Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Brněnský obránce Kántor se vzdal hattricku

Robert Kántor | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

15 2008
Gól, gól a gól. A na počest Roberta Kántora přistály na ledě brněnské haly čepice. Ty oslavovaly hattrick obránce Komety, který v sobotu pomohl rozmetat Třebíč 5:0. "Musím to ale opravit. Nedal jsem tři góly, jen dva. Tu poslední střelu jsem mířil na Davida Mikšana, který ji tečoval," přiznal čestně Kántor.

"Hned jsem to hlásil rozhodčímu. I tak ale lidem za ty čepice děkuju. V kabině jsou teď k vyzvednutí," usmál se.

Hattrick vstřelený obráncem, to je málo vídaná věc. "Kolik jsem jich dal? To vím naprosto přesně: žádný," povídal jednatřicetiletý bek. "Jednou bych hattrick rád nastřílel. Kdo říká, že ne, tak lže. Ale vyloženě za tím nejdu."

V sobotu navíc Kometa řešila jiný zapeklitý úkol: musela vyžehlit středeční krach na ledě poslední Poruby.

"Mužstvo za něj dostalo od vedení nějaké postihy," přiblížil asistent trenéra Viktor Lukeš. "Museli jsme si k tomu v kabině něco říct. Ani teď v naší hře nebyla lehkost, dlouho jsme se nemohli prosadit a museli jsme dřít," popisoval Kántor.

Právě díky němu nakonec byla dřina Komety odměněna. "Na začátku zápasu jsem se cítil úplně strašně a říkal si, že buď to bude super, nebo úplně hrozný. Nakonec to bylo super i díky dvěma pěkným přihrávkám Robo Liščáka," chválil Kántor svého nahrávače.

I když v tomto případě sedí spíš termín "nabíječ". Brněnský rodák s číslem 33 totiž připomíná těžkotonážní kanon, jeho střely se podobají dělovým ránám.

"Už se mi taky povedlo pár kluků sestřelit, třeba dnes právě Robo Liščáka. Určitě pro ně není příjemné chodit před branku, ale pro mě je to hrozně důležité. Člověk může mít ránu, jakou chce, ale když kluci nebudou stínit gólmanovi, tak gól stejně nedá," oceňoval práci spoluhráčů Kántor.

Jeho dělovky jsou tak obávané, že se na tréninku musí krotit. "Pokud kluci lezou před branku, tak to pouštím po zemi nebo to tam hážu jak brambory. Ale kdybych na tréninku nestřílel, tak bych to zapomněl."

A kam při svém bombardování míří? "Mám jedinou myšlenku, a to netrefit prvního obránce. Když jsem byl mladší, tak se mi xkrát stalo, že jsem trefil hráče a on mi pak ujel," svěřuje se Kántor.

Už dnes se na jeho pověstná torpéda mohou "těšit" v Olomouci.

Už chápu náš styl, raduje se Liščák

Není úplně běžné, aby si hokejista domlouval schůzku s trenérem a žádal ho na ní o rady. Róbert Liščák, nedávná posila brněnské Komety, se však k tomuto kroku odhodlal. "Když jsem přišel, tak jsem nebyl zvyklý na systém hry Komety a byl jsem na ledě ztracený. Tak jsem šel za trenérem, aby mi to lépe vysvětlil," popisuje třicetiletý útočník.


"Ve Slovanu jsem hrál bránícího centra a hodně dozadu mě to táhlo i tady. Jenže tady se hraje mnohem agresivnější hokej, útočníci stále napadají a já jsem tam někdy byl pozdě. Teď mi to trenér vysvětlil a už to chápu."


Jako důkaz může sloužit zápas proti Třebíči: Liščák se blýskl gólem a dvěma asistencemi, svůj domácí debut si tak parádně vychutnal.


"Hlavně že se vyhrálo. Byla nádherná atmosféra, na první ligu je to něco neuvěřitelného," rozplýval se zkušený centr. "Na Slovensku taky občas přijde tolik lidí, ale to se musí hrát play-off nebo nějaký šlágr. Tady je to na každém zápase, takže se to nedá srovnávat."

Liščák má za sebou bohatou kariéru, zpestřenou také pěti roky v zámoří. Kometa jej našla v bratislavském Slovanu. "Bylo tam pět centrů. Jednoho plánovali vyměnit se Žilinou, ale nevyšlo to, tak to padlo na mě. Byl jsem za to i rád," svěřuje se útočník s číslem 37.


"V Brně mě překvapilo, jak je tu výborná parta, což je jednoznačně dobře. Všichni mají jeden cíl a za ním jdou."


Slovenská posila by k němu mohla výrazně napomoct. Vždyť postup do extraligy už Liščák zažil před dvěma lety v Ústí nad Labem. "Doufám, že se to povede i tady. Je to jednoznačný cíl."


Tím dalším je pro inteligentního útočníka dostudování vysoké školy v oboru management reklamy. "Mám to přerušené a celá rodina mi to stále připomíná. Není na to moc času, ale kdybych moc chtěl, tak by to šlo. Uvidíme, možná později to vyjde," usmívá se pohodový chlapík.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze