Kdy přesně se váš syn narodil?
V sobotu ve tři čtvrtě na jedenáct v noci. Akorát jsem to stihnul po zápasu z Českých Budějovic do porodnice. byl to zážitek. Ale přišel jsem až skoro k hotovému. Ona tam celý den trpěla, měla bolesti a já přišel na posledních deset minut, kdy mladý vylezl na svět.
Sobota musela být hodně hektická. Jak vše probíhalo?
Předtím, než jsem odjel do Budějovic, jsem odvezl Danu do porodnice, protože jí praskla plodová voda. Byli jsme domluvení na signálech. Před zápasem jsem si přečetl, že je všechno v klidu, po zápase bylo také vše v pořádku. Až cestou autobusem mi přišly zprávy, že to bude do hodiny, pak že každou chvíli. Stihnul jsem to.
Může vůbec člověk v takovéto situaci myslet na hokej?
Sobota byla nejhorší. Teď už je všechno v pořádku. Potom, když všechno proběhlo v klidu a jsou oba zdraví, tak jsem v neděli neměl s koncentrací žádný problém. Je to za mnou a nic mi nebrání, abych se naplno věnoval tomu, co dělám. Kdykoli, když mi vybude čas, jdu za malým do porodnice. Ve čtvrtek by je měli pustit domů, kde už je všechno nachystané.
Reprezentační přestávka přišla docela vhod. Už máte naplánovanou nějakou oslavu?
Určitě něco uděláme, ale ještě nevím, jak to bude s časem. Nějaký termín ale vymyslím a kamarády pozvu.
Přerušení extraligy určitě uvítá celé mužstvo. Sparta stále lepí sestavu, máte hodně zraněných hráčů a hraje se třikrát týdně…
Je to náročné, ale tak je to je už půl sezony. Všechno začalo, když jsme jeli poprvé do Pardubic. A to bylo v šestém kole. Do té doby jsme pořád hráli v komplet, kromě kluků, kteří se zranili ještě před sezonou. A do Pardubic jsme jeli poprvé se slepenou sestavou. Byla nějaká zranění a nemoci, navíc poprvé nehrál Martin Havlát. Měli jsme dvě kompletní pětky a třetí z juniorů. Tam to začalo a od té doby jsme se z toho nevyhrabali.
Sparta je sice třetí, ale nepředvádí právě oslnivé výkony. Mužstvu už chybějí síly?
Je to tak. Už nemáme šťávu na to, abychom soupeře převálcovali. Na tu reprezentační pauzu čekáme už minimálně osm zápasů jako na smilování. Jak já sám, tak celé mužstvo, nemáme na to, abychom soupeře přetlačili. Není kde brát.
Vedení se snaží průběžně kádr doplňovat. Přišel mimo jiné Martin Chabada. Jak vám vyhovuje oživení úspěšné spolupráce útoku Kratěna – Broš – Chabada?
Martin přinesl do týmu i do naší lajny svěží vítr. Vrátil se plný chuti a energie. Je to znát. Hodně nám pomohl. Od začátku sezony to táhneme v malém počtu hráčů, navíc i já s Ondrou Kartěnou jsme měli nějaká drobná zranění.
Ale hráči zranění se pomalu zapojují do přípravy. To vám musí dodávat optimismus.
Není to zase tak růžové. Vrátil se Honza Tomajko, trénuje Viktor Ujčík a Roman Šimíček. Oba snad po reprezentační přestávce budou fit. Ale pořád jsou další hráči, kteří hodně chybí. Třeba Petr Ton, nebo Libor Procházka. Petr Havelka už aspoň chodí na kolo a do kabiny, ale na ledě ještě nebyl. Navíc, až se kluci vrátí, tak stejně bude chvíli trvat, než se do toho dostanou. Dlouho nehráli. Musíme bodovat a hráči, kteří se budou vracet, potřebují podržet. Nemůžeme chtít po klukovi, který se vrátí po dlouhé absenci, aby hned rozhodoval zápasy. Smířili jsme se s tím, že je potřeba naladit formu na konec základní části a na play-off. To už snad konečně budeme komplet.
Místo zraněného Romana Šimíčka nosíte na dresu kapitánské „céčko.“ Jak se s ním na ledě cítíte?
Neřekl bych, že to nějak vnímám, nebo že to pro mě má nějaký zásadní význam. V kabině je víc starších zkušenějších hráčů, kteří mají za úkol to hecovat a udělat atmosféru. Úlohy v mužstvu jsou dané. Kapitán na ledě vede rozcvičku a má možnost si popovídat s rozhodčím. Ale to je všechno. Stejně musím hrát hokej a ne se někde vykecávat.
