Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Carter: Když to půjde, za rok jsem v Praze

12 2003
Helsinky - (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Barbados a lední hokej? Že to nejde dohromady? Omyl. Anson Carter, který má kořeny na tomto karibském ostrově, rozhodl gólem v prodloužení finále mistrovství světa a z Helsinek si veze už druhou zlatou medaili. Z vítězného týmu z roku 1997 s ním ve Finsku byli jen Burke, Cross a kouč Murray, přesto dokázala Kanada navázat na poslední úspěch v Hartwall Areně. "My snad budeme hrát šampionát jenom tady," smál se Carter se zlatou medailí na krku. Pak ale slíbil, že pokud to půjde, přijede za rok na mistrovství světa do Prahy. Dále čtěte: Rozhovort s Lenerem x Hodnocení hráčů x O finále x Komentář x Straka říká, že tým měl na víc x Dudu mrzí, že se ho kapitán nezastal x Šindler ukázal: Gól x Analýza

Podruhé na šampionátu ve Finsku, podruhé zlatá medaile. Jak to děláte?
Nevím, v obou letech se nám sešly skvělé týmy. Tehdy tam byly hvězdy: Nolan, Friesen, Primeau, Iginla, Recchi, Pronger... Teď tu tolik velkých jmen nebylo, ale tím víc jsme se semkli a hráli jako tým. A za pár let z některých budou třeba noví Iginlové, podívejte se na Danyho Heatleyho, to je supertalent.

Vážil jste si víc prvního titulu, nebo je ten pocit stejně silný?
Vždycky to bude stejné. Když se člověk nedostane do Stanley Cupu, bolí to. Ale pak dostane šanci reprezentovat a jakmile sem přiletí a oblékne kanadský dres, vydá ze sebe všechno podobně jako hokejisté, kteří teď bojují za mořem o ten stříbrný pohár. Ať jste hvězda nebo jen nosič vody, pořád hrajete za Kanadu a to je zavazující.

Zdolali jste stejného finálového soupeře, Švédsko. Tentokrát byl ale závěr o něco dramatičtější než před šesti lety...
To tedy ano. Bylo to jako prodloužení v sedmém zápase play-off. Jsem hrozně šťastný, že se mi podařilo v něm rozhodnout, ale stejně tak to mohl být někdo jiný. Obrátili jsme zápas z 0:2 na 3:2, to svědčí o obrovské síle tohoto týmu.

Vy jste zvedl po své střele ruce jako první. Byl jste si absolutně jistý tím, že puk byl za červenou čárou?
Byl, viděl jsem ho tam. Pár centimetrů, ale byl. Jen jsem se bál, aby ho tam ti, kdo rozhodují u videa, viděli taky.

Jaká bude tahle slavná noc se zlatou medailí? Finské noční podniky máte už možná prozkoumané z oslav v roce 1997...
Určitě vyrazíme oslavit to všichni společně ještě v noci. Ale to není moc do novin. Nebo ano, sezona skončila, tak co (smích). Pro nás je to poslední možnost užít si se spoluhráči v tomhle týmu. Na podzim začne NHL a už zase budeme rivalové.

Copak se mužstvo do Kanady nevrací společně?
Ne, spíš asi ve skupinkách. Někdo letí rovnou v pondělí, někdo tu pár dní zůstává. Třeba já si udělám výlet do Paříže.

Jaká byla odezva z domova? Sledovali tam lidé vaše výsledky?
Samozřejmě, Kanada je přece země hokeje. Finále přenášel celostátní kanál. Lidé u nás doma fandí Vancouveru, Montrealu, Torontu nebo Ottawě. A ty mají jednu věc společnou, jsou to kanadská mužstva, stejně jako to naše. Cítili jsme zpětnou vazbu, lidé nám přáli. I ve Finsku jsme měli hodně fanoušků a vážíme si toho.

Když budete zdravý a váš tým se nedostane do Stanley Cupu, přijedete za rok na mistrovství světa do Prahy?
Určitě. Nevím, jak bych mohl nepřijet, když dostanu pozvánku. Nechápu, když někdo nechce reprezentovat. Já jsem na mistrovství pár let chyběl, protože jsem měl spoustu zranění. Koleno, rameno, místo turnaje jsem je léčil. Ale pokud to půjde, za rok se jistě zúčastním.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze