Protože šlo o Pittsburgh, měl třicetiletý forvard Vladimír Vůjtek podstatně lehčí rozhodování zda znovu zkusit štěstí v NHL nebo ne. "Je to útočný tým, vždycky se mi líbilo, jaký hrají hokej," říká.
Hrála při vašem rozhodování nějakou roli i přítomnost Maria Lemieuxe v mužstvu?
Určitě bude skvělé se potkat s Mariem v jednom mančaftu. Ale jak říkám, Pittsburgh má útočný tým, je tam víc výborných hráčů. I když teď odešel Robert Lang, pořád zůstávají Straka, Kovaljov, Hrdina.
Bavili jste se už i o tom, jakou roli v týmu budete hrát? Nebojíte se, že vás odsunou třeba do útoku bitkařů?
To už by se nemělo stát. Před podpisem jsme řešili i mojí úlohu v mužstvu. Vedení určitou představu o mojí pozici v týmu má, říkají, že do třetí nebo čtvrté lajny mě nemá cenu brát. Hodně mi pomohla velmi povedená sezona ve Finsku, řekl bych, že byla asi nejlepší v mé kariéře. Ale samozřejmě jen tohle mi automaticky místo v nejlepších útocích nezajistí, je jasné, že se o to budu muset poprat.
Jak vlastně probíhala jednání? Rozhodoval jste se dlouho?
Všechno se to událo strašně rychle. Včera o půl třetí odpoledne jsem přišel domů z tréninku a vtom mi volá agent Rich Winter a říká: Pittsburgh nabízí takovou a takovou jednocestnou slouvu na rok s roční opcí. Nemohl jsem se ani moc dlouho rozhodovat, uzávěrka přestupů se blížila. Takže jsem kývl. Cítil jsem, že mají o mě opravdu zájem a důležité taky bylo, že šlo o Pittsburgh. Kdyby to byl jiný klub, asi bych to zvažoval déle.
Takže jste předtím vůbec o zájmu Pittsburghu nevěděl?
To zas ne. Byl jsem v kontaktu s agentem, zhruba jednou za týden mi řekl, který klub by o moje služby mohl stát. Ale nebylo to nic konkrétního, přímá nabídka se objevila až včera odpoledne.
Říkáte, že jste zrovna přišel z tréninku. Jak se připravujte na příští sezonu?
Trénuju s Pavlem Kubinou a s kondičním trenérem Igorem.
To je nějaký ruský trenér? Nevyjednal vám ho váš otec v Jaroslavli, kde koučuje, abyste měli pořádný ruský dril?
Kdepak, to naštěstí ne. Jmennuje se Igor Horyl, je to Čech a není to s ním zas takový drasťák.
Až skončíte přípravu v Česku, zamíříte znovu do Ameriky a NHL, už počtvrté. Na poslední angažmá, které jste ukončil po nešťastné nehodě s proříznutou tváří, asi nevzpomínáte rád. Nemáte obavy, že třeba podvědomě budete mít tohle ve spojení s NHL pořád v sobě zafixované?
Bylo to už skoro před třemi lety, to už je dost dlouho na to, aby mě to pořád strašilo v hlavě. Za ten čas jsem se tím už dokázal vyrovnat, takže žádné vzpomínky mě neděsí. A naposled jsem měl opravdu vydařenou sezonu. Kdybych měl strach, tak by nemělo cenu tam jezdit. To bych tu smlouvu ani nepodepisoval.
tisknout 
