„Něco takového se člověku podaří jednou za život,“ říká zkušený slovenský hráč. „Byl to mimořádný zápas. Ve třetí třetině jsem seděl na střídačce a říkal si, jestli je to vůbec možné. Ale že je to nějaký rekord, to jsem se dozvěděl až v autobuse cestou domů.“
To jste se před zápasem musel asi hodně dobře vyspat, že?
Právě že vůbec ne. Od rána jsem se cítil špatně, protože jsem se ve tři v noci probudil a nemohl jsem zabrat. A nakonec z toho bylo jedno z mála utkání v životě, kdy vám vyjde úplně všechno.
Kam byste tenhle úspěch ve své kariéře zařadil?
Byl to jeden z nejlepších zápasů, co se týče individuálního výkonu. Samozřejmě jsem za to rád, ale teď je na to potřeba zapomenout, zítra je nový den a chleba kvůli tomu levnější nebude.
Co vás to bude stát?
Dám do kabiny svačinku. Na středu jsem objednal kachnu.
To asi kondiční trenér Aleš Pařez nebude mít velkou radost...
Ale ne, konzultoval jsem to s ním a je to v pohodě. Jen asi vynecháme knedlíky a kachna bude se zelím a s rýží. Pravda, já jsem na knedlících vyrostl, ale dneska je jiný trend. A musíme dbát i na to, aby byl kondiční trenér šťastný.
Jste za sedm bodů z Varů rád i proto, že se vaší druhé lajně konečně začalo dařit?
Ano, měli jsme trochu pomalejší start, ale trenér Filip Pešán byl trpělivý a udržel nás pohromadě. My mu to teď vracíme. Od konce listopadu jsme začali předvádět dobrý hokej a dávat góly. Tým je celkově vyvážený, i čtvrtá lajna umí dát gól. I to je potřeba, aby se udělal týmový úspěch.
Díky sedmi bodům jste se dotáhl do první desítky kanadského bodování, kde máte se spoluhráči Vampolou, Jelínkem a Krenželokem stejně bodů. Trumfujete se navzájem?
To ne. Čestně vám povím, že já ve svém věku už body nenaháním. Všechno bych vyměnil za týmový úspěch. V kariéře mi chybí klubový titul a moc roků mi už nezbývá.
Takže mistrovský titul už je pro vás v kabině vážné téma?
Jo, samozřejmě chceme všichni vyhrát, ale až skončí základní část sezony, všechno se smaže. Jasně, je výhoda, že play-off začneme doma, ale bude záležet na spoustě faktorů - na štěstí, formě, zdraví a tak dále.
Před touto sezonou klub radikálně změnil fyzickou přípravu. Cítíte na sobě, že i v této fázi sezony máte víc sil než dřív?
Určitě. Šest let jsem hrál v Rusku a poslední dva roky už jsem byl vyhořelý, protože se tam strašně moc trénovalo, někdy až nesmyslně. Tady je to najednou krátké a intenzivní, takže se i teď na konci ledna cítím dobře. A totéž vidím i na spoluhráčích.
Suverénně vedete extraligu. Máte před sebou metu vyhrát základní část nebo ji ovládnout s historicky nejvyšším počtem bodů?
Hlavně si musíme udržet náš standard. Poslední čtyři pět zápasů nehrajeme dobře a všichni to víme. Ustoupili jsme od některých věcí, ke kterým jsme se ve třetí třetině ve Varech naštěstí zase vrátili. Je třeba dodržovat náš jednoduchý systém a vědět, že si nemůžeme dělat, co chceme.
Teď hrajete doma s brněnskou Kometou, která se trápí. Čekáte o to těžší zápas?
Takové zápasy jsou někdy nejhorší, i když pro nás je teď každé utkání těžké, protože každý se proti nám jako lídrovi vyhecuje. Brno má krizi, ale my víme, že tam kvalita je. V prvním zápase téhle sezony nás přehráli a další dva zápasy byly vyrovnané.
