Gólman extraligového Třince se těší velkému respektu ze strany většinou mladších spoluhráčů. Rozšíří v Moskvě sbírku svých tří titulů mistra světa?
"V prognózách jsem vždycky opatrnější. Spíš bych chtěl, aby se nám dařilo a aby všechno šlapalo. Dál se uvidí," řekl jeden z posledních Mohykánů zlaté generace českého hokeje.
Romane, uklidnil vás povedený vstup do turnaje a hladká výhra nad Běloruskem?
Byl to jen první zápas a turnaj je dlouhý. Ale když se do něj vstoupí vítězstvím, tým se uklidní a začne si víc věřit. Doufám, že to tak bude. To uvidíme v zápase s Rakouskem. Bylo by fajn proti nim nastoupit tak, jako proti Bělorusku. Rakušáci se ale z prohry s Amerikou otřepou a budou hrát trošku odvážněji.
V Moskvě jste před lety, v roce 1994, debutoval v reprezentaci. Je ještě něco, co byste tu rád viděl?
Moskva je obrovská. A musím říct, že se za ta dlouhá léta hrozně změnila. Nejde v ní ale vidět všechno. Tím, že nejsme úplně v centru, tak to odpadá. Čas určitě nebude. Navíc, když je den rozbitý tréninkem. To pak není čas nikam vyjet. Z hotelu na zimák je to daleko. Když přijedeme dřív, půjdeme do města na večeři. Jídlo sice na hotelu není špatné, ale je pořád stejné. A když ani to nevyjde, budu se chtít aspoň projít. Pořád jsme tu zatím někde zavření.
Povězte, napadlo by vás před rokem, že ještě pojedete na mistrovství světa?
To opravdu ne. Dlouho jsem uvažoval, jestli se ještě do nároďáku mám vracet, protože roky nikdo nezastaví. Na mezinárodní hokej musí být člověk připraven.
Byl definitivním zlomem váš návrat do Čech a angažmá v Třinci?
Určitě i tohle sehrálo roli. Když jsem skončil ve Švédsku, uvažoval jsem i o tom, že bych ukončil sezonu. Třinec o mě ale měl velký zájem. Zlomili mě, abych si sezonu ještě prodloužil. Přestože mohla být prodloužena jen o pár zápasů, tak jsme se nakonec v posledním kole protlačili do play-off. Tím se i myšlenky na šampionát oživily.
Proslýchá se, že ve vašem angažmá v Třinci měl prsty reprezentační kouč Hadamczik. Co je na tom pravdy?
Zajímal se o to, kam půjdu. Několikrát mi volal a ptal se mě, co a jak. Samozřejmě jsem mu říkal, jaké jsou možnosti. Ve hře bylo i zahraničí. Nakonec jsem se rozhodl pro Třinec. A to konečné rozhodnutí bylo na mě.
A nebyl to krok vedle, když jste se tam rozhodl zůstat, že?
Spokojený jsem tam samozřejmě byl. Atmosféra v klubu je výborná. I parta hráčů byla dobrá. Vesměs tam skoro všichni zůstali, odešli jen dva obránci, dva zase přišli. Tým má do budoucna šanci hrát, pokud ne v popředí tabulky, tak v klidných vodách.
Jaké ambice má podle vás reprezentace na šampionátu v Rusku?
Týmů, které by chtěly medaili, je asi osm. Každý do turnaje vstupuje s tím, že ji chce. Já jsem ale v těch prognózách vždycky opatrnější. Spíš bych chtěl, aby se nám dařilo, aby všechno šlapalo. Aby v týmu byla dobrá atmosféra. Pak je možnost dosáhnout nějakého úspěchu.
Jste pamětníkem úspěšných šampionátů zlaté "Naganské" generace. Co z ní v současné reprezentaci zůstalo?
Jsou tady noví hráči. Je to trošku jiné, než bývalo. Ale jádro zůstalo. Kluci, kteří za naší generace začínali, tady jsou a týmový duch zůstal. Atmosféra v národním týmu je stále skvělá. Navíc po Robertu Reichlovi převzal roli šéfa David Výborný. Má toho z těch hráčů, co jsou tady, nejvíc za sebou a jeho zkušenosti jsou neocenitelné.
Šampionát je turnaj jednoho zápasu, čtvrtfinále. Tyto právě zlatá generace přelomu století pravidelně zvládala. Co v nich rozhoduje?
Hodně záleží na tom, na koho narazíte. Ten soupeř vám, kromě toho, jak je silný, také musí sedět. Týmy jsou hodně vyrovnané. Rozhodují maličkosti.
Jak je těžké se plně soustředit na první duely, často proti outsiderům?
Třeba proti Bělorusku ale výsledek ani neodpovídá kvalitě jejich týmu. Zlomilo je, že jsme dali rychlé góly a nezachytali jim gólmani. Proto byl výsledek pro nás tak příznivý. Ale Bělorusové mají dobrý tým a myslím, že to ještě na turnaji ukáží.
Ale třeba na Slovensko a Kanadu se asi těšíte víc, že?
Samozřejmě, jsou to silní soupeři, proti nimž se bude hrát úplně jinak. Ale spíš se soustředíme na zápasy, které nás bezprostředně čekají. A až přijde čtvrtfinále, poznáme, jak na tom jsme.
