Byl jste před zápasem nervózní?
Strašně jsem se těšil, na Edmonton mám krásné vzpomínky. Neměl jsem být z čeho nervózní, už jsem NHL loni chytal. Rozkoukal jsem se, teď si každý zápas užiju.
Ale přesun z farmy k prvnímu týmu byl docela divoký, že?
Byli jsme zrovna v Clevelandu, kolem páté mi řekli, že letím do Calgary a ptali se, jestli mám pas. Mě to vůbec nenapadlo. Trenér ještě říkal klukům, ať si pas pro jistotu vezmou, mně to zapomněl říct. Mohla mi dovézt jenom přítelkyně. Nebyla moc nadšená, ale nedalo se nic dělat. Jela šest hodin autem a předala mi ho.
Po utkání jste pózoval fotografům s památečním pukem. Vystavíte si ho někam?
Puk teď mají kustodi, něco s ním udělají. Možná ho zarámujou jako po premiéře v NHL.
Pomohlo vám, že jste nastoupil v Edmontonu, kde před dvěma lety zazářil na MS juniorů?
Je to úplně něco jiného. Nevím, jestli mi to pomohlo. Ale když jsem šel na trénink, tak jsem si na to vzpomněl. Všichni se mě na to ptali. Ten zápas s Amerikou a celý turnaj byl nejlepší zážitek v juniorce, mám na to hezké vzpomínky.
V zámoří o vás říkají, že jste muž bez nervů. Opravdu s tím nemáte problém?
Ne, s tím nemám problém. Není na mě žádný tlak, když máte výkonnost, tak si vás v klubu váží, i když jste mladý. Třeba ráno na rozbruslení si Howie (brankářská jednička Jimmy Howard) dělal srandu z toho, jak jsem na juniorském šampionátu bouřlivě oslavoval. Já jsem si z něj taky utahoval a on to bral. Když se daří týmu, je pohoda. Není důvod být nervózní.
Po sobotním utkání o vás trenér Mike Babcock prohlásil: "Je to kluk, který si myslí, že je tady, aby vzal práci Howardovi, ne Gustavssonovi. Tohle je jeho postoj, jeho myšlení. A to se mi líbí!". Jak se to poslouchá?
To víte, že se to pěkně poslouchá. Howie je jasnou jedničkou, má dlouhodobou smlouvu. Snažím se chytat co nejlépe, probojovat se do prvního týmu, abych tady byl jenom s Howiem. Ale vím, že půjdu zase na farmu do Grand Rapids, až se Gus uzdraví, protože má jednocestný kontrakt.
Co je podle vás lepší - chytat pravidelně v záložním týmu, nebo být dvojkou v Detroitu?
Je těžké říct, jak by to bylo nejlepší. Asi je opravdu lepší chytat na farmě, tím budu víc připravený na příští sezonu. Ale když trénujete pravidelně s takovými hráči jako jsou Dacjuk nebo Zetterberg, máte trenéra brankářů a občas chytáte zápas v NHL, tak je to také dobré. Těžko říct. U mě je jediná možnost, že půjdu zpátky na farmu. Musím to přijmout.
Nepřemýšlel jste, že byste to zkusil jinde? Detroit je známý tím, že se tam moc mladíků neprosazuje.
Detroit je jeden z nejlepších týmu v NHL, jsem rád, že tady v tak mladém věku můžu chytat NHL. V Detroitu se to mnoha hráčům nepovedlo. Je krásné, že mi dávají šanci. Nemyslím, že by mě chtěli vyměnit. Počítají se mnou do budoucna.
Pomáhá vám, že v týmu je také český obránce Jakub Kindl a slovenský útočník Tomáš Tatar?
Jo, je to super, když tady mám nějaké krajany. Jsem strašně rád, že tady jsou. Jsme spolu hodně. Ale i další kluci tvoří výbornou partu, je to něco neskutečného. Zetterberg i Dacjuk jsou úplně normální kluci.
Přemýšlíte o olympiádě v Soči? Takový start v NHL by vám mohl pomoct k nominaci.
Dostat se tam by bylo krásné. Olympiáda se může podařit jednou za život. Ale je tam hodně gólmanů, uvidíme, co se stane.
Sledujte výkony ostatních brankářů, kteří jsou v širší nominaci?
Nesleduju přímo gólmany, ale dívám se na výsledky. Sleduju v KHL Kubu Štěpánka, divám se, jak hraje Petrohrad se Sašou Salákem. Vím, že se klukům daří a to je dobře.
Ale moc se nevede předpokládané jedničce Ondřeji Pavelcovi. V pondělí hrajete právě ve Winnipegu, budete s ním o olympiádě mluvit?
Uvidím, jestli se s Ondrou potkám a jestli na to vůbec přijde řeč.
