Skončil až v roce 1972, v roce zlatého šampionátu v Praze. Přesněji se před ním Černý, jeden z nejlepších ligových kanonýrů historie, vzdal reprezentace. Proč? "To je otázka, na kterou jsem nemohl nikomu dvacet let odpovědět," říká Černý.
"Hrál jsem v národním mužstvu nepřetržitě třináct let. V té době se říkalo, že musíme nechávat Rusy vyhrát. Ale v životě se nestalo, že by někdo přišel a řekl, že jim to musíme nechat."
Až osudného roku 1972 na olympiádě v Sapporu, která pražskému šampionátu předcházela. Tehdy byl Černý kapitánem československého mužstva. "Nad naším pokojem spalo vedení a byl tam až do rána hukot. Slyšel jsem ruštinu a říkám si, to je zlé. Ti budou vypadat," popisuje Černý.
. Seriál MF DNES: Hvězdy bez zlataJosef Černý |
"Ráno si mě jako kapitána zavolali, že bychom se mohli domluvit na výsledku se Sověty. Oni by (při remíze) měli zlatou medaili, my stříbrnou. Pak se v kabině hlasovalo a všichni byli jednoznačně proti. Ale i tak nás rozhodilo, že na nás byl vytvořen takový tlak."
V klíčovém zápase turnaje proti Sovětům pak československý tým srazily dvě hodně kuriózní branky, což posílilo podezření z ovlivnění zápasu. Tentokrát se o to však skutečně někdo pokusil. "V utkání se stalo i to, že Vašek Nedomanský střílel puky místo do branky na střídačku hostů. Takže z toho byl průšvih."
Čechoslováci nakonec prohráli 2:5 a skončili třetí. "A celá situace, která se stala, se otočila vyloženě proti mně," říká Černý. "A opravdu jsem měl pak pár roků strach." Před mistrovstvím světa byl ještě pozvaný na soustředění do Prahy.
"A tam jsem trenérům řekl, že končím," říká Černý. "Už jsem nechtěl zažít, aby mě někdo přemlouval, že musím nechat někoho vyhrát. Já jsem to za svou kariéru nikdy neudělal, i když k tomu příležitost byla." K tomu už hrál roli i jeho věk.
"Bylo mi 33. Už jsem si připadal starý. Dnes si říkám, že to byl absolutní nesmysl," lituje Černý.