Otazníky však nyní visí nad tím, zda miláček libereckých fanoušků zůstane na severu Čech či odejde jako loni na play-off do Třince. „Vše záleží na manažerech,“ komentuje dohady.
Téma iDNES: O postavení Liberce - je slabinou brankář?
Liberci se do zápasu na Slavii dařilo. V předchozích dvou neinkasoval dokonce ani gól. Co se stalo, že tým měl takové výpadky během zápasu?
Liberec není Sparta nebo Pardubice, aby pořád vyhrával. Podařilo se nám dvakrát zvítězit 3:0 a na Slavii byl zápas do poloviny celkem vyrovnaný. Jenže jsme pak dostali během 30 sekund dva góly. Tam si myslím, že vše mohlo být trochu jinak, ale k tomu se nemohu vyjadřovat. Rozhodnutí bylo na rozhodčím. Pak jsme měli ještě pár šancí. Nedali jsme gól a vše se zlomilo. Náš výkon nebyl tak špatný, jak ukazoval konečný výsledek.
Liberec se již několikrát během sezony přiblížil k osmému místu, ale pak přišel útlum a byl rázem předposlední. Co udělat pro to, abyste se tomu nyní vyhnuli?
Hokej je už takový. Jednou se nám daří a pak ne. Kdo chce do play-off, tak musí podávat stabilní výkony. Jinak to nejde. My jsme měli stabilní sérii před Vánoci a nyní doufáme, že se nám na ni povede navázat. Máme výhodu, že všechny zápasy s týmy, které se pohybují kolem osmého místa, budeme hrát doma. Ty bychom měli vyhrát a když zabojujeme venku, tak by pár bodů mohlo být. Všechno je otevřené. Zbývá jen makat…
Před koncem minulého ročníku extraligy jste odešel na hostování do Třince, kde jste si zahrál i play-off. Kladl jste si někdy otázku, proč právě vy?
Nikdy jsem nad tím příliš neuvažoval. Bylo to asi kvůli tomu, že zapadám do jejich herního stylu. Někdy trochu útočím. To hlavně záleží na trenérech, koho si vyhlídnou a kdo se jim líbí. Pravděpodobně mě sledovali delší dobu, než se rozhodli.
Letos je už ale mezi Libercem a Třincem ujednaná podobná dohoda…
Ale smlouva ještě podepsaná není. Všechno záleží na tom, jak se dohodnou manažeři. Když to bude takto na vážkách, jestli půjdeme do play-off, či nikoliv, tak si myslím, že mě Liberec nepustí a já nikam nepůjdu. Tento rok je to o něco složitější. Loni byl utopený Havířov, měl jasnou baráž už dlouho dopředu. Letos je soutěž naopak strašně vyrovnaná. V závěru základní části můžeme stejně dobře spadnout, či vystartovat nahoru.
Ještě se vrátím do předchozí sezony. Byl jste aktérem „slavné neslavné“ kabinové aféry s Radkem Dudou. Když se na celou záležitost zkusíte podívat zpětně, změnil byste něco na svém chování?
Nyní už je to všechno jedno… Co bych změnil? Nepřemýšlím nad tím, už jsem na to zapomněl. Proč já bych měl něco změnit na svém chování? To by měl přece změnit někdo jiný a ne já.
Spíš jestli jste si někdy neřekl, že jste mu to měl vrátit či se nějak bránit…
Hm, možná ano. Měl jsem třeba sebrat hokejku a zbít ho tam s ní. Byl by aspoň klid. (úsměv) Nebo něco takového. Stalo se to, jak se stalo. Nemá smysl se k tomu vracet.
V roce 1999 jste byl na juniorském mistrovství světa, kde Slovensko získalo bronz. Jaké máte vzpomínky na tento turnaj?
Krásné, ba dokonce ty nejhezčí. Získali jsme třetí místo. Byl to můj největší hokejový úspěch. Teda, vlastně jsem hrál ještě s Trenčínem finále slovenské extraligy, ale to už nebylo takové. Na mistrovství jsme byli super parta…
Nyní trochu odbočím. Když jste s hokejem začínal, prý jste chtěl být útočníkem. Proč se vám to nesplnilo?
Je to pravda, opravdu jsem chtěl být útočníkem. Ale trenéři mě, když mi bylo sedm nebo osm a neměl jsem příliš odvahu, postavili do obrany. Já jsem se jim bál tenkrát něco říct, tak jsem tam zůstal. Hraji tedy jako obránce, ale nejraději bych byl útočník.
V Liberci jste velmi oblíbený. Máte mnoho příznivců a ještě více fanynek. Jak se s tím vyrovnáváte?
Tak já nevím, zda jich je tolik. Každý má své fanynky a nebo antifanynky. I já. Někdo je oblíbený a jiný zase není. To je běžné v každém mužstvu.
Čemu byste nikdy neodolal?
Doma mám jednu (smích). Asi by byla spousta věcí, kterým bych neodolal. To vám nemůžu říct. Ale například vodce…
