Nebyl jen strůjcem triumfu, který Češi dodnes považují za největší ve své hokejové historii. Dominik Hašek byl při svém naganském kouzlení i mužem, jenž nevědomky vychovával. "Bylo mi šest, sledoval jsem Nagano v televizi a Dominik mě tak strašně moc motivoval, že jsem si řekl, že to taky jednou dokážu," vzpomíná Petr Mrázek.
Teď je mu dvacet a před pár měsíci, když zářil na juniorském šampionátu v Kanadě, pro mnohé byl novým Dominátorem. On však jen odpoví: "Poslouchá se to dobře, ale Dominik byl jen jeden." Jenže je jasné, že se k němu přibližuje.
Na zmíněném šampionátu byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje, kanadské noviny tehdy psaly, že i když má ten kluk český pas, tak by mu v každé kanadské hospodě dali pivo zdarma. "Nezkoušel jsem to," přizná. "Na mistrovství budu vzpomínat navždy, protože to byl koncert."
Přitom na turnaji ani teď ve Švédsku, kde plní roli trojky, vůbec nemusel být. V sedmnácti se rozhodl odejít bez souhlasu Vítkovic do zámoří, a tak mu mateřský klub zakázal reprezentovat. Vše se změnilo teprve na konci loňského roku po osobní intervenci šéfa svazu Krále.
"Pro každého, kdo nemůže reprezentovat, je tohle těžký trest. Ale věděl jsem, že nic nenadělám, tak jsem si toho nevšímal." Dávno totiž věřil své americké cestě. Už před deseti lety, když do Kanady vyrazil s otcem poprvé, si domů přivezli pukomet. Speciální stroj, který pálí puky a tím cvičí brankářský postřeh. "Rodiče jsou základ úspěchu, bez nich by to nešlo. S pukometem jsme trénovali na zahradě i na brankářských trénincích Vítkovic," vypráví.
Ale tohle nebylo všechno, ve třinácti ho otec poslal do Vancouveru na speciální kemp. "Letěl jsem s kamarádem, neuměli jsme slovo anglicky, ale bylo to zajímavé a otevřelo nám to oči, jak trénují Kanaďané. Najednou byla přede mnou cesta."
Tehdy však ještě místo NHL spíš snil o extralize a áčku Vítkovic. Jenže když se v 17 letech (to už měl za sebou extraligový start) dostal coby trojka na mistrovství světa osmnáctek, měl jasno. "Viděl jsem tam ty brankáře a věděl, že učit se musím v Americe. Dostal jsem nabídku a s rodiči jsme to probírali, co se školou a tak. Bylo to těžké rozhodnutí, ale jsem rád."
Získal místo v týmu Ottawa 67’s, před dvěma lety ho draftovali Detroit Red Wings a on věděl, že si vybral správně. Na přelomu loňského a letošního roku prožíval chvíle slávy v Kanadě, proslul emotivním projevem po vychytaných nájezdech či gólech svých parťáků. "Přitom jsem děsně klidný člověk."
Už tehdy kouč Hadamczik říkal, že by ho rád vyzkoušel i mezi dospělými, a když pak brankář Pöpperle odmítl post trojky, přišla šance. "Já neváhal, protože je to zkušenost do příští sezony. Můžu sledovat velké zápasy, trénovat s klukama z NHL. Vím, že jsem teprve na začátku, ale můžu se trenérovi ukázat a on pozná, jestli je šance, abych v budoucnu chytal."
Třeba se ve Švédsku rodí "nový Hašek".
tisknout 
