Co se vlastně stalo? Osudný střet přišel minulý týden ve druhé třetině duelu ve Vítkovicích. "Hráli jsme přesilovku, já najížděl po levé straně a na útočné modré se křížil s Martinem Strakou," líčí Andrašovský.
Jenže v cestě stála vítkovická žula, Václav Varaďa, mistr světa a borec z kanadské Ottawy. "Nějak jsme se zamotali, najednou se otočil a naplno mě vzal hokejkou do obličeje. Cítil jsem, jak kost praskla a bylo jasné, že je zle."
Úmysl, sprostý faul? "Myslím, že ne, určitě to neudělal schválně. Prostě velká smůla. I Jura Štefanka, co hrál dřív v Plzni, mi pak říkal, že to od Varadi nebyl úmysl," míní útočník Lasselsbergeru.
Varaďa dostal dvě minuty a Plzeň ve dvojnásobné převaze vyrovnala na 1:1. Nakonec uhrála remízu 2:2. "Alespoň k něčemu jsem pomohl,“ trpce se usmívá Andrašovský. Čelist mu v Plzni na Lochotíně zdrátoval doktor Drobný, pravidelně chodí na kontroly. "Kdyby dráty povolily, hned musím do nemocnice, aby je lékaři přitáhli."
Andrašovský je smolař. Před čtyřmi lety, když v Plzni "kroutil" první sezonu, nevydrželo jeho rameno tvrdý střet s Liborem Procházkou. Operace a půl sezony pryč.
"Tehdy to byla moje chyba. Zato teď o hodně větší bolest," srovnává. Předloni ho zase dlouho trápila třísla. Kvůli nim vypadl i z přípravy na mistrovství světa, které Slováci slavně pozlatili.
Přitom nedávno se na slovenského kanonýra smálo štěstí. Jeho žena Michaela přivedla v Plzni na svět dceru Vanesu. "To je teď můj jediný důvod k radosti. Užiju si alespoň pořádně rodiny," míní.
Ví, že návrat bude těžký. "Jím všechno, ale v rozmixovaném stavu. Tělo bude zesláblé a návrat k tréninku obtížný. Hlavně, aby to bylo co nejdříve," přeje si.
Tenhle rok se však asi nedočká...
