou rodinou jsme se dost navštěvovali, máme domy ve stejném zálivu Chesapeake Bay. Buď oni k nám, nebo my k nim jsme zašli na večeři. Paní Jágrová navařila vepřo knedlo a donesla ho k nám. Je to vynikající kuchařka. Ovšem moje žena taky!
Nesoupeří spolu?
Když mají Jágrovi přijít, tak se griluje. Losos nebo tak něco. Tam se nedá nic pokazit. Ale když paní Jágrová donese vepřo knedlo, to jsme naše jídlo nechali stranou. To přece jen nemáme každý den. Pochutnali jsme si.
Čím hosty nejvíc uctíte vy?
Chytám doma kraby. Ten náš záliv je pověstný výskytem modrých marylandských krabů. To se dá do vody taková síť, do ní jako návnada smradlavá ryba. Krabi nalezou dovnitř a nemůžou ven. Pak se vaří v páře a speciálními kladívky se doluje maso ven. Je to pochoutka. Zrovna Jágrovi si je oblíbili.
Jágr je ve Washingtonu po vypadnutí ze Stanley Cupu hodně kritizován. Má to tam těžké?
To jo. Přivedli ho jako superstar, má velký kontrakt. Je na něj velký tlak. Ten, co dřív ležel na mně. Mně se trošku ulevilo a vše šlo na jeho hlavu. Jarda hrál velmi dobře. Vydal ze sebe všechno.
Jágr po předloňském přestupu z Pittsburghu ztratil korunu pro krále bodování. Znamená to, že je za vrcholem výkonnosti?
To bych neřekl. Takový talent, jaký má on, jsem neviděl. Je to otázka zdraví, spoluhráčů. Vím sám, že někdy jste v pohodě a padá to tam samo. Jindy začnete ždímat hokejku trochu víc a jste sám proti sobě.
NA JABLKO S NOŽÍKEM
Chybí vám dva přední zuby. Jak jste o ně přišel?
Nejdřív přišla srážka s Johnem LeClairem z Philadelphie. To je kus chlapa. Jako bych spadnul pod vlak. Jeden zub to odnesl, hledal jsem ho na tom studeném ledě.
A ten druhý?
Ten jsem ztratil na tréninku. Při kondičním bruslení bez puku náš nováček, rookie, Brian Sutherby nechtě zvednul hokejku a já jsem mu do toho vletěl. Řekl jsem si, že si nové nechám vyrobit až po sezoně, abych je měl aspoň na léto v pořádku.
Máte nějaké dočasné nasazovací, abyste vypadal líp?
Nechal jsem to být. Manželce to nevadí. Jestliže je s tím ona spokojená, tak je to v pořádku.
Jak se vám bez dvou horních zubů kouše? Třeba do jablka?
Musím na něj s nožíčkem, no. (směje se
Necháte si udělat pevné transplantáty?
Zatím mi to můžou upevnit na kořeny. Až mi vymlátí i kořeny, tak mi zuby budou muset transplantovat do dásně.
Na Slovensku nebo v Americe?
V Americe. Zubař tam na mě čeká už dva měsíce. Má pro mě nějaký nový vynález. Údajně jsou takové flexible. Že se ohýbají. Vážně! Říkal, že je to nejnovější technology. Jsou nárazuvzdorné. Jakmile se vrátím do Ameriky, tak si k němu sednu do křesla.
