"Dřív jsem rád hodně držel puk, vím to o sobě. Hra s pukem mě prostě baví, nevím koho ne," přiznává pětadvacetiletý křídelník. "Letos se ale snažím hodně nahrávat. A zatím to jde."
Chvíli naopak trvalo, než Kvapilova hokejka spustila očekávanou gólovou palbu. O to víc se jí však nyní mohou fandové kochat, letošní mistr světa nabral parádní formu a sází krásné i důležité góly zároveň. Za posledních pět zápasů vstřelil čtyři a další může přidat dnes proti Třinci.
Zdá se, jako by vás nastartoval týden s národním týmem. Je to tak?
Taky jsem si říkal, že se potom moje hra zlepšila. Asi to tak bude.
Na repre jsem se celkově cítil dobře, a i když nám turnaj nevyšel, hrálo se mi skvěle. Byl to úplně jiný hokej, hodně mě to bavilo. Hrálo se v rychlejším tempu, a jak jsem se vrátil, měl jsem najednou na všechno víc času.
Skoro to zní, jako by vás předtím hokej v Kometě nebavil.
To rozhodně ne. Jen jsem tím chtěl říct, že v reprezentaci je všechno včetně tréninků ve velkém tempu, všichni hráči jsou na vysoké úrovni. A když všechno dělají naplno, tak je to znát.
Podle trenéra máte hodně technický styl bruslení, takže se tolik neunavíte. Je to tak?
Nevím, já se cítím docela unavený. Když se vidím na videu, tak to vypadá, že se do toho moc neopírám a jen tak kloužu, ale není to tak. Dávám do toho hodně energie a po zápase toho mám plné zuby. Bruslím takovým stylem, že naberu rychlost a jedu, nejsem na takové ty krátké starty a brzdy. To třeba neskutečně umí Martin Straka nebo tady Petr Hubáček. Já si spíš udělám oblouk, našlápnu si, v té rychlosti to dostanu a jedu.
Říkalo se o vás, že pak už spoluhráčům puk moc nepůjčíte. V Brně ale máte spoustu asistencí. Jak to tedy je?
Když jsem byl mladší, tak jsem si rád hrál s pukem, ale tento rok se snažím hodně nahrávat. Bylo to asi tím, že Pepa Balej hodně střílel, tak jsem mu to dával a nesnažil se prodírat někam sám. Asi to nějak vyplynulo z toho, jak tady hrajeme a jaké mám spoluhráče.
Jak důležitý je pro vás centr Radim Hruška? S ním vám to klape.
Znali jsme se už z Vítkovic. Tady jsem ze začátku ani nevěděl, že s ním budu hrát, protože v přípravě jsme byli docela od sebe. Jsem rád, že nám to jde a můžeme pomoct týmu. Snad nám to vydrží.
Jaký typ centra vám vlastně vyhovuje? Co od něj očekáváte?
To, co dělá Hrouda, je super. Trošku podrží puk, pak mi ho někam hodí, já se snažím dostat ho do třetiny a tam hrajeme. Je silný na puku a taky umí dát gól. Já se snažím ho někde najít a pak čekám, jestli to dá.
Posledních pět zápasů dáváte góly i vy. Netrápilo vás předtím, že vám nepadaly?
Trochu jsem si říkal, že bych měl dávat víc gólů, ale měl jsem aspoň nahrávky a naše lajna góly dávala, tak jsem to nějak neřešil. Jsem rád, že teď góly dávám, ale důležité je, abychom dávali góly jako lajna a pomáhali jsme týmu vyhrávat.
Jak je na tom vaše lajna s obranou? V hodnocení plus/minus na tom nejste nejlépe.
Jsme přece jenom útočná lajna, hrajeme hodně dopředu a občas góly dostaneme. Ale takový je hokej, nemůžeme jen góly dávat a žádné nedostávat. Samozřejmě se snažíme i bránit a myslím, že to není tak hrozné. Že spíš týmu pomáháme, než bychom mu škodili.
Bavme se chvíli o vaší minulosti. Začal jste v Trenčíně, což je u českého hráče trochu překvapivé...
Máma je Slovenka a táta Čech, já jsem vyrůstal na Slovensku. Ale v Trenčíně hrát nešlo, byly tam hodně velké překážky a musel jsem jít pryč. Jinak bych s hokejem skončil.
O co šlo?
Tehdy tam hráli hráči, kteří měli nějaké konexe. Ale nechci to víc rozebírat. Prostě jsem viděl, že tam nebudu moct hrát a musel jsem odejít.
Pak jste ve Slavii narazil na Vladimíra Růžičku. Dal vám hodně?
Pomohl mi hlavně ze začátku, když mě vzal do Slavie a za pár let mi dal šanci i v áčku. Díky němu se uskutečnil můj přechod ze Slovenska, za což jsem mu vděčný.
To on vás naučil tak perfektně pracovat s hokejkou?
Já doufám, že jsem to uměl už předtím (úsměv). Šlo hlavně o to, že jsem dostal šanci hrát českou extraligu, kde jsem se vyvíjel o hodně víc než na Slovensku, kde jsem skoro nehrál.
Marek Kvapil (vlevo) atakuje zlínského Martina Lučku.
Pak jste zamířil za oceán. Je to pro mladého hráče lepší volba než zůstat v Česku?
Záleží na tom, jakou cestou se chce hráč dát. Já jsem se chtěl zkusit prosadit do NHL, proto jsem odešel. Kdybych věděl, že chci zůstat v Evropě, tak bych se tam netlačil. Bohužel to v Americe nevyšlo, ale dalo mi to hodně.
Rok jste strávil v juniorce a další tři na farmě. Proč jste se vrátil?
První dva roky byly super, to se mi dařilo. Pak nevím, co se stalo, ale nějak se to zlomilo. Viděl jsem, že v NHL šanci nedostanu, i když mě v šestém kole draftovala Tampa. Nechtěl jsem se dál trápit po farmách a chtěl jsem si zahrát lepší hokej. Na farmě je to samé srážení.
Vy asi nejste zrovna typ pro fyzický zámořský hokej, že?
Že mě pořád dohrávali, to mi ani nevadilo. Ale nejsem takový hráč, že bych každý souboj dohrával do těla, což vyžadovali. Spíš jsem se snažil hrát kombinační hokej a to moc nešlo. Když jsem měl v lajně dva Američany nebo Kanaďany, kteří nahodili puk, a jáměl letět do rohu a tam někoho trefit, tak mi to nevyhovovalo. Proto jsem se vrátil.
Ve Vítkovicích vás pak vedl další reprezentační kouč Alois Hadamczik. Co vám dal on?
Ty dva roky pod ním byly skvělé, moc mi pomohl. Radil mi, každý trénink se mnou pracoval, pořád na mně hledal, co bych mohl zlepšit. Každý zápas mě hecoval, a když se mu něco nezdálo, tak mi to hned řekl.Myslím, že jsem za ty dva roky udělal dost velký pokrok.
Jste typ, kterému kritika pomůže, nebo se na vás musí spíš opatrně? Myslím, že toho snesu dost.Na Slovensku byli trenéři, kteří na mě furt ječeli. U Lojzy to sice někdy bylo těžké přijmout, ale věděl jsem, že to myslí dobře a že to tak musím udělat, když se chci zlepšovat.
Jací v tomto ohledu byli trenéři v Americe?
Tam když jsem neudělal, co říkali, tak jsem pět zápasů seděl. Hráčů bylo hodně a nikdo se s nikým nepáral. Prostě se zatly zuby a dělalo se, co se řeklo. Tady se s námi trenéři baví a snaží se najít společnou cestu. Ale tam jste buď udělali, co řekli, nebo jste seděli.
Vraťme se ještě ke Kometě. Jak jste spokojený s její pozicí?
To je přece super, ne? Jsem hodně rád, protože se to od nás čekalo. Kometa hodně posílila a jsem rád, že jsme nezklamali, protože fanoušci si zaslouží hrát nahoře.
Trenér Jeřábek přitom před sezonou říkal, že na finále může myslet jen blázen. Teď se ale ukazuje, že to není tak nereálné, že?
Já jsem tomu věřil od začátku. Nemělo by cenu nastupovat s tím, že se budeme plácat dole. I když taky nejde říct, že jedeme na titul, protože se někdy nedaří a pak by se nám všichni smáli. Vnitřně jsme věřili, že máme na víc než minulý rok. A to se potvrdilo.
