Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Bondra vzpomíná: Zlatý gól dal celý tým

Peter Bondra | foto: Profimedia.cz

28 2008
Když se před šesti lety stali slovenští hokejisté ve Švédsku mistry světa, vstřelil útočník Peter Bondra ve finále proti Rusku vítězný gól. Do konce utkání tehdy zbývalo sto vteřin. "Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když to vidím,“ říká Bondra v rozhovoru pro MF DNES. Tři měsíce poté, co oznámil konec kariéry.

Slovenský hokej bude jen těžko hledat většího hrdinu.  A hlavně oblíbenějšího.  Podílet se na tom bude i Bondra, který se stal generálním manažerem slovenské reprezentace. "Bude to pro mě dobrý přechod z kariéry hráče. Hokej by mi jinak chyběl," tvrdí.

Během 16 let v NHL nastřílel Bondra 503 gólů. Čtrnáct sezon strávil ve Washingtonu, s nímž hrál v roce 1998 finále Stanley Cupu.

Říkáte, že vám práce u reprezentace pomůže v přechodu z kariéry hráče. A je ten přechod definitivní?
Už je. Majitel Washingtonu Ted Leonsis mi sice nabídl, abych se vrátil... A já bych rád, ale už to není tak, že bych nazul brusle a šel hrát. Jedním z důvodů, proč jsem skončil, bylo i zdraví, s nímž jsem měl poslední dva tři roky potíže.

Co by se muselo stát, abyste se vrátil?
Už nic. Vzal jsem si dost času na rozmyšlenou. Je to definitivní.

Pro slovenský hokej je to stejná ztráta, jako by u nás končil Dominik Hašek nebo Jaromír Jágr. I vy jste pro svou zemi symbolem zlaté generace.
Hokej mě pořád baví, ale bohužel. Je pravda, že v mém případě to nebyl žádný velký konec, ale to se stává. Nekončil jsem se Stanley Cupem v ruce, to už se mi nesplní. Ale mám se za čím ohlédnout.

Hokejisté v průběhu kariéry přicházejí při úrazech o zuby. A tvrdí, že si nechají udělat nové až po skončení kariéry, protože by o ně znovu přišli. Takže, jak je to u vás?
Správná otázka. Už jsem na tom taky začal pracovat. Měl jsem vyražené zuby nahoře i dole, teď už mám za sebou dvě operace. Do dvou tří měsíců by to mělo být všechno v pořádku.

Sedmého února vám bude čtyřicet. Plánoval jste v těchto letech ještě hrát?
Ano, ale zdraví nebyl jediný problém. Šlo i o rodinu. Mám dva kluky, kteří hrají hokej. Dceru, které je osmnáct a odešla studovat vysokou školu. A když už vám děti odcházejí z domu, člověk se zamyslí, co dál. Pokračoval bych, jedině kdybych dostal kontrakt veWashingtonu. Bohužel v létě zájem nebyl. A já chci hrát jen tam, kde mě někdo chce. Rád bych hrál tak dlouho jako Dominik Hašek. Závidím mu to a přeju mu to. Ale jsou důležitější věci než hokej.

Právě, původně jste říkal, že se budete po skončení kariéry věnovat hlavně rodině. A místo toho jste se stal generálním manažerem.
Ale já rodinu nezanedbávám. Když vyrazím do Evropy, tak jen na pár dní. A hráče v NHL osobně znám, tolik je sledovat nemusím. Navíc mě ta práce baví, i když se teprve se vším pořádně seznamuji. Hlavním cílem bude mistrovství světa v roce 2011, které se bude hrát v Bratislavě a Košicích.

Být generálním manažerem slovenské reprezentace byla v minulosti nevděčná role. Třeba když Peter Šťastný dojednával účast zámořských hráčů v předolympijských kvalifikacích. Podmínky NHL byly kruté, a Slovensko tak nemohlo postavit nejsilnější výběr hned od začátku.
Dnes už je naštěstí náš hokej v jiné situaci. Ještě před šesti lety nás mezi velmoci nepočítali. Ale dokázali jsme, že mezi ně patříme.

Změně pohledu na slovenský hokej nejvíc pomohl titul mistrů světa v roce 2002. Vidíte to stejně?
Určitě. Tehdy jsme zapsali Slovensko na mapu světového hokeje. Ale už dva roky předtím jsme byli stříbrní, rok po titulu třetí. Doufejme, že zažiju u naší reprezentace stejně úspěšné časy i jako manažer.

Byl ten titul vrchol vaší kariéry?
Sportovně určitě. Na finále Stanley Cupu v roce 1998 nerad vzpomínám, protože jsme s Detroitem prohráli 0:4 na zápasy. Tehdy mě to hodně bolelo.

Přehrává se vám v hlavě ten zlatý gól z finále šampionátu proti Rusku?
Občas ano. Navíc jsem svým klukům pořídil DVD s tímto mistrovstvím. Když finále vidím, tak mi ještě teď přeběhne mráz po zádech.

Gól padl přesně sto vteřin před koncem utkání. Nebylo to příliš odvážné vyrazit s Pálffym do brejku dva na jednoho?  Nemyslel jste spíš na to, abyste nedostali zbytečně gól?
Ale tam žádné riziko nehrozilo. Jak se dostal Žigo k puku, tak jsem vyrazil. Byla to výzva. A výjimečný moment. Ani se to nedá popsat. Ta střela nebyla jen moje, ta byla celého mužstva. Celé naše snažení jako by v té chvíli sedlo na moji hokejku, já jsem ten puk jen vypustil. Střela šla perfektně pod horní tyčku.

Když jste měl tehdy srovnat mistrovství světa a Stanley Cup, řekl jste, že titul z mistrovství světa je víc, protože ho s vámi slaví celá země. Stanley Cup by rozzářil jedno město.
Nevím, jestli to byl tehdy úplně uvážený výrok. Ale vzhledem k těm oslavám, které následovaly, kolik lidí na nás v Bratislavě čekalo, to bylo moc pěkné. Všichni zapomněli na nějakou politiku a mysleli pozitivně, protože sledovali jen hokej. Ale jinak bych to neporovnával, Stanley Cup jsem nikdy nevyhrál.

Bylo to devět let po rozdělení republiky. Měl jste tehdy pocit, že vám ten titul Češi přejí?
Myslím, že ano. I já jsem Čechům v Naganu fandil. Způsob, jakým turnaj vyhráli, a proti komu, to bylo super. Za tak precizní a disciplinovaný hokej jste si vyhrát zasloužili. Navíc já jsem strašně rád hrál československou ligu, rád jezdím do Prahy. Jsem generace, která bude stále fandit Čechům.

Bondra a Česko
Co jste dělal v době, kdy se hrálo finále olympiády v Naganu?
Byl jsem doma a sledoval jsem ho v přímém přenosu.


Kdy jste Čechům záviděl?
Právě když jste to finále vyhráli.
Ale byla to taková upřímná závist.
Hrdě můžu říct, že jsem vám fandil. Záviděl jsem českým hráčům, když jsem si představil, že bych byl na jejich místě.

Který český hokejista je váš nejlepší kamarád?

Michal Pivoňka.

Kdy vás nějaký Čech naposledy naštval?
To je dlouho. S českými hokejisty jsem vždycky dobře vycházel.

Kdo je podle vás nejslavnější Čech mimo hokej?

Karel Gott, ale nejsem si úplně jistý. Spíš Václav Havel.

Která je nejkrásnější Češka, kterou jste kdy viděl?

Manželka Češka není. Ale můžu říct, že modelky máte pěkné. Třeba Pořízková, ta je od vás, ne? 

A litoval jste někdy, že se Československo rozdělilo?
Svým způsobem ano. Nevím, jak jsou na tom Češi, ale co se týká hokeje, Slovákům to ublížilo. Kdyby se povedl nějaký projekt společné ligy, hokej na Slovensku by povyrostl.

Narodil jste se na Ukrajině. Tehdy patřila pod Sovětský svaz, jehož občanství jste si dlouho nechával, i když jste se ve třech letech přestěhoval s rodinou zpátky na Slovensko. Nové občanství jste si vyřídil až po rozdělení republiky. Kdyby k němu nedošlo, čí občanství byste dneska měl?
Určitě československé. Než jsem odešel do NHL, už jsem na tom pracoval. S panem (Miroslavem) Šubrtem (předseda svazu) jsme měli několik schůzek, už mi to občanství chybělo. Výkonnostně jsem byl tehdy srovnatelný s hráči jako Reichel nebo Jágr. I pan (Stanislav) Neveselý (reprezentační asistent) se na mě ptal a snažil se mě přemluvit. Musel bych pak asi narukovat na vojnu.

Čemuž jste se vyhýbal tím, že jste si nechával sovětské občanství. Mohl jste tak dál hrát v Košicích.
Proto jsem s tím občanstvím moc nepospíchal, a když jsem na něm začal pracovat, odešel jsem do NHL.

Když jste si nechával sovětské občanství, to nehrozilo, že by vás na vojnu povolali do Sovětského svazu?
Snad ne. Kdybych měl narukovat do Ruska, snažil bych se československé občanství rychle získat (smích).

