Kdysi se díky pevné vůli sebral z divoké bouračky. Karambol málem nepřežil, za čtyři roky se dostal na All Star Game a vyhrál mistrovství světa. Umí se rvát s bolestí. Jenže teď jako by bojoval s neviditelným nepřítelem.
Na první pohled, při běžném žití mu nic neschází. Chodí na stadion posilovat, šlapat na kole, zkoušel i bruslit. Zoufale se pokouší udržet si kondici. Postupně si přidává, nicméně pravidelně končí na neúprosné bariéře: Jakmile mu srdce začne tepat rychleji než sto padesátkrát za minutu, ucítí tlak za očními oblouky, začne se mu motat hlava.
Na hodiny ho ochromí divný pocit, který neumí pořádně popsat. Špatně se soustředí. A celý den je zabitý...
Nikdo si s ním neví rady. Masírovali mu krk, předepisovali pilulky, dvakrát zkoumali mozek magnetickými vlnami.
Žádné krvácení se neobjevilo. "U doktora jsem skoro každý den, ale nezbývá mi než čekat," říká.
Ponuré období se snaží vnímat optimisticky. Nelétá s týmem na zápasy do jiných měst, má spoustu času. Brouzdá po internetu, zjišťuje, co je nového doma v Česku.
Telefonuje kamarádům a věnuje se přítelkyni Gábině, která si ho najednou nezvykle užije. "A nezapomeň si stěžovat, že se o tebe vůbec nestarám," skáče mu do hovoru rozesmátá.
Do mysli se mu občas vloudí i černé úvahy. Ví, že s podobnými příznaky museli hokeje navždy nechat třeba Pat LaFontaine, Geoff Courtnall nebo Brett Lindros, mladší bratr slavného Erika.
"Po pravdě řečeno už jsem zjišťoval okolnosti ukončení kariéry. Jak by to bylo s pojistkou, ale mnohem radši si představuju, jak zase nastoupím do zápasu. Snad za čtrnáct dní." Před sezonou 2000/2001 si maloval velkolepé plány. Zpočátku chodil na led s kamarádem Františkem Kaberlem, všechno běželo hladce. "A pak se to stalo. Celé léto jsem makal pro nic za nic. Holt, to je život..." Pachatel záludného zákroku, útočník Konowalchuk z Washingtonu, vzkázal Buzkovi, že se omlouvá.
Zároveň se hájí, že ho netrefil zezadu.
Přesto by si měl v příštím utkání proti Atlantě s Buzkem v sestavě dát velikánský pozor.
"Já ho neviděl," dušuje se český zadák. "Nemohl jsem se bránit." A jaká bude pomsta? "Nemám zatmění, netoužím mu useknout hlavu. Ale až se objeví v mém rohu, určitě si to jméno na jeho dresu přečtu!"
