A následné oslavy? Ty ani nestíhal. Byl totiž už během své první štace v Roccarasu narychlo povolaný i k týmu dospělých. S ní si pobyt prodloužil až na nejdelší možný termín a nakonec s ostatními z národního týmu křepčil na hřišti s druhou zlatkou na krku. Přitom málem ani nejel. "Všechno to vzniklo rychle. Měl jsem doma naplánované, že budu pomáhat. Hned jsem volal do Česka, zda tady ještě můžu zůstat," vypraví Zdeněk Čáp.
Ve hře byla chvíli i varianta, že by se z první velké akce v národním týmu mužů omluvil. "Pokud by doma nesvolili, patrně bych trenérům A mužstva musel oznámit, že mám doma opravdu neodkladnou záležitost, a odjel bych," zamýšlel se mladý defenzivní hráč.
Dobře udělal, že zůstal. Dvojnásobnou zlatou jízdu odstartoval s českými juniory už 3. července. Suverénně prokráčel základní skupinou a posléze stejným způsobem pokračoval i vyřazovacím pavoukem. Tam znovu národní celek narazil na Američany. A podruhé je rozstřílel, tentokrát 12 góly. Čáp si na své konto připsal ten den hned tři. "V té naší první lajně jsme si úžasně vyhověli, a ačkoliv jsem byl napsaný jako obránce, byli jsme tam v podstatě jako čtyři útočníci," líčí Čáp, jenž si připsal v juniorské části šampionátu deset branek a tři asistence.
Velký poprask. Ještě ke všemu, když „amatéři“ porazili inlinové specialisty. "Na závěrečné párty jsme se s Američany potkali a ptali se nás, jestli hrajeme proti. Když jsme jim řekli, že ne, tak na nás jen nevěřícně koukali," popisuje. "Byli z toho hodně špatní. Měli na dresech napsáno World Team. Byli jsme ještě o to radši, že jsme je porazili," usmívá se.
To už ale věděl, že po absenci jednoho ze zadáků dospělého týmu nastoupí i mezi muži. V úvodním skandálu s nepovoleným startem proti Kanadě, kdy kapitán Martin Vozdecký nesměl kvůli trestu z minulého MS nastoupit v prvním zápase, se tým vyrovnal a postoupil z prvního místa. A podobně jako v juniorech Čáp postupoval ze spoluhráče jednoznačně až do finále s domácí Itálií.
"To bylo neuvěřitelné. Lidi tam skandovali, řvali, na střídačce jsme neslyšeli vlastního slova, pořádně ani trenéra," popsal atmosféru. Sám ho spíše proseděl na střídačce, trenér sázel na zkušenější. "Ale já byl rád, že u toho můžu být," pokračoval. A když se ozvala poslední siréna, po níž Češi slavili vítězství 3:2 a světový titul, vlétl plný emocí na hrací plochu. Ani si nestihl uvědomit, čeho při svém mládí dosáhl.
"Víte, pořádně mi to došlo až den po tom, že mám u sebe dvě zlaté medaile, ale povím vám, že jsem se radoval, jako bych hrál všechny zápasy i mezi dospělými," mluvil ještě v euforii. A nakonec doma byli rádi, že k jeho startu a prodloužení pobytu v Roccarasu o týden svolili. "Také jsem byl šťastný. Máma měve sportu moc podporuje," ocenil i přístup rodičů, kteří mu i svým rozhodnutím umožnili jeden velký okamžik v kariéře. Oba světové tituly však po návratu do Česka slavit nebude. "Není na to čas," ví.
V pondělí už se totiž hlásil hradeckému hokejovému kouči Jiřímu Mičkovi na druhé části letní přípravy v Hradci Králové. Ale že by byl unavený? "Víte, že ani ne? Inline hokej mám jako takový oddech. A hlavně, při svém věku být ani unavený nemůžu," dodal.
Jedno ví ale jistě. O mezinárodní scéně inline hokeje, dvou zlatých medailích si bude v kabině vyprávět se zkušeným Martinem Koudelkou, jenž před měsícem získal stejnou barvu cenného kovu na domácím MS organizace IIHF v Pardubicích. "Zatím jsme ale neměli možnost to pořádně rozebrat," připomíná, že na diskusi s hradeckým veteránem teprve dojde.
Ale pro Zdeňka Čápa už Roccaraso a Itálie bude navždy zapsaná v srdci dvojnásob zlatým písmem.