Říkalo se, že se o vás už tehdy začal zajímat i kouč Tichonov. Pod ním byste si v CSKA užil tvrdý dril.
To asi nebyla pravda. Už se mě na to ptal jeden novinář. S takovými hráči, jako oni měli, to nehrozilo.

Vyhýbal jste se vojně, ale málem jste se vyhnul i NHL, protože o vás nikdo moc nevěděl, když jste za Československo nehrál mezinárodní zápasy.
Proto jsem na tom občanství začal pracovat. Ale s tou NHL... dneska všichni hokejisté už odmalička sní o NHL, já viděl první zápas NHL až ten, který jsem sám hrál.

V draftu na vás taky přišla řada až v 8. kole, jako na 156. v pořadí.
Všichni už šli na oběd, zůstalo nás tam pár posledních.

Jak vás NHL vlastně objevila?
V podstatě náhodou. Washingtonský skaut Jack Button se byl podívat na náš zápas ve Vítkovicích, kde sledoval jejich obránce Richarda Šmehlíka. Četl jsem v novinách, že tam bude. Byla to moje šance. Vyhráli jsme, já dal dva góly a na jeden přihrál. Pak se přijel podívat i do Košic. Ptal se, jestli mám zájem v NHL hrát. Odpověděl jsem trochu hloupě, že jsem nad tím nepřemýšlel. Pak jsem odešel do kempu a od té doby jsem byl hráčem Washingtonu. Časem se ukázalo, že jsem asi střelec. Pět set gólů v NHL bylo pěkné milénium.

Ve Washingtonu jste se stal nejproduktivnějším hráčem v historii klubu i jeho nejlepším střelcem. Pokud tam však vydrží ruský útočník Alexander Ovečkin celý kontrakt, tedy 13 let, mohl by vás překonat.
To je podle mě jasné. Klub udělal výbornou věc, že ho podepsal na tak dlouho. Na zápasyWashingtonu chodím často. S majitelem Tedem Leonsisem se bavím o tom, že bych v klubu v nějaké funkci pokračoval.

Čím si vás Washington tak získal, že tam chcete zůstat žít?
Bydlím tu celou dobu, co jsem v Americe. Děti tady vyrůstaly, znám zde spoustu lidí. Washington se stal naším novým domovem.

Pořád hostíte návštěvy kraby?
Jasně. Je to pochoutka. Dobře vím, jak je připravit. Svým způsobem jsem vlastně i rybář.

I čeští hokejisté jsou vyhlášení rybáři, ale jak jste se dostal ke krabům?
Modří krabi jsou specialitou místa, kde žiju (Annapolis, stát Maryland). A já mám dům, který je v podstatě na vodě. Když vyjdu ven, tak stojím na mole. A z něj chytám kraby. I když chytám... U nich to není potřeba, oni do klece přijdou sami, stačí do ní dát jako návnadu smradlavou rybu. Ven už se nedostanou.

Nejlepší střelci NHL z Evropy

Nejvíc bodů Slováků v NHL

1. Jaromír Jágr 636
2. Jari Kurri 601
3. Mats Sundin 544
4. Teemu Selänne 540
5. Peter Bondra 503 1. Mikita* 1 467 (541+926)
2. P. Šťastný 1 239 (450+789)
3. Bondra 892 (503+389)
4. Pálffy 713 (329+384)
5. Stümpel 675 (195+480)
* Na Slovensku se narodil, s hokejem však začal až v Kanadě, kterou i reprezentoval.

Když jsme u té přírody. Vy jste hrál celou kariéru s dřevěnými hokejkami. Byl jste známý tím, že jich za sezonu spotřebujete i víc než dvě stovky. Neměl byste se teď na oplátku věnovat vysazování nových stromů?
No, to bych asi mohl. Doba dřevěných hokejek už je sice pryč, ale já s nimi odehrál celou kariéru. Pomohly mi k těm gólům. I když bych měl spíš poděkovat svým spoluhráčům.

Z čeho ta spotřeba vyplývala?  Vy jste tvrdil, že je ani moc nelámete. To jste je měnil, protože jste třeba nedal pár zápasů gól?
Všichni hokejisti jsou svým způsobem pověrčiví. A já byl jedním z nich. Někdy mi hokejka sedla, jindy ne. Ale je to stejně vždycky v hlavě hráče, na hokejku se to jen svádí.

Co jste dělal s těmi, co jste nezlomil?
Rozdával. Byla spousta charitativních akcí, mám i svou vlastní charitu.

Vaše charita ovšem stála na tom, kolik dáte gólů. Jak to teď s ní bude?
Už to není tak velké. Ale plánuji na Slovensku uspořádat charitativní golfový turnaj hokejistů.

Myslíte, že se o vás bude jednou mluvit jako o nejslavnějším slovenském hokejistovi všech dob?
Doufám, že přijdou další velké úspěchy i další velcí hráči. Tím neříkám, že jsem velký hráč, ale měl jsem štěstí, že jsem byl při tom titulu mistrů světa a dal jsem vítězný gól.

A když jde o toho nejslavnějšího hokejistu. Jste to vy, váš idol z mládí Peter Šťastný, či Stan Mikita? Pokud ho můžeme považovat za Slováka.
Určitě ano, narodil se na Slovensku. Měl skvělou kariéru, vyhrál Stanley Cup. Nerad bych ale v této souvislosti používal slovo nejlepší. Každý byl svým způsobem jedinečný. To je stejné, jako kdybych měl říct nejlepšího českého hokejistu.

Zkuste to. Hašek, nebo Jágr?
No právě. Asi jeden z nich. Oba velmi pomohli českému hokeji, ať už v reprezentaci nebo v NHL.

Na Jágra máte zajímavou vzpomínku. Váš první zápas v NHL byl premiérou i pro něj. Pittsburgh tehdy vyhrál 7:4. Pamatujete si to?
Ano. Věděl jsem o něm z československé ligy, i když jsme se neznali osobně. Je to jedinečný talent, který dokázal dominovat celé NHL.

A co Hašek? V roce 1998, kdy jste dosáhli až na finále Stanley Cupu, jste ve finále konference porazili jeho Buffalo. A v jednom z utkání Hašek rozehrával puk u mantinelu a vy jste jej přitom povalil na zem. Hašek pak vstal a vztekle po vás hodil vyrážečku. To se jen tak nevidí.
Pamatuji si to moc dobře. Stalo se to na konci utkání. Není potřeba skrývat, že naším cílem bylo vyvést Dominika z míry. Trošku jsem ho postrčil v rohu. Pamatuji si, že už jsem odjížděl pryč, když mi kolem hlavy prolétla rukavice. Pořádně jsem to zaregistroval až v kabině, kde jsem to viděl v televizi.

Bavili jste se o tom někdy spolu?
Ne, ale byla to komická situace. Když to znovu vidím, tak se tomu zasměju. Stejně i Dominik. A o tom hokej je.

Peter Bondra

Bývalý hokejový útočník, skvělý střelec a jeden z nejvýraznějších reprezentantů evropské vlny v NHL na začátku 90. let.

Slovenským hrdinou se stal v roce 2002, když na mistrovství světa rozhodl 100 vteřin před koncem finále s Ruskem. O rok později vstřelil na MS také vítězný gól v souboji o 3. místo proti Česku.

Narodil se 7. února 1968 v ukrajinském Lucku, který byl tehdy součástí Sovětského svazu. Ve třech letech se s rodinou přestěhoval zpátky na Slovensko, odkud pocházel jeho otec. Nové občanství si však vyřídil až po rozpadu republiky ve 25 letech.

Kluby: Košice (1986–1990 a 1994), Washington (1990–2004), Detroit Vipers/IHL (1995), Ottawa (2004), Poprad (2005), Atlanta (2005–2006), Chicago (2006–2007).

Největší úspěchy: mistr světa (2002), finalista Stanley Cupu (1998), mistr Československa (1988), dvakrát nejlepší střelec NHL (1995 a 1998) – cena Maurice Richarda se však začala udělovat až o rok později, pětkrát účast v All Star Game NHL, třikrát nejlepší hokejista Slovenska.

V NHL odehrál během 16 sezon 1 081 zápasů. Nastřílel 503 gólů a celkem posbíral 892 bodů. Dalších 30 gólů přidal v bojích o Stanley Cup.

Pokud nepočítáme Stana Mikitu, Kanaďana narozeného na Slovensku, je Bondra nejlepším slovenským střelcem historie NHL.

Naposledy působil v Chicagu, v jehož dresu 22. prosince 2006 překonal hranici 500 gólů v NHL.

O týden později si po střetu s Bradem Stuartem z Bostonu poranil rameno, zdravotní problémy měl až do konce sezony. Na konci října oznámil konec kariéry a stal se generálním manažerem slovenské reprezentace.

Většinu kariéry strávil ve Washingtonu. Je nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem v historii klubu.

V únoru 1994 v utkání proti Tampě nastřílel v jediném zápase pět gólů. Na čtyři z nich mu stačilo pouhých 252 vteřin.

Založil charitativní organizaci Scoring for Children. Za každý svůj bod v NHL přispíval 100 dolary.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze